honajz

A to jako bylo všechno? Mohla to být docela fajn mysteriozní detektivka, kde by pachatelkou byla žárlivá, ta ošklivější, černovlasá hosteska. Nebo to mohl být fajn horor, kde by všechny ty různé drobné náznaky nějak chytře zapadly do sebe. Ale není to ani jedno. Režisérka tak strašně sází na atmosféru a záběry zpoza ramen, až zapomněla na gradaci a zápletku. Navíc mi přijde, že se svou herečkou opájí až moc (ona fakt nesleze z plátna), takže možná má poněkud jiné sklony. Souhlasím s názorem, že filmem si režisérka léčí nějaký svůj mindrák, z chlapů, lidí v práci, kde kdysi dělala, z kolegyně... A popravdě, v určité chvíli mi hlavní hrdinka už byla natolik nesympatická, že jsem se docela divil, že se jí něco nestalo už dřív. Ale ano, víme, růženec a křížek. Jenže tady to nějak nedává smysl. Pokud tedy nebereme křížek jako ochranný amulet, kterým by být neměl. Tady se toho nakousne - legenda o bylinkářce upálené jako čarodějnice, víra, rodiče, záhada - ale nic není dotažené do konce, nic není vysvětleno (nesnáším filmy tohoto typu „diváku, dovysvětli si to sám, jsem líný/líná jako autor to domyslet za tebe“). Aspoň se mohlo vysvětlit, co v tom pokoji tak smrdělo. Aspoň něco.

Docela slušná variace v lynchovském stylu na téma peklo a jeho pokušení (plurál, ta pokušení) a pokoušení. Mrzí mě jen, že autor nezvládl konec a vylhal se z něj tím nejjednodušším možným způsobem. Každá z postav filmu v sobě nese nějakou nevyřešenou minulost - třeba u Rega víme, že má skryté touhy, a to podle oné kratičké scény, kdy se zastaví u výkladu a zahledí se na nohy figurín (scény prolnuté krátkou retrospektivou). Ve filmu je hodně věcí řečeno v detailu, náznaku, mrknete, a vodítko je pryč. Výstavba scén je ale hodně zajímavá, stejně tak práce s barvou a barevným laděním, a samozřejmě ona psychedelická hudba. Odkazy na Lynche nejenom v červené barvě (ta tady ostatně má své opodstatnění), ale i dálnicí, prolínačkami a především sny. Šaty jako ďáblův pokušitel. Říká se, kdo podá prst ďáblovi, je poznačen navždy - stejně jako zde zanechávají šaty svou stopu. Ostatně i ten latinský nápis na šatech to vlastně vysvětluje. V druhých plánech film pracuje s tématy jako altruismus vs. bezohledné draní se o moc (Člověče, nezlob se), rozdíly mezi realitou a reklamou, nesmyslná korporátní šikana a buzerace (až upírská) ze strany zaměstnavatelů, zákazníci podaní jako ztracené duše, lidé jako čísla (zajímavé je, že v reálném světě jsou lidé čísla telefonu nebo inzerátu, ale v obchodním domě jsou oslovováni celým jménem - ďábel taky dobře zná své oběti), ostatně obchod sám o sobě vzbuzuje v lidech agresivitu, navzdory usměvavému povrchu (opět odkaz na to, že zpočátku svádění ďábla vypadá super, ale Faust nebo ten právník z Ďáblova advokáta by mohli povídat). Pobavila mě dokonalá scéna s pračkou, zkažené ovoce a zelenina v košíku, jméno Rega, které se dá přeložit jako Král mluví - škoda jen, že svou hypnózou nepřebil tu hypnózu obchodního domu, docela jsem mu fandil.

Kdyby se to zkrátilo tak o půl hodinu minimálně, hlavně ten vlastně nakonec zcela zbytečný a natahovaný úvod, a šlo se hned na věc, mohlo jít o docela příjemný film s docela zkousnutelným černým humorem. Ale takhle to není ani ryba, ani rak, neurazí, nenadchne. Ostatně, než se vůbec začne natáčet ten jakože film, tak uteče přes padesát minut filmu - do té doby se většinou jen žvaní, a až tak vtipné dialogy, aby táhly film a udržely pozornost, to tedy nejsou. Skvělá je scéna v domově důchodců, kam přijdou nabídnout někomu z hereckých důchodců roli - to je jak z parodie na zombie filmy. Ale opět to nezapadá do celkového konceptu, jako by ta scéna přišla odněkud jinud. Konec je pak takový až moc smířlivý na to, co se rozehrálo. Herecky je to samozřejmě na výši, ale jsem z toho celkově hodně rozpačitý a asi bych to podruhé vidět nemusel.