Cesta za vítězstvím

Film je natočen podle skutečných událostí. Docela se povedlo vybalancovat dva hlavní faktory filmu - rasismus a basketbal. Obojího je tak akorát, vzájemně se to doplňuje a film nikde nedře. Pravda, chvílema trochu nudí (ale jen mírně) a některý pasáže mě připadaly zbytečně lacině efektní. Stejně tak celej film trochu zaváněl lehkým manipulováním diváka. Což ale přesně sedí na film producenta Jerryho Bruckheimera. Jelikož jsem prošvih první asi dvě minuty filmu, tak to, že to produkoval jsem zjistil až na konci. A celkový vyznění filmu jeho stylu celkem odpovídá (natočíme to tak, aby to diváka bavilo a emoce z něj vytřískáme za každou cenu). Nakonec proč ne... (09.07.2011)

Basketbalové, historické, průkopnické, černošské, nadřazené, silné × silné kecy a proslovy. Zajímavé drama z palubovky, kdy se v basketbalových týmech vysokých škol poprvé objevovali jako hráči černoši, následované jejich zesměšňováním, vedoucí až k fyzickým napadením a vyhrožováním. To by nebyla samozřejmě Amerika, aby se neříkali silné řeči a srdceryvné projevy. Jinak fajn, pohoda, v realitě trenér asi borec, protože neuhnul ani když vyhrožovali jeho ženě. ..teda některý tríčky jsem uměla už v přípravce, ale což.. (12.07.2011)

Hodně jsem se těšil na tento film, především proto, že jsme se s klukama často bavili o tom jednom finálovém zápase NCAA 1966 a řikali si, jak rádi bysme u toho byli.. :-) No, takže nostalgie určitě působila, ale hodnocení neovlivnila... FIlm je pravda plný scénaristických klišé, které uvidíte v každém sportovním filmu - bez nich to totiž upřímně řečeno moc dobře nejde... A i s tématikou rasismu, které se nemohl vyhnout, se vyrovnává úspěšně - žádný zlom, ale pro mě 85% (09.02.2008)

( POZOR !! OBSAHUJE SPOILERY !! ) "Máte radši, když vám říkají barevný nebo černý ?? - Vypadáme snad jako hromada prádla ??" ;) James Gartner pod hlavičkou studia Disney stvořil vcelku schematicky typický, na první pohled průměrný, sportovní film, byť hlavní zápletku vytváří všudypřítomný rasismus, o jednom z nejdůležitějších zápasů v historii univerzitního basketbalu, když ve finále soutěže legendární trenér Horníků z Texasu Don Haskins nasadil tým složený pouze z černošských hráčů, což se v šedesátých letech zdálo nepředstavitelné !! Zdá se mi, že stejně jako zmiňovaný Don Haskins v podání kupodivu příjemného Joshe Lucase, jemuž tu povahu nezměrného dříče a buldoka prostě uvěříte, vsadil na týmové pojetí a hru odzadu, tak i Gartner svůj snímek bez výraznější herecké hvězdy, když pomineme veterána Jona Voighta, postavil na umírněnosti a pak zejména skvělé kameře, svěžím střihu a geniálním soundtracku Trevora Rabina, což jej činí snadno čitelným, jak se na správnou žánrovku tohoto typu sluší, i svižně atraktivním !! Zejména pak hudbě Jihoafričana Trevora Rabina, který má se sportovními akcemi veliké zkušenosti, především pak při závěrečných scénách není absolutně co vytknout, posouvá pak Glory Road do vyšších kvalitativních pater.. Pamětnické rozhovory se skutečnými aktéry nezapomenutelné sezóny při závěrečných titulcích už k těmto hollywoodským záležitostem prostě neodmyslitelně patří, osobně je mám moc rád !! Stejně jako mám rád basketbal i příběhy o velkých, nejen sportovních, vítězství !! A tak zamrzí jen naprosto nevyužitá sexy Emily "Kůstka" Deschanel.. (17.07.2013)

No a co, že tu podobných filmů už bylo několik... Každý je v něčem originální, a když se práce dělá pořádně, tak výsledek za to stojí. A tak je tomu i u tohoto filmu. Mě se líbil. Jen představa, jak to měli ti "barevní" tenkrát těžký i v tak obyčejné hře jakou basketbal je (a nejen v něm), no tohle já asi nepochopím. Dnes je jiná doba ... (09.07.2011)