Cesta za vítězstvím

Trnita cesta odvazneho tymu Texas Western za vitezstvymi v severoamerickem vysokoskolskem basketu v polovine 60.let minuleho stoleti je zapricinena sestavou zahajovaci petky. Proc? Protoze jsou v ni sami afroamericane a ti se prece nemaji michat mezi "normalni lidi". A to si nekteri dovoli tvrdit, ze rasismus v USA nebyl v takove mire, jak v jinych statech sveta. Pche...70% (26.05.2007)

Řekněme že když sem já začínal s basketem tak sem měl situaci trochu jednodušší.. su bílej, takže sice neskáču 4 metry do vzduchu, ale nikdo neměl rasové narážky.. tak jak to bu bylo v omto filmu, kterej je samozřejmě trochu sfanatizovanej, ale na kráse mu to nějak výrazně neubírá.. popisuje nám situaci ze 70tých let kdy černoši poprvé začali pronikat do souteží a veřejnosti se to ale vůbec nelíbilo..naštěstí jako v každém správném americkém filmu dobro zvítězilo a černoši mohli hrát a díky tomu dnes můžeme vidět basketball jaký je.. sice situace je přesně opačná, ale nikdo to už nikomu nezakazuje.. (01.11.2008)

.... „ Chceš říct, že nějaký černoši budou budoucností basketballu? Dokážeš si to představit?“ A z toho jsem měla velkou obavu, bála jsem se, že film bude hlavně o rasismu, o rasismu a o rasismu. A musím konstatovat, že dramatickým okamžikům na dané téma se samozřejmě nevyhnul. Jsou tady i vypjaté situace plné patetických slov, ale naštěstí je to hlavně o touze vítězit. Normální kluci, které trenér posbíral po všemožných dvorcích a všichni tak ( včetně trenéra) dostali možnost vyhrávat a vůbec nebylo důležité, že ta šance se vyskytla kdesi ve Vidlákově v Texasu. Cesta ke slávě je podaná s jistou lehkostí, vtipem a nechybí ani skvělá hudba. Takže ve výsledku dokáže zaujmout i člověka, který si basketball ještě nikdy v TV nepustil a ani to nemá v plánu, což jsem např. já :- ). (06.08.2006)

ČASY SE MĚNÍ….(podle skutečné události).. Sportovní film, který se drží jasného schématu: sehnat hráče (nejsou prachy) – potrénovat (chceš/nechceš) – zápasy (vyhráváme) – finále (překvapení!). Pokud máte sportovního ducha a líbí se vám ta (100x omílaná) cesta k úspěchu, jistě budete spokojeni. Ovšem těmto chlapcům nestojí v cestě ani tak ostatní týmy, nýbrž rasistické předsudky (,,Chci abys šel hrát do Texasu!“ ,,Do Texasu? Nezlynčují mě?“). A tak hrají o něco víc, než jen o šampionát! A to je asi ten největší důvod k tomu, aby jste jim drželi palce. Vždyť jde přeci jen o NEJVĚTŠÍ SPORTOVNÍ VÍTĚZSTVÍ A NEJVÝZNAMNĚJŠÍ ZÁPAS V HISTORII UNIVERZITNÍHO BASKETBALU!. A je jedno, jaký má finále výsledek! Takže: rozhodně to není nejlepší sportovní film. Solidní příběh však udrží napětí až do konce. PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE *** NAPĚTÍ *** Co uvidíme (možná) příště? A co u nás? Máme svoje VELKÉ VÍTĚZSTVÍ? Je jím zrušení 30ti korunového poplatku u doktora? Natočí o tom někdo film? Nebo jen někdo dostane zase facku? (13.04.2009)

Bílí muži neumějí skákat… a natáčet kvalitní sportovní dramata. Cesta k vítězství je natočena přesně tak, jak byste od průměrného filmu mapujícího vzestup prvního (z podstatné části) černošského basketbalového týmu čekali. Mladý a vítězství chtivý trenér chce dát dohromady univerzitní tým snů = shánění těch zdánlivě nejlepších hráčů po celých Státech a přesvědčování těch méně ochotných. Následuje tvrdý trénink a první úspěchy. Brzy je cíl již zcela jasný a cesta k vysněnému titulu stejně jasně nalajnovaná. Navzdory rasistickým narážkám, kterými je texaský vzduch 60. let prosycen, si jde tento tým odhodlaně za svým, koncentrace patosu se nebezpečně zvyšuje a k přelomovému vítězství zbývá jenom poslední krůček. Za celý film jsem nebyl tvůrci ani jednou jedinkrát něčím mile (či alespoň nemile) překvapen, vše se odvíjí dle tolikrát obehraného schématu, že začínám mít podezření ohledně jedné verze „sportovně-dramatického“ scénáře, jenž je obměňován pouze na základě aktuálního sportu. Je libo baseball, fotbal, americký fotbal, basketbal? Není problém, stejně to v angličtině všechno končí na ball. Z mnohých dialogů jsem měl dojem, jako by je scénárista narychlo sepsal v náhlém inspirativním pohnutí mysli těsně před usnutím. Po probuzení a zjištění, jak neoriginální jeho včerejší zápisky jsou, pak pravděpodobně zkonstatoval, že nemá smysl to přepisovat, že takový film stejně brzy zapadne a ani ochrnutý pes se vzteklinou po něm neštěkne. Měl pravdu – tento film by ani s dobrým scénářem nebyl dobrý. Josh Lucas připomíná mladší verzi Kevina Costnera a stejně jako Kevin Costner není moc dobrým hercem. Debutující režisér James nedokázal patřičnými vizuálními hrátkami oživit žádný z mnoha zápasů a navíc je o něm na netu tak málo informací, že jsem měl problém zjistit, zda-li náhodou sám není černochem a tím pádem můj vtípek z úvodu postrádá smysl. Podle jedné malé fotky je to zhruba padesátiletý běloch, ale to už skutečně není podstatné. 60% (10.11.2007)