Naboso

Tak k tomuto filmu som pristupovala s predsudkami a s veľkými pochybnosťami, že ma nemecká komédia dokáže rozosmiať. Div sa svete, dokázala a to až k slzám. Komediálna stránka netlačila príliš na pílu, romantická už trochu áno, nie však neznesiteľne. Amerikanizácia na vás dýchala z každej minúty, ale nemecký povod proste neprehlušila a aj keď sa mi nepáčilo, ako veľmi americky sa film snažil posobiť, aj tak som nebola sklamaná. Všetky nedostatky vyvážil príbeh, ktorý bol síce dosť pritiahnutý za vlasy, ale aj tak dokázal udržať moju pozornosť počas celej stopáže a nádherne ma pobaviť. Veľká životná pravda je v tom, že mužov nevinnosť a nekritický obdiv priťahuje, takže Leila bola vlastne skoro ideálnou ženou. Síce mala nevinnosti viac než majú dnes desaťročné deti, ale jednoducho som to všetko zožrala aj s navijákom. Zasmiala som sa ako už dlho nie a v duši mi zostal hrejivý pocit, že každý z nás má v živote vďaka láske možnosť nájsť jeho skutočný zmysel a svoje miesto. (18.12.2015)

Tak tohle me fakt mile prekvapilo. Pribehove to je sice omletej pribeh, kde se da docela dobre odhadnout, co pride dal, ale konec je docela originalni. Ale tady tak ani nejde o pribeh, ale o naprosto pohodovou atmosferu, obcas dobre davkovanej vtipek a to cely s paradnim Tilem, kterej to zvlada herecky i rezijne a jeste lepsi Wokalek, ktera tu nevim proc neni mezi hercema napsana a to vse podbarveny peknou hudbou a s divnym zlutym filtrem. (11.09.2008)

K tomuto snímku jsem přišla jak slepý k houslím, ale jsem za něj vděčná, z několika důvodů- další herecký koncert Johanny Wokalek, tahle holka je prostě bosá Lejla z blázince na svém místě: Ale jak můžete sedět, s tím klackem.. Aha, vy myslíte s tím klackem v zadku :-), nemá to chybu. Trochu jsem se bála závěru, Němci dělají většinou uhozené konce, ale tady to šlo. Obdivuji Tilla Schweigera, který sice není úplně můj nej typ, ale za to, že stíhal kromě hraní i zaskočit za kameru, scénář a střih, klaním se. Díky něčemu jiskřivému mezi ústřední dvojicí, která se k sobě povahově hodí asi jako Bill Gates a matka Tereza, filmu ledacos odpustíte, nakonec stejně jen sledujete, jak se jedno děvče snaží přežít v chaotickém světě a do puntíku dělá, co se jí řekne, byť někdy s tragickými důsledky... (04.10.2010)

Tenhle film mě dostal. Neobvykle romantická komedie s překrásným hereckým výkonem Johanny Wokalek. Její Leila byla zranitelná a nevinná malá holčička objevující poprvé opravdový svět, zakletá v těle devatenáctileté dívky. Někdo tu zmínil, že chemie mezi ní a Til Schweigerem nefungovala – s tím nemůžu ani trochu souhlasit. Leilino vyznání lásky k Nickovi na konci filmu se u mě zařadilo do mého žebříčku nejromantičtějších filmových momentů...“Tančili jsme. Koupili jsme si spolu lístky na autobus. Jedli jsme zmrzlinu. Spali jsme ve stejné posteli. Koukali jsme na měsíc. A slyšela jsem tlukot jeho srdce...“ (20.10.2008)

Dvě velká WTF včera 19.01.2010. 1) Til Schweiger je režisér? Til Schweiger natočil drama a sám v něm hraje hlavní roli? Til Schweiger natočil drama, sám v něm hraje hlavní roli, a film je hodnocený vysoko nad průměr? Tak to musím vidět! 2) Jak se bastardovi z Hanebných panchartů k čertu povedlo vybrat tak perfektní soundtrack, že ačkoliv většina skladeb do snímku na první poslech totálně nezapadá (dramatické okamžiky doprovází často napůl optimistická hudba), dělá mu nezapomenutelnou atmosféru? Něco tak příjemného pro uši v kontextu s filmovými okénky jsem slyšel naposledy u (500) Days of Summer! A o čem to vlastně celé je, jaký z toho mám pocit? Jednou větou: úsměvné drama s dvěma skvělými herci, dojemným příběhem a nezapomenutelnými scénami, které ve mne bude dlouho doznívat. Ústřední melodie na klavír je dokonalá. Schweigere, já to nechápu, ale tímhle filmem jsi si mne získal snad více, než Cameron Avatarem. Ať se snažím sebevíc, větší zápor nevidím. Ne, že bych nechtěl. I´m watching You from now, Til! (20.01.2010)