Nepřemožitelné zlo

Opět další důkaz toho, jak umí Španělé točit výborné horory. Ze začátku tu trochu vidím podobu s rovněž španělským snímkem Ti druzí (hollywoodská herečka v hlavní roli, prostředí anglického ostrova) a pomalu mě pohlcuje skvěle vystavěná atmosféra, která má sice už dost provařený obsah, ale když příjde na řadu několik překvapivých point, zjistím jak rafinovaný příběh tvůrci vymysleli. Pro milovníky žánru povinnost! (05.10.2006)

Tato velice příjemně zpracovaná duchařina si především usmyslela, že diváka už jen tak něco nevyleká a tak je potřeba dost přitvrdit. Děj je zasazen do ošuntělé nemocnice v jejímž okolí už ani vlci nedávají dobrou noc. Kromě několika pracovníků a hrstky lidí zde už nikdo není. Tedy skoro nikdo. Začátek filmu se nese v docela tajemném a hlavně i děsivém tempu, kdy sledujeme zvláštní chování dětí a lámání kostí. Jenže potom jakoby to všechno někdo utnul a dostavila se hodně nudná půlhodinka. V té se seznámíme s naší milou sestřičkou Amy a sledujeme její první minuty v novém zaměstnání. Začal jsem mít divné tušení, že tentokrát si to u mě režisér pokazí. Naštěstí však dostal rozum a poslední půlhodinka opět ukázala, že jsem se spletl. Opuštěné druhé patro přímo svádělo k brutální jízdě, která zaútočí na všechny smyslové buňky. S příchodem ducha se přepnulo na vyšší level. Po delší době musím říct, že jsem byl docela znechucený a trochu mnou otřásl i pocit znechucení ( to myslím v dobrém slova smyslu). Za přispění dunivé atmosféry, skvělého hudebního doprovodu a neuvěřitelných hereckých výkonů malých herců a hereček jsem si začal film skutečně užívat. Do toho všeho mě ještě potěšila i Calista Flockhart, kterou jinak moc nemusím. Její výkon byl rovněž přesvědčivý a rozhodně se mi líbila víc než v tom trapném seriálu. (05.05.2010)

z vlastni zkusenosti ze zamestnaneckeho pomeru si dovolim tvrdit, ze nocni sichty jsou az na vyjimky v pohodě..sem tam si zdrimnete, date cigo, turka..... ale makat s detma terrorizovanyma noc co noc monstrem ve spitalu, to teda klobouk dolu. nemenil bych. Velky kamen urazu vidim presto v tom, že balaguero tentokrate podstatne zvolnil ve sve skvostne dynamice a vydal se pro nej na lehce atypickou mysteriozni linku, ktera me bohuzel moc neoslovila. Vyzdvihl bych naopak promakanou masku bugimana a opet podmanivou stylovost, ktera vzdy zdobi jaumeho filmy... jeste ze si tento Pan reziser uchovava svehlavost a nelifruje do divaka preslazene finale s vybrnkavanim pianka (ála cholywooodsky chorror) , nybrz opet subsumarizuje, tak jak horror ma - dobre nedobre. 6/10 (07.09.2008)

Protetický koslivec ve skříni zla aneb psychotická Ally s děsně vážnou tváří... Někdy je čisté zlo tak blízko, že se mu dobrovolně vydáváme napospas, tak, jako Frágiles minutu po minutě přebírá plnou kontrolu nad divákovo pozorností. Je nadevší pochybnost, že Jaume Balagueró rozumí strachu, protože se ho nebojí (spolu)prožít. Při vyprávění netlačí okatě na "pilu", dává si na čas a krmí lačného strávníka náznaky zaobalenými do zájmen jako NĚCO nebo ONA - a tahle hororová mluvnice děsí. Kameraman Xavi Giménez navíc mistrně zvládá užítí prostoru i světla, tma je dráždivě zelená, hustá a vazká jako pryskyřice. Roque Baños míchá hudebně tradiční (hororové) motivy se (zne)pokojivě intimním klavírem, charatery postav i herecké výkony jsou překvapivě přímé a sugestivní (hlavně u toho děvčátka v podání Yasmin Murphy) a k tomu všemu ještě ten (ne)skutečně napínavý závěr (!!!) Už dlouho jsem neprožil toliko bizardní těšení se na konfrontaci s tváří a podobou zla. Frágiles je nenápadný horor s nápadně strhující atmosférou. Ortopedická noční můra s prozaicky lidskou pointou. [final rate: 75%] (20.04.2011)

V tomhle špitále straší! Amy je magor na práškách, páč jako sestra selhala. Nyní nastupuje do nemocnice na ostrově, která se právě stěhuje. Měla by to být tedy služba na pár dní, které se ale promění v noční můru nejenom proto, že má noční směny. Chodbami nemocnice se courá neklidný duch, jehož viděla dívka Maggie. A také ošetřovatelka Susan, jíž kvůli tomu ruply nervy, a práci tady zabalila. Amy cítí, že se něco děje. Tajemství se ukrývá ve druhém patře (ne ve třetím!), kde ani výtah nestaví. Mimochodem scéna s výtahem měla pěkné napětí. A když Amy zjistí, že mrtvé z druhého světa vidí většinou jen ti, co mají brzy zemřít, na klidu jí to rozhodně nepřidá. A tak do sebe sype prášky, hysterčí a snaží se strašení přijít na kloub. Špitály jsou hned vedle blázinců a sklepů nejoblíbenější místa pro rejdy nakrknutých duchů. A tenhle zuří hodně! Tak, až dětem praskají kosti! Solidní atmosféra, absence vlasatých bubáků a zvrat na konci mě donutili, abych po letech přidal jednu hvězdu navíc. Je sice blikající a vzdálená, ale je. (13.06.2021)