Hříšní andělé

Moralizujúca dráma o dráhe zložinca a jeho vplyvu na mládež. Nepáčilo sa mi viacnásobné zdôrazňovanie toho, že oni za to vlastne ani nemôžu, za všetko zodpovedá okolie a prostredie. Občas drsné a frajerské, občas apelujúce na tú správnu (kresťanskú) stranu. Film ale nenudí a Bogart s Cagneym sú vhodní ťahúni. Zaujímavá bola scéna mládežníkov hrajúci basketbal, pre mňa asi najstaršia basketbalová ukážka v kinematografii. (02.12.2019)

Angels with dirty faces je film, ktorý som pozeral s otcom, keď som mal nejakých 14 rokov. Otec bol jeho fanúšikom, mal rád podobné drsné chlapské filmy ako napríklad On the waterfront. Odvtedy som ho už nevidel, ale mám v živej pamäti onú veľmi silnú pointu, ktorá dodá filmu rozmer navyše. Niekedy vám takéto silné filmové momenty z vašej mladosti utkvú v pamäti viac, ako niečo, čo ste videli minulý týždeň. VIDENÉ ZNOVA 11/23: Som príjemne prekvapený, že opätovné pozretie tohto filmu neprinieslo iba nostalgické spomienky, ani ich neruinuje, ako sa častokrát stáva, ale naopak ako vyzretejší divák ma Angels with Dirty Faces obohatilo určite viac ako pred mnohými rokmi. Záver je neopakovateľný, ale tých skvelých momentov je tu celá rada. (01.08.2012)

Hriešnym anjelom je vyčítaný až prisilný náboženský podtón. Mne, ako presvedčenému agnostikovy a odporcovi cirkvy, to však vôbec nevadilo a už vonkoncom som film nevnímal ako boj dobra (cirkev) so zlom (mafia). Toto bolo len vedľajšie. Všetkú moju pozornosť mal Rocky Sullivan, ktorého výborne stvárnil James Cagney. Asi najsympatickejší záporny hrdina, ktorému nemožno nefandiť, si ma úplne získal. Potvrdil to úplne na záver, keď bol schopný položiť najvyššiu, naultimátnejšiu obeť. Vzdať sa toho jediného, čo mu v živote a hlavne po ňom ostalo. To bol moment, keď si u mňa film vynútil piatu *. Takisto technické spracovanie, vedenie hercov a celkový dojem z filmu je na svoju dobu veľmi moderný a napríklad oproti Scarface z 1932, je vidieť veľký posun. Výborný film. Teším sa na White Heat. (03.11.2011)

Je to paradox, ale nebýt rostoucího vlivu katolické Legie slušnosti na návštěvnost kin a následně v roce 1934 zpřísněného Haysova kodexu, jehož absurdní kritéria pak svazovala americkým filmařům ruce až do pozdních 60. let, kdo ví, kdy by se gangsterský žánr vymanil ze zavedeného schématu jednoduchoučkých vyprávěnek o vzestupu a pádu nějakého toho více či méně sympatického gaunera, těžících čistě z divácké fascinace zločinem, a posunul se k něčemu zajímavějšímu. V Hříšných andělích sice Cagney absolvuje obligátní tvrďácký oblouk „rošťárny chudého kluka – učednická léta – ovládnutí podsvětí – život v luxusu – zrada – bídná smrt“ (to opravdu není spoiler, tyhle filmy prostě jinak nekončí) se všemi mafiánskými atrakcemi kolem a mohlo by se zdát, že O'Brien jako jeho slušňácký kamarád je tu jenom jako kouřová clona pro cenzory a že závěrečné vyústění je jen naivní úlitba požadavkům kodexu, to důležité se ale odehrává napůl mezi řádky, už od prologu (kluka s pomalejšíma nohama při lumpárně chytí, zavřou a „nápravný“ systém z něj udělá nebezpečného recidivistu, rychlejší stihne utéct a vyroste z něj bojovník proti zločinu – to je jednak pro mravokárce pořádně kontroverzní sousto na úvod a jednak málem filosofická úvaha o drobnostech určujících běh života), přes různé konfrontace obou hrdinů (kněz si získává jistý respekt „svých“ kluků teprve prostřednictvím jejich idolu a svého kamaráda gangstera, ví, že bude vždycky tahat za kratší konec, na několika místech doslova žadoní o jeho podporu, když se ho zrovna nepokouší obrátit na cestu pravou nebo mu nejde po krku), přes důležitou roli médií a manipulace s nimi, až po nejednoznačný konec: Zlomil se Rocky doopravdy, nebo ne? A jestli ne, co pro něj bylo nakonec důležitější než hýčkaná fasáda chlapské cti? Šlo o poslední službu příteli, s kterým nesouhlasil, nebo o gesto, kterým mu dal za pravdu? A nejde pak vlastně o scénu ospravedlnění a vykoupení darebáka, něco (další paradox) v předkodexových gangsterkách naprosto nemyslitelného? Cagney k tomu řekl jen: „Snažil jsem se to zahrát tak, aby si to mohl každý přebrat po svém.“ A to je další věc – ti chlapi hrají jako nikdy předtím, najednou mají co, postavy jsou složitější a hlubší a nejde přitom o romantizující žánrové psychologizování pozdějších let, ale o snahu říct (a protlačit cenzurou a ještě přitom naplnit kasy) cosi ne úplně triviálního a ne úplně pohodlného o „dobru a zlu“ v reálném světě a v reálných lidech. Jistá porce naivity a idealizace v tom samozřejmě pořád zůstává, nad hodnocením jsem dlouho váhal, ale když ono to mezi zábavností, sdělením a svého druhu sebereflexí balancuje tak dovedně, že to opravdu zastiňuje všechny mně známé předchůdce a většinu následovníků. (25.01.2019)

Rychlé tempo, příběh, špetka moralizování, dobře napsané dialogy a nezapomenutelný frajerJames Cagney v roli hrdiny všech mladých delikventů dělají z filmu nezapomenutelnou filmovou pecku. Nejlepší scény____ basket; kancl; naháněčka; pochod na míli. Mimochodem vidět Humphrey Bogarta jako záporáka bylo fakt zajímavé. (23.09.2010)