Hana to Arisu

Snad až moc praštěné, ale celkem mile rozverné a zábavné, roztomilými školačkami nikdy nepohrdnu a dvojnásob to platí o zde ještě dost mladičké Yu-chan. Bohužel neduhem tohoto snímku je jeho přílišná délka a v druhé části již trochu skomírající poutavost. Ovšem závěrečný balet, ten je za plný počet bodů, Yu-chan prostě umí a předvedla to i o pár let později v Hula Girls. Celkově zde však jen 66%. (27.09.2020)

Iwai je pocitový režisér. Jeho naratív je roztrieštený, neučesaný, plný všakovakých dojmov a bez výraznejšej snahy vytvoriť si k postavám skutočný presah. ALE aj napriek tomu im rozumieme a nie sú prvoplánové. Nič netreba riešiť, netreba mať tradičnú šablónu úvod, jadro, záver. Mnoho dôležitých vecí sa nevyrieši. Hoci Hana aj Alice prejdú zmenou. Na Iwaiovi si ale najviac cením fakt, že dokáže miešať emócie a uvedomuje si silu obrazu v spojení s hudbou. Nie sú to tiché filmy. Aj napriek tomu v sebe nesú umeleckú stopu. Celé mi to prišlo také melancholické, zároveň úsmevné a niečím zvláštne očarujúce. Krásny film a Jú Aoi nádherná. (02.01.2017)

rozkivana dokumentarna kamera a obcasny nasilny dokuemntarny strih budia spociatku dojem, ze pojde o dalsi kvazi umelecky film, no nie je to tak. o chvilu sa dostavi skvely napad - presvedcit chlapca, ze po udere do hlavy na vsetko zabudol, aj na to, ze predtym s jednou s hlavnych hrdiniek chodil a dalej pokracuje tragicka komorna teenegerska hra na lasku nelaskavu. 2 dievcata jeden chlapec a jedno velke prazdno, ako to len japonci natocit vedia. (27.07.2005)

Jistě se nezavděčí lidem, co nemají rádi filmy, ve kterých se nic neděje. Ono se tady něco děje, ale celý děj plyne tak pozvolna, že někoho může nudit. Mě nenudil. Nabízí nám nahlédnutí do života dvou dívek, Hany a Alice, jejichž přátelství prochází zkouškou díky jak přestoupení na jinou školu, tak kvůli klukovi. Nebojí se tedy ani použít tvrdou lež (Jen nevím, jak jim mohl tak dlouho věřit... Co třeba jeho rodina či jiní blízcí?). Čas strávený s tímto filmem byl příjemný. (07.04.2009)

Film je hlavně přehlídkou dobře exponovaných záběrů, jak bývá občas zvykem. Do toho to podbarvuje neustále uším znějící krásná hudba, která tak tvoří polovinu veškeré atmosféry. Nemluvě o tom, že se zde ani moc nemluví a to nízké množství postav si vystačí jen s málem. Příběh samotný je slušný, tempo vyprávění pozvolné. Všechny důležité charaktery náležitě vykresleny. Ačkoli by se mohlo zdát, že se zde nic neděje a zabývá se to triviálními věcmi, není tomu tak. Kamera vnímá ty dvě dívky, jednoho kluka i to, čemu je ta trojice vystavena, protože se nechala strhnout klamem. Nechybí tu humorné a ujeté pasáže, i když se nedá říct, že jde o komedii. Beru to jako poměrně atypické drama, no, spíše klidný film o touhách, nenaplněných snech, neustálých lžích a z toho vyplývajících situací, do nichž se může člověk dostat. Ta celková jinakost tomu svědčí tím víc, jak přirozeně a zajímavě se to celé sleduje. (11.08.2020)