Válka policajtů

Skvělá kriminálka Oliviera Marchala, kterou táhne kupředu smutný příběh a hlavně duo Auteuil / Depardieu. Dát Gérardovi zápornou roli byla trefa do černého. Jeho postava je vskutku odporná. Mě se ale přece jen tentokráte líbil více Auteuil. Pro mě v tu dobu neznámý herec, na kterého si musím dát v budoucnu pečlivý pozor. Hodně si slibuju od dalších filmů režiséra Marchala. (18.05.2007)

"Policie je jako stará panna, Leo. Hrozně nerada se nechává jebat." Dělat policajta je adrenalinová zábava a taky trochu hazard. Kdo nevěří, ať si běží pro náborovej příspěvek. Pak zjistí, že každej polda, kterej chce mít výsledky, tak se musí spojit s gaunerama. Udělat si z nich kamarády. Bez nich to totiž nejde a oni rozhodně nevyklopí informace z nějaký lásky ke spravedlnosti. Chtějí, aby se oko zákona občas dívalo jinam a nevidělo drobnou nepravost. Třeba vraždu. No to už je asi trochu moc. To se v ideálním světě nedělá, ale tady nejsme v ideálním světě. Tady jsme mezi poldama, kteří už se v těch výkalech brodí příliš dlouho a význam slov čest nebo etika už dávno zapomněli. Je to drsný. Je to dobrý. Je to smutný. A je to dost dobře reálně možný. (04.05.2022)

Ještě předtím, než Olivier Marchal usedl na režisérskou stoličku, musel během své předchozí policejní kariéry vidět mnoho zlého, protože jinak by nedokázal s dokonale vybroušenou syrovostí podat tento drsný příběh nekompromisního souboje policistů proti zločincům i mezi jimi samotnými. Formálně Válka policajtů jenom lehce naznačí styl starších francouzských i amerických kriminálek, aby následně pokračovala jako moderně vyprávěné dílo, ve kterém však Marchal přenechává místo ostrého střihu a rychlých kamerových nájezdů samotnému tempu, které se chvílemi řítí neskutečně zběsile, aby následně ubralo hlavně v druhé polovině, protože v ní přichází úplně jiná dějová nota, podle jejíhož pomaleji rytmizovaného taktu se řídí i hudba, která z dunivého samplu přejde k romanticky znějícím tónům klavíru a snad každý divák začne prosebně doufat v alespoň malý happy end, který by alespoň trochu svlažil jeho strhané smysly. Pod pevnou režisérovou rukou pak předvádějí Daniel Auteuil s Gérardem Depardieuem strhující výkony, z nichž hlavně druhý jmenovaný překvapí v netypicky záporné roli. Pokud je něco na Válce policajtů špatně, tak asi poněkud hrubě vytesaná psychologie postav v první části snímku, kde si důvody vzájemné nevraživoti mezi policisty musí divák trošku domýšlet, ale to je jenom nepatrný kaz na formálně i obsahově brilantním snímku, po kterém vám bude nevolno nejen z policie, ale i „z toho svinstva všude kolem“ jako takového. (03.08.2005)

Poněkud zavádějící je český distribuční název, který by tento filmový skvost mohl spojovat s průměrnou kriminálkou z konce sedmdesátých let. Tato válka policajtů je nadupána charismatem ústřední trojice herců, což samo o sobě by stačilo na skvělý zážitek. Jejich výkony jsou tradičně pozoruhodné, k tomu se přidává výborný scénář i režie. A na světě je snímek jak ze staré dobré francouzské školy (a ona je to přitom škola nová). (20.05.2012)

"Válka policajtů" je především výtečné drama, až potom krimi. O postavě Dennise Kleina se nedá říct, že je to záporák k sežrání, spíš krysa, která zaslouží tři kulky do hlavy kdesi v zapadlé uličce Paříže. Jako divák jsem se absolutně ztotožnila s postavou Léa Vrinkse, takže mě trochu mrzí, že mu scénárista nedopřál zaslouženou krutou pomstu, ale jen zadostiučinění provedené jinou rukou. Každopádně tenhle film ze mě dostal ty nejsilnější emoce, jakých jsem schopna, a stojí za to ho vidět..několikrát... (12.07.2005)