Racek Jonathan Livingston

Dychberúci vizuál, nádherná hudba a strhujúci príbeh - metafora - o vymanení sa z okovov bežného života, zrúcania hradby tradícií a šedého priemeru, súboji s nepochopením a hľadaním pravdy a dokonalosti v hĺbkovej psychológii myslenia a filozofie, ktoré v podobenstve rozpytváva večné a nemenné otázky o živote, šťastí či viere a láske. To všetko za mávania krídel čajky vznášajúcej sa nad šírym oceánom, zasneženými vrcholcami hôr, vyprahlou púšťou a zelenými údoliami. Bartlett previedol úžasné Bachove rozprávanie plné živých a farebných opisov do filmovej formy s dokonalou eleganciou. 90% (28.12.2013)

Jsem zklamaný racek. Tématika je mi obrovsky blízká a o to je můj dojem horší. Předloha si nezasloužila takový scénář. Nezasloužila si doslovně a povrchně vyjmenovat poučky o svobodě bytí jako z brožurky ,,Vyšší bytostí v pěti jednoduchých krocích!''. Putování racčího hrdiny působilo smutně prázdně. Jeho iniciace pak připitoměle. Hodně tomu asi pomohla stopáž, protože taková tématika jednoduše potřebuje víc času aby vše správně dlouho zrálo a prostor pro to nabízí spíše kniha nebo žití samotné. Alegorie byla doslovností absolutně otupělá a zbytečná. Opravdu není nutné, aby nás děj chytl za ručičku a odhalil se do posledního detailu, bez prostoru pro to nejcennější a tím je přemýšlení, nebo ano? Snímek impotentně kopíruje nedůležité záchytné body kostry knihy ale její duši nezvládá ani stínově zobrazit. A tak tu zbývá už jen ten úžasně nasnímaný a střihnutý vizuál, u kterého mám ale vtíravé podezření, že svou jednotvárností a omezenými možnostmi progresu dost napomohl repetitivnosti ( stejně jako soundtrack) a prvoplánové prázdnotě. Happy Feet zvládl svou roli lépe. 2* jsou čistě pomstychtivé. (01.04.2011)

V první chvíli jsem nadělil Rackovi 2* s pomyšlením, že mi ten film sice těžce nesedí, ale prostě nemůžu snímku s tak pěknou kamerou a záměry nadělit méně. Jenže s každou další hodinou mě Jonathan Livingston štval víc a víc, takže kdybych s komentem otálel ještě chvíli, skončím u kategorického odpadu s řadou vykřičníků. A to bez ohledu na záplavu hvězdiček a blahem sálající nadšené komentáře. Celkem se jim divím, protože za jednu z typických českých vlastností pokládám skepticismus a odolnost vůči velkým ideálům a velkolepým představám. Na druhou stranu uznávám, že Racek je chytře udělaný a ambiciózní - velkohubý kýč. Kýč tak patetický, přepjatý a monstrózní, že pro něj jen s největšími obtížemi hledám nějaký filmový ekvivalent. Přitom potenciál by tady byl, kdyby se to dílo nebralo tak zoufale vážně a vzalo příběh svého hrdiny jako satirické podobenství. Racek Jonathan má totiž velké problémy se staršími své obce, kteří létají podle osvědčených metod a zaběhnutých tradic. Každý kverulant, který pochopí o pár minut dřív než ostatní něco cenného, je do doby, než to ostatní přežvýkají, pochopitelně považovaný v lepším případě za neškodného cvoka, v horším za nebezpečného škůdce. Jenže autor to pojal úplně jiným způsobem, takže jsme svědky ušlechtile se tvářící nudy, zejména v druhé půli, pěkně okořeněné řadou nabubřelých pseudofilozofických frází o tom, co bylo v minulém životě a co bude v budoucím. Dialogy mají bezmála charakter plků a la Matrix Reloaded. Nejsem zklamaný, protože literární předlohu neznám a po tomhle zážitku po seznámení s ní ani netoužím. Pokud ovšem chcete vidět krásné záběry skalních útesů, kroužící racky, velrybu převalující se v mořských vlnách a poslouchat do toho emotivní hlas Neila Diamonda, s chutí do toho. Já bych ovšem doporučil poslechnout si jeho hudbu na CD nebo YouTube. Osobně bych potřeboval akutně vyléčit tuhle meditativní splácaninu nějakým pěkně profuckovaným cynickým kouskem z dílny Kevina Smithe. Celkový dojem: 20 %. (04.11.2011)

Až tady člověk plně docení (pochopí) význam slova (fráze) „Free as a bird“. Tenhle snímek (i s pomocí hudby N.Diamonda a kamery J. Couffera) má téměř meditativní charakter a "s trochou nadsázky" by se dal označit za „tak trochu“ jinou Odyseu než tu Vesmírnou S. Kubricka. Poselství snímku je více než jasné – osobní SVOBODA(nesvázanost pravidy a snaha o rozšíření si obzorů, vymanění se z průměrnosti, schopnost vlastních myšlenek a rozvíjení se a né pouze “stádovitost”) a tak si i dokážu živě představit, že v době totality, to musel být pro mnohé u nás balsám na duši a snad i jakýsi impuls. Alespoň bych tomu chtěl věřit. Člověk se zde za celou stopáž neobjeví a když už, tak pouze v odkazu sloužící jako memento (viz smetiště na pláži). Tady už pouze scházela ropná skvrna putující oceánem. K úplné spokojenosti mi scházelo méně slov a (teď budu možná za cynika) „orel skalní“, který by rozštípnul tuhle idylku-(ano i o tom je život), přesto jsem byl snímkem pohlcen a mou pozornost si udržel po celou stopáž, což samo o sobě je hodno ocenění. Zajímavý komentář (pro mě): uživ. triatlet p.s. bez mučení přiznávám, knižní předloha od R.D. Bacha mi až do dnešního dne zůstala utajena, což se (soudě podle místních komentářů) jeví jako nesporná výhoda. To ale ostatně platí o 99% VŠECH případů… (24.10.2011)

Mám rád prírodopisné filmy, nepohŕdam poéziou a piesne Neila Diamonda mi tiež neboli proti srsti. Problém som začal mať, keď mi všetko toto zamiešali a naservírovali v jednom. Nejaký čas som sa utešoval skvelou kamerou a krásnymi zábermi, ale neskôr som už rekordér prepol na štvornásobnú rýchlosť, pri ktorej som ešte stíhal čítať text a moje utrpenie sa skrátilo na štvrtinu. Prečo potom až dve hviezdičky? No pre kameru predsa! (16.04.2012)