Casablanca

Velikost filmu nespočívá v tom, jak dokáží své diváky hned napoprvé oslnit. Důležitý je kontext, v němž film vzniká, i skutečné poselství, které prostředkuje. Domnívat se, že toto dílo, jehož tvůrci se nedokázali zcela ubránit hollywoodským revuelizujícím pozlátkům, tyto kvality postrádá, je zřejmým nedorozuměním. I uprostřed druhé světové války existovaly oázy nostalgického přepychu, v nichž jakoby se zastavil čas, charakterizované přičinlivým obletováním vnadných žen a tichou válkou zpravodajských služeb Osy a Spojených národů. Marocká Casablanca byla nepochybně ve své atlantické výspě jednou z nik takovéto neutrality. Postihnout tuto atmosféru a nahmátnout alespoň trochu její vnitřní výbušnost, za kterou je možné cítit krev ne příliš vzdálených front druhé Velké války, jak tento konflikt nazávají někteří Američané, není snadné. Tím spíš, že natáčení nebylo v tomto případě folkórem, ale přímou součástí událostí, k nimž se vztahovalo. To, co se při prvním pohledu jeví jako rozporuplné, se poměrně záhy mění v "pouze" typické a běžné. Typický a tuctový ovšem není zážitek, který si odnáší divák i po takřka semdesáti letech, která uplynula od premiéry CASABLANCY. (20.10.2007)

Vadilo mi to naivní politické pozadí a nefunkční chemie ústředního dua. Ač Bergmanovou mám dost rád tak zde vůbec nepůsobí přesvědčivě a uvěřit Rickovi s Elsou, že jsou spojeni osudovou nesmrtelnou láskou snad ani nejde. Holt Bogart v mých očích vždy patřil, patří a patřit bude k Bacallové či Grahamové. Kvalitní, ale v rámci "bogartovek" přeci jen spíše standardní. (21.01.2005)

Čekal jsem úžasné filmové dílo, ze kterého nebudu moci spustit zrak a to jsem také dostal. Kdyby se jednalo pouze o "obyčejný romantický příběh...", což je zřejmě jediný zásadní postřeh, který si z Casablancy odnesl můj blízký známý Styxos (nic proti tomu!), pochybuji, že by mohla ve filmové historii zastávat tak výsadní postavení, těžko by jí věnovali erudované články psavci jako Umberto Eco a těžko by se proslavila svou hravou nevyhraněností v žánrovém škatulkování. Casablanca je dílo geniální. Dílo, na kterém bylo lze možno opěvovat téměř vše. Stylisticky čistou režii, krásnou a pečlivě rámovanou černobílou fotografii, herecké výkony, hudbu a zvláště svůdnou mnohovýznamnost, která se skrývá nejen za břitkými replikami, ale v každé jednotlivé scéně, v každém obrazu, gestu a prchavém dojmu. Osudový film s (ne)přehlédnutelnými přednostmi na (ne)přehlédnutelných místech. (09.02.2009)

Aj keď som sa tešil na solídnu nádielku romantickej limonády, 'Casablanca' rozhodne nie je tým, čím som ju po celý ten doterajší čas v nevedomosti považoval. Je to predovšetkým kvalitná a aj porciu napätia majúca utečenecká dráma z obdobia 2. sv. vojny, kde je romantická zápletka pre niekoho hlavným, no pre mňa len bočným príbehom popri ostatných udalostiach. Je to len o uhle pohľadu. Mimochodom je zaujímavé, ako všetci (Angličania, Francúzi, Nemci, či dokonca Čechoslováci a Bulhari) vedia dokonale po anglicky. Toto akosi nedotiahli. Film sa samozrejme neobišiel bez nudiacich momentov, ale inak s celkom optimistickým záverom tvorí podarený celok. 80%. (07.03.2008)

Ani vo sne by producentov filmu Casablanca Hala B. Wallisa a Jacka L. Warnera nenapadlo ze pri asi 50-tich filmov rocne, ktore studio v zlatych 40-tych rokoch vyrobilo (kazdy tyzden jeden film), ze by sa prave Casablanca mohla stat tym najuspesnejsim, ktory obhajil aj troch Oscarov vratane najlepsieho filmu, rezie a scenar plus pät dalsich nominacii. Mozno som mal prilis velke ocakavanie, podobne ako aj uzivatel Hoody, ktory pise, ze az na druhykrat sa mu film pacil na 5 hviezdiciek. Ja si na druhe pozretie chvilu pockam, ale zatial zostavam pri styroch. Film je sice nonstop dialogovy, ale je pekny, romanticky a aj smutny. Cim sa viac dej blizil ku koncu, tym viac bol napinavy hlavne kvoli nacistom, ktori si tam zacali dovolovat. Je zaujimavy dialog, kde sa niekto niekoho pyta: ,,Co myslite, kto vyhra vojnu?" Odpoved: ,,Netusim." A odpoved bola uprimna, pretoze pocas natacania v roku 1942 to nikto netusil, takze aj z tohto pohladu v tom obdobi zo sucasnosti je zaujimave vidiet tento film. Napokon aj samotni komparzisti vo filme boli skutocni utecenci pred nacistami a nemecky herec Conrad Veith, ktory si zahral majora Strassera bol v skutocnosti znamy odporca nacistov a musel z Nemecka utiect. Avsak ak niekto ocakava nejake krvave vojnove utoky, bude sklamany. Herec Humphrey Bogart bol nominovany na Oscara za najlepsiu hlavnu ulohu, ale sosku mu vyfukol Paul Lukas za dramu WATCH ON THE RINE (1943) a Claude Rains bol nominovany za vedlajsiu ulohu, ale ani on nemal stastie, sosku si vtedy odniesol Charles Coburn za romanticku komediu VESELA TLACENICE (1943)...25.11.2009 ______ Humphrey Bogart - (Rick Blaine) +++ Ingrid Bergman - (Ilsa Lund) +++ Paul Henreid - (Victor Laszlo) +++ Claude Rains - (Kapitán Renault) +++ Conrad Veidt - (Major Strasser) +++ Sydney Greenstreet - (Signor Ferrari) +++ Peter Lorre - (Ugarte) +++ Dooley Wilson - (Sam - muž hrajúci na piáne) +++ Produkcia: Hal B. Wallis, Jack L. Warner +++ Hudba: Max Steiner +++ (25.11.2009)