Já a Ty a všichni ostatní

Jeden z těch amerických, nezávislých...o pár osudech, které se trochu prolínají...ti lidé se potkávají a něco prohodí, nebo se sebe jen tak dotknou....a každý má v sobě nějakou touhu a strach....je to, zejména zkraje, navíc docela ujeté, ale asi nám autorka chtěla říct, že takoví jsme všichni, každý v sobě máme něco divného a máme chuť to ostatním ukázat....a film končí, jak to u těchto děl bývá, téměř bez pointy...a v tomto případě je to spíš na škodu než ku prospěchu. Do výšin filmu ještě něco chybí.... (27.12.2012)

Na filmové mapě světa bych to zakreslil někam mezi Amelii z Montmartru a Americkou krásu. --- Nejsem si jistý, proč se mi to nelíbilo víc. Možná mám věci raději víc polopatě. Zdá se mi, že se některé postavy nemusely mihnout a jiné mohly být důkladněji prokreslené. Takhle to tak trochu nezúčastněně těká po zajímavých lidech. (31.08.2010)

Já na tom byla tak trochu jako Malarkey i když Miranda mně byla sympatická už jen tím, že co si uvařila, to si také snědla. Byl to takový koktejl s mnoha chutnými momenty, ale některé se z mého pohledu pozřít nedaly. Miranda má nesporně velký talent, který možná ještě nevyplul úplně na povrch v celé své kráse, ale je docela možné, že mám zrovna špatný den, já nevím. (01.02.2019)

Christine sbírá fotky ke kterým natáčí příběhy a než se svým uměním uspěje, vozí důchodce po nákupech. Prodavač bot Richard si polil ruku benzínem a zapálil ji. „Chtěl jsem si zachránit svůj život, ale nešlo to“.Jeho šestiletý syn Robby našel na chatu ženu s kterou si „rozumí“ v perverzních sexuálních fantaziích. Na starším Petrovi si zase dvě nerozlučné kámošky ověřily svoje sexuální „dovednosti“, ale fascinují je hlavně obscénní vzkazy na okně od chlápka z ulice. Asi dvanáctiletá Sylvie se už dnes pečlivě připravuje na zařízení své domácnosti, takže z katalogů vystřihuje a lepí si do alba různé mixéry, šlehače apod. a zatím udržuje a rozmnožuje svoji „výbavu nevěsty“. A znalkyně umění Nancy, která dokáže být okouzlená i zmačkaným papírem od hamburgra. Množství podivných lidiček s ještě podivnějšími zájmy, ztraceni ve velkém světě a každý z nich hledá někoho, kdo by s ním jeho zvláštnosti sdílel....„Proč to děláš? - Jen si krátím dlouhou chvíli.“ (24.04.2006)

Nevím, co přesně si mám o tomto filmu myslet, ale rozhodně mě překvapil. Nečekal jsem to. Žádný příběh, žádný deadline, žádné poselství, zkrátka nic. Jen příjemně plynoucí sled obrazů a pocitů, po kterých zůstanete velmi pozitivně naladěni. To stačí, ne? Dodatek: John Hawkes mi připomněl svým charakterem Vincenta Galla. To je docela dobrá reference. (06.05.2006)