Casablanca

We´ll always have Paris. Viděla jsem ji popáté. Včera poprvé na velkém plátně. Filmová loď vplouvá do přístavu jménem Casablanca, láska vchází do Rickova American Café, dialogy jiskří na pozadí válečných zvěrstvev, která jsou tak blízko... ale jakoby za oponou. Když politika vstupuje bez zaklepání do lidských osudů, známé omnia vincit amor neplatí. V kině to najednou přestala být " ta legendární" Casablanca, ke které apriori přistupujeme jako k stříbrným příborům, které obdivujeme ve vitrině, ale nepoužíváme k jídlu...Zázračně se proměnila, najednou kalnedář ukazuje rok 1943, odkládáme klobouk a promítač právě pustil neobyčejný film o ideálech, za které stojí bojovat. Cynický Američan je v hloubi duše sentimentální, oportunistický kam-vítr-tam-plášť Francouz v srdci patriot, éterická norská víla tvrdá jako křemen, Němci si bez vyzvání sedají k nejlepšímu stolu a Čechoslovák snoubí hrdost a odvahu. Velký svět v malém městě, kde tři už jsou společnost. Curtiz upsal duši ďáblu, ale vyplatilo se. Casablanca nestárne. (13.06.2007)

90% - Casablanca má jednu příšernou vadu. Je legendární. Technicky to sice vada není, ale díky své popularitě si tento film vysloužil citace v jiných filmech, a já jsem díky tomu znal konec Casablanky ještě dřív, než jsem měl tu čest celý film shlédnout. No a asi pouze díky tomu hodnotím pouze devadesáti procenty. Tenhle film je prostě fantazie. Je přitažlivý pro oči, pro uši, pro mozek, a nejedno srdce při něm zaplesá… Hudba Maxe Steinera je perfektní ukázkou krásného hudebního podbarvení se schopností okamžité změny nálady, a jeho hrátky s motivy státních hymen také pobaví. Casablanku zkrátka musíte vidět!!! Z výše popsaných důvodů nedoporučuji před jejím shlédnutím vidět následující filmy (nejedná se o úplný seznam): Woody Allen: Play it again, Sam, Emir Kusturica: Černá kočka, bílý kocour, a epizoda Holoship z Červeného trpaslíka. (31.12.2006)

Svět je malý. I v Casablance potkáte Čechoslováka nebo svoji velkou lásku. A když navíc zjistíte, že ty dva něco spojuje, nezbývá než zatnout zuby a něco velkého udělat. Je pravdou, že tahle sedmdesát let stará klasika je na můj vkus příliš černobílá a navíc romantická, ale protože se mi ve společnosti Ingrid Bergman líbilo, tak ji časem opět rád vyhledám a Sama poprosím, aby to zahrál znovu .. (Viděno během dubnové Challenge Tour 2015) (02.04.2015)

Klasika, která větší legendou než by měla být. Nežiji v době vzniku, neviděl jsem tento film v sále plném lidí, pro které byl Humphrey Bogart a Ingrid Bergman symboly a modlami. Proto můj pocit z filmu trochu pokulhává za jeho legendárností hlavně na americkém kontinentu. Příběh je vsazen do poutavého prostředí, které si prakticky prohlédneme jen díky několika exteriérům a jinak si musíme vystačit s postřehy postav a interiéry baru, hotelového pokoje apod. Ingrid Bergman pro mě naplňuje to, čím nikdy Lauren Bacall nebude a to krásnou ženou, pro kterou by se dokázal muž obětovat. Casablanca s odstupem času působí až ikonicky. Její kvality se nedají popřít. Vystavění základů dramatického příběhu s láskou v zádech a dokonalou hlavní postavou "hrdiny" jsou věčné. (03.02.2007)

Je mi jasné, že jsem shlédla zajímavý film. Ale nemůžu se ubránit pocitu, že kdybych ho viděla v době jeho vzniku, byla bych jím nadšená mnohem víc. Protože očividně reaguje přímo na německou roztahovačnost a je zjevně proti ní, proto v roce '42 musel připadat všem odpůrcům nacismu jako něco neuvěřitelného, co snad i mohlo dodávat lidem nějakou naději. Když sleduji film dnes, tak už ve mě takové pocity prostě vyvolat nemůže a vidím v něm "jen" zajímavý a pěkně natočený příběh o lásce, obětování se, smutku, o tom, jak lidské osudy změní válka, přestože z bojů nebyl ve filmu ani jeden záběr. (19.05.2006)