하늘의 정원
Garden of Heaven
Režie:
Dong-hyeon LeeScénář:
Han LeeObsahy(1)
Když byla Choi malé dítě, ztratila oba rodiče a od té doby je tím velmi citově svázaná. Proto je velmi překvapená, když potká Kima, dalšího sirotka, a ten ji otevře srdce a ona se do něj zamiluje. Ale Choi může ztratit Kima stejně tak lehce, jak se do něj zamilovala, protože umírá na nevyléčitelnou nemoc. (jorgus)
Recenze (17)
Možná jsem jen obyčejný zvrhlý Evropan, ale korejské námluvy na mě nepůsobí zrovna dvakrát romantickým dojmem. No, možná působí, ale jen v reálu. Ne na filmovém plátně. Na filmovém plátně chci mládence, který přes noc vysází po celém parku tisíce orchidejí (viz. Big Fish) a zpříjemní tím své vyvolené probouzecí rituál. Prostě něco, co já sám nezažil a ani nezažiju. K běžným romantickým obrazům mám osobnější (a tudíž i mnohem silnější) vzpomínky. Navíc, a vzhledem k námětu i logicky, chybí filmu humor, na kterém staví ostatní, čistě romantické, korejské snímky. Právě korejský humor z běžných situací dělá situace naprosto bláznivě roztokrásné. Toliko k romantické linii. Teď k té druhé, která filmu vysloužila alespoň ty tři hvězdičky. Na to, jak velkou tagedii film popisuje, mě nechal příliš chladným. Snímek nedává divákovi šanci si k postavám vytvořit hlubší vztah a tragická informace tak nemůže zasáhnout diváka tak tvrdě, jak by měla. Stejně tak i samotný vztah se začne vyvíjet až v době, kdy jsou karty na stole. Všechno jde prostě podle plánu a bez překvapení. Film postrádá jakékoli vrcholné a zapamatovatelné momenty. Nejzajímavější dějovou linií tak zůstává vývoj vztahu mladého doktora k "pacientům" a obráceně, potažmo pohled všech zúčastněných na život a smrt vůbec. [září 2006] ()
Nevím proč, ale hlavní filmy s hrdin-ou/-kou, která má krátký čas před smrtí a vím o tom, mi připadají jako citové vydírání diváka. Je to jako: dáme tam někoho kdo umírá na rakovinu, lidi to rozbrečí a máme postaráno o úspěch. Jenže když Garden of Heaven je tak krásně natočeno a stejně jeho kouzlu podlehnete, i když víte jak to dopadne. ()
Napsat o jihokorejské romanci, že je slátanina, není u mě běžné. Ale přesně ten pocit mám. Umělost. Přílišné tlačení na pilu. Zkratkovitost. Nekomfortně jsem se začal cítit při prvních scénách v sanatoriu. Nezlobte se na mě, nikdy jsem nebyl v zařízení pro smrtelně nemocné a doufám, že nebudu, ale chování těchto lidí mě připadlo být nerealistické. Stejně tak, když hlavní hrdinka pomalu v každé druhé větě připomíná, že umírá. Samozřejmě, že se tím zabývá, ale netvrďte mi, že to chce milovanému stále strkat pod nos nebo že na to občas nechce sama zapomenout. Howg. Ješté že v tom hrála sympatická Eun-ju Lee. ()
Melodráma odohrávajúca sa v hospici, kde sledujeme posledné chvíle niekoľkých smrteľne chorých ľud´í. V centre príbehu sú ale hlavný primár hospicu a jedna pacientka, ktorý sa do seba zamilujú. Plusom filmu je, že sa na Kórejské pomery prekvapivo nesnaží nejak brutálne citovo vydierať. Práve naopak. Po emocionálnej stránke sa mi zdal až príliš vlažný a to vrátane tej romantickej línie. Film pomaly plynie, sem tam zomrie niektorý pacient a tak stále dookola až si smrť príde aj po hlavnú hrdinku a je koniec. Zvláštny je aj primár, ktorý je strašne uzavretý do seba a nikoho si nepripúšťa k telu. Aspoň tá hlavná línia mohla byť intenzívnejšia. Škoda, že sa film viac nevenoval aj ostatným pacientom a ich príbehom. Za jedno pozretie film stojí hlavne kvôli Eun-joo Lee, ktorá úlohu umierajúcej zahrala perfektne. Naviac je smutné, že už ani herečka nie je medzi živými. Škoda jej. 6/10. ()
Jasně, ona je to jen vlastně klasická romance, která se z vás snaží vypudit slzy s tím, že už tak nějak od začátku víte, že tady bude něco špatně, že to prostě bude slzopudné. Hrdinka i hrdina mají tragické dětství a čeká je tragická budoucnost. Ale snad díky tomu korejskému prostředí, díky hercům, se to dá snést a není to křečovité. ()
Reklama