Cesta za vítězstvím

Cesta za vítězstvím obsahuje snad všechna myslitelná klišé sportovních snímků a v to v takovém množství jako snad žádný jiný film s podobnou tématikou. Navíc vzhledem k vybrané látce se nedalo vyhnout tématu rasismu. Proto celkem příjemně překvapí, že se to celé sleduje docela dobře. James Gartner sice zápasy neokořenil nějakým vlastním stylem, který by je odlišil od ostatních filmů, ale aspoň si dobře vybral herce. Tedy až na jednoho - Joshe Lucase. Vzhledem k tomu, že na něm by měl celý film stát, tak je až zarážející, že on tak herecky vděčnou roli odehrál děsivě nemastně-neslaně. Celkově jde o další z nekonečné řady amerických sportovních filmů o outsiderech na cestě za "nečekaným" úspěchem. Tento není ničím vyjímečný či zapamatovatelný, ovšem je příjemně koukatelný, když již nic jiného. Byť je Glory Road poněkud bez šťávy a hlavně charismatického trenéra. (10.08.2007)

.... „ Chceš říct, že nějaký černoši budou budoucností basketballu? Dokážeš si to představit?“ A z toho jsem měla velkou obavu, bála jsem se, že film bude hlavně o rasismu, o rasismu a o rasismu. A musím konstatovat, že dramatickým okamžikům na dané téma se samozřejmě nevyhnul. Jsou tady i vypjaté situace plné patetických slov, ale naštěstí je to hlavně o touze vítězit. Normální kluci, které trenér posbíral po všemožných dvorcích a všichni tak ( včetně trenéra) dostali možnost vyhrávat a vůbec nebylo důležité, že ta šance se vyskytla kdesi ve Vidlákově v Texasu. Cesta ke slávě je podaná s jistou lehkostí, vtipem a nechybí ani skvělá hudba. Takže ve výsledku dokáže zaujmout i člověka, který si basketball ještě nikdy v TV nepustil a ani to nemá v plánu, což jsem např. já :- ). (06.08.2006)

V momentě, kdy sledujete film o hře, kterou milujete, a v ruce držíte podepsané karty šesti ze sedmi hráčů, kteří se v památném finále NCAA objevili (Orsten Artis, Nevil Shed, David Lattin, Willie Cager, Harry Flournoy, Willie Worsley), dostává film úplně jiný, osobnější náboj. Navíc casting naprosto brilantní. Delší komentář snad někdy později. (14.04.2019)

Na téma Basketbal (což je shodou okolností můj favorizovaný sport) bylo už natočeno několik filmů. Některé zaujaly více, některé méně, no a Cesta za vítězstvím patří někam doprostřed. Koukalo se na to docela příjemně a pro toho, kdo nezná historické výsledky NCAA za posledních 50 let to mohlo být i do samého konce dramatické. :-) Ale jak už tady naznačili jiní, do hlavní role vybraný Josh Lucas byla trefa úplně mimo koš, tenhle režisérův pokus nedolétl ani na obroučku... 70% (09.07.2011)

Film je natočen podle skutečných událostí. Docela se povedlo vybalancovat dva hlavní faktory filmu - rasismus a basketbal. Obojího je tak akorát, vzájemně se to doplňuje a film nikde nedře. Pravda, chvílema trochu nudí (ale jen mírně) a některý pasáže mě připadaly zbytečně lacině efektní. Stejně tak celej film trochu zaváněl lehkým manipulováním diváka. Což ale přesně sedí na film producenta Jerryho Bruckheimera. Jelikož jsem prošvih první asi dvě minuty filmu, tak to, že to produkoval jsem zjistil až na konci. A celkový vyznění filmu jeho stylu celkem odpovídá (natočíme to tak, aby to diváka bavilo a emoce z něj vytřískáme za každou cenu). Nakonec proč ne... (09.07.2011)