Cesta za vítězstvím

( POZOR !! OBSAHUJE SPOILERY !! ) "Máte radši, když vám říkají barevný nebo černý ?? - Vypadáme snad jako hromada prádla ??" ;) James Gartner pod hlavičkou studia Disney stvořil vcelku schematicky typický, na první pohled průměrný, sportovní film, byť hlavní zápletku vytváří všudypřítomný rasismus, o jednom z nejdůležitějších zápasů v historii univerzitního basketbalu, když ve finále soutěže legendární trenér Horníků z Texasu Don Haskins nasadil tým složený pouze z černošských hráčů, což se v šedesátých letech zdálo nepředstavitelné !! Zdá se mi, že stejně jako zmiňovaný Don Haskins v podání kupodivu příjemného Joshe Lucase, jemuž tu povahu nezměrného dříče a buldoka prostě uvěříte, vsadil na týmové pojetí a hru odzadu, tak i Gartner svůj snímek bez výraznější herecké hvězdy, když pomineme veterána Jona Voighta, postavil na umírněnosti a pak zejména skvělé kameře, svěžím střihu a geniálním soundtracku Trevora Rabina, což jej činí snadno čitelným, jak se na správnou žánrovku tohoto typu sluší, i svižně atraktivním !! Zejména pak hudbě Jihoafričana Trevora Rabina, který má se sportovními akcemi veliké zkušenosti, především pak při závěrečných scénách není absolutně co vytknout, posouvá pak Glory Road do vyšších kvalitativních pater.. Pamětnické rozhovory se skutečnými aktéry nezapomenutelné sezóny při závěrečných titulcích už k těmto hollywoodským záležitostem prostě neodmyslitelně patří, osobně je mám moc rád !! Stejně jako mám rád basketbal i příběhy o velkých, nejen sportovních, vítězství !! A tak zamrzí jen naprosto nevyužitá sexy Emily "Kůstka" Deschanel.. (17.07.2013)

Naprosto klasicky vystavěné sportovní drama, které nepřináší vůbec žádnou inovaci. Už tolikrát viděný příběh o podceněném sportovním družstvu, které navzdory nespočtu překážek (osobní spory, nepřízeň "mocných", sportvoní neúspěchy) vždy dovede najít cestu ven z těchto zapeklitých situací. Není to vyloženě špatný film, už jen kvůli problematizaci rasismu a vlastně vykreslení nových trendů v basketbalu. Film obsahuje hodně témat. Jenže není prvním a přiznávám, že nemám basketbal v oblibě. Čistě subjektivní zabarvení, ale je tomu tak, na basket se nevydržím koukat ani v televizi a vykreslování "amerického snu pomocí sportovního dramatu mi také nepřijde zrovna jako nejšťastnější řešení... (13.05.2007)

Jeden z mnoha sportovních bijáků, který ničím extra nevyčnívá, na druhou stranu ničím neurazí. Rasova diskriminace ve sportu i mimo něj, dobrý herecký ansámbl, solidní scénář i překvapivě dobrý Josh Lucas, jinak téměř výhradně béčkový herec. Nenabízí to vlastně nic víc, než střet dvou ras v dobách, kdy bylo ještě mnoho věcí tabu a spousta předsudků vůči černochům byla zcela normální. Glory Road ale vcelku humorně a zároveň relativně duchaplně a na úrovni popisuje vzestup sportovců tmavé pleti v basketbalu, což zároveň znamenalo posunutí basketu do next levelu tak, jak známe dnes NBA. (21.10.2020)

Ztělesněné sportovní klišé. Ale opravdu, Glory Road je přesně dělaný podle nějaké šablony tohoto žánru a jak mě to jinak tolik nežere, tady mi to opravdu vadilo. Coach Carter měl alespoň neuvěřitelně charismatického Jacksona, tady se o žádné výraznější a sympatické postavě nedá mluvit. Téma rasové nesnášenlivosti v šedesátých je zde až hříšně nevyužité. Což je škoda, protože jediné zajímavé momenty, které stály za to, se týkaly právě toho. Ale bylo jich až příliš málo. Tři hvězdičky víceméně jen za kluky z týmu, alespoň bylo na co se koukat :)) (27.09.2012)

Koncepčně naprosto shodné jako Coach Carter, s tím rozdílem, že toto se opravdu stalo. Příběh je o to silnější, pokud si současný basketbal představím jako sport, kde dominují černí hráči. Při pohledu na barvu pleti největších hvězd světového basketbalu a jejich popularitu, by se chtělo jen těžko uvěřit, že je to teprve čtyřicet let starý příběh. (24.02.2009)