Tristram Shandy

Ve finále mi připadá, že si Michael Winterbottom chtěl zaexperimentovat s filmovým médiem, vytvořit za každou cenu film plný stírání hranic mezi filmem, dokumentem, natáčením, realitou, fikcí a další fikcí a také plný odkazů, takže si natočil film, který je hodně experimentální, hodně postmoderní, ale ve výsledku mám z něj ryze samoúčelný dojem. Třeba ty zmínky slavných filmů a osobností zde padají každou chvíli jen tak, aby tam prostě padly, režisér měl svůj film co nejvíc intertextuální, ale účel jsem v tom nepostřehl a úplně nejvíc to bije do očí v závěrečné scéně, kdy se hlavní postavy až v idiotských promluvách baví o slavných hercích a filmech, ale není to nijak vtipné, ani filmu v závěru nedodává žádnou myšlenku. Když to srovnám s íránskou tvorbou Kiarostamiho (Detail, Pod olivovníky) a Panahiho (Taxi Teherán, Medvědi tu nejsou), jejichž vybrané filmy taky často přímo hýři prolínáním reality s fikcí, mystifikací, prvky filmu o filmu/ve filmu a intertextuálními odkazy, tak mi oproti civilní íránské osobitosti se silným sdělením navíc vychází v „Tristním“ Shandym jedna těžká nabubřelá křeč. To vše bych pořád respektoval a přestože mi oba hlavní herci byli dost nesympatičtí, za jistou snahu a občas zajímavější scénu bych dal plus mínus 2 hvězdičky. Tedy kdyby Winterbottom tolik neholdoval vulgárnímu humoru, kterým svůj film tolik naplnil. Takže máme zde postmoderní experiment, ve kterém co chvíli se mluví o samých ptákách, koulích a jim podobných věcech, často i divákům do kamery, režisér asi jiný humor než vulgarismy a rádoby vtipné situace s genitáliemi nezná a mě totálně přechází chuť tohle v kombinaci s hrou na umění a experiment jakkoliv oceňovat, sorry... pro mě konečná. [15%] (25.05.2023)

Adaptace Sternovy knihy je především naratologickou libůstkou. Koho nezajímají problémy filmové formy, měl by se Tristramu Shandymu vyhnout obloukem, protože zařazení "komedie" je opravdu velmi volné. Film má několik rovin. Historické scény, které jak se dozvíme jsou scénami reálného natáčení adaptace knihy. Scény z natáčení, které se snaží budit zdání autentičnosti použitím ruční kamery, které ovšem také překračují do další roviny. Je totiž jasné, že některé úseky ze soukromého života Steeva Coogana a dalších nemohly být zachyceny "filmem o filmu". Jsou tu i "knižní" scény, které přebírají styl natáčené adaptace, ale z filmové logiky víme, že natočeny nebyly, jsou jen součástí knihy a nebyly zahrnuty do scénáře. Málo koho asi při sledování nenapadne jméno Bertold Brecht. Hraní se zcizovacím efektem je vlastně základní premisou celého filmu. Ačkoli je Tristram Shandy dosti nedivácký filmový konstrukt, přesvědčil mě, abych se o Winterbottomovu tvoru začal zajímat. (28.08.2010)

Až se divím, že tento film tu nebyl přijat stejně chladně jako na závěrečné promítačce ve filmu samotném (asi je to tím, že ho zatím hodnotili jen milovníci britského humoru). Když mi v první scéně začne Rob Brydon s vážnou tváří vykládat o tom, že jméno Rob Brydon by mělo jít první v titulcích, hned mi došlo, že mě čeká suchý ostrovní humor toho nejhrubšího zrna. Filmu také velmi pomohlo obsazení výborných komiků i do menších rolí. (08.03.2010)

Co s knihou, která nemá absolutně žádný děj, jen sofistikované odbočky vypravěče a několik posunů v místě a času na stránku? Moc jsem se těšil na filmové zpracování a první půlhodina bezezbytku naplnila má očekvávání. O ději se v žádném případě mluvit nedá, můžete mluvit jen o zábavě a atraktivitě zpracování, která začíná mírně slábnout, jak se stopáž dostává ke dvěma třetinám, nicméně někdy v tuto dobu jsem přistoupil na režisérovu hru a i zbytek filmu si parádně vychutnal. Black page included. (04.03.2007)

Román Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho jsem bohužel ještě nečetl, takže jsem měl s tímhle dílem co do činění čest poprvé...a nebyl to věru jednoduchý zážitek:-) Tahle filmová ,,adaptace" je totiž totální postmodernou... Nejdříve to opravdu vypadá na, byť osobitou, filmovou adaptaci románu, pak se ovšem tato linie vyprávění zvrtne a začne to vypadat na film o filmu, stylizovaně dokumentární snímek o neortodoxním natáčení neortodoxního filmu... Poté se ovšem naboří divácká percepce i téhle linie a začne to vypadat na film o Stevu Cooganovi... Divák tu může nalézt třeba rozměr filmu Monty Python a Svatý grál, kdy do mizanscény předhistorické mýtické Anglie vtrhne současný policejní sbor a začne rozhánět filmový štáb... Klíčovým faktorem zdá se býti právě herec Steve Coogan - podobně osobitou úlohu sehrál již ve filmu Nonstop párty, nyní se však jeho účinkování ve filmu posunuje ještě dál směrem k Andy Kaufmanovské mystifikaci a hře s divákem... není náhodou, že oba filmy režíroval Michael Winterbottom a jeho tvůrčí princip záměny fikce s realitou, jejich vzájemné promíšení a výsledný narativní slepenec držící nějakým zázrakem pohromadě. Tenhle film je vlastně strašný chaos oživený zajímavě řešenými střihovými přechody, synkretismem a odkazy doslova do všech epoch dějin kinematografie (němá groteska, bratři Marxové, Statečné srdce, německý poválečný film, Al Pacino, Akta X - úžasná byla role Gillian Anderson, která ve filmu hrála, ovšem její postavu nakonec vystřihli:-))) a také v podstatě narační tok, nepřetržitý proud řeči, což má patrně symbolizovat relativizaci slova jako takového (ve vztahu k našemu ,,informačnímu věku"). Zajímavá je významová rovina filmu - už v názvu samotném obsažené pojmy ,,ptákovina a bejkárna" napovídají o dodržení postmoderního přístupu - natočit umělecký film o ,,ptákovině" je skutečně příznačné a s okolnostmi obeznámenému ,,poučenému divákovi" to také docela dobře funguje. Mám jen malou osobní výhradu - očekával jsem mnohem více humoru (a to myšleno obecně, nejenom toho ,,britského")... Podobné filmy: Monty Python a Svatý grál, Monty Pythonův smysl života, Nonstop párty (17.01.2008)