Čekej do tmy

na ploche jedného bytu je rozohraná celkom slušná drámička od james-bondovsko-charles-bronsonovského režisérka a posledný hepburnovský z jej "zlatého obdobia"... mám rád tieto typy filmov, ktoré sa odohrávajú počas skoro real-time-u v jednom priestore a tento je na tomto poli vcelku vydarným kúskom. (20.11.2013)

Kdybych čekal do tmy v šedesátých letech v zatemněném kině, tak bych hodně dlouho otravoval všechny své známé tím, že jsem viděl vynikající thriller a posílal bych je do kina. Jenže já jsem do tmy čekal přibližně o čtyři desetiletí a mnoho viděných filmů později, takže jsem si to drama o slepé ženě ohrožované ve svém bytě třemi padouchy moc neužil. Možná je to tím, že složitě vymyšlená obelhávací hra zloduchů je totálně nevěrohodná, neboť jim stačilo vejít do bytu, pohrozit, ublížit, vzít si předmět zájmu a odejít. Místo toho padouši při nekonečném lhaní podceňují Susyno ušní vidění, čerstvě slepá Susy běhá po schodech jistěji než já a i při pochopení své situace nevyužívá žádné z jednoduchých řešení problému. Při spoustě nechtěně směšných situací pak působí dramatická hudba opravdu zábavně a při vrcholu večera, tedy leopardím skoku polomrtvého Roata, jsem smíchy spadl ze židle. To se asi nemělo stát. (01.12.2016)

Dveře se rozlítli a do bytu vlítla malá Julie Herrod. A svým trapným pohledem, který naznačoval, že já tady velím a já dostanu Oscara, mi přivodila větší infarkt než pohled na děsuplné, no nevím jestli se to tak dá nazvat, vlasy Alana Arkina. Nechápu proč, mi podobné role dětiček už po několik let způsobují notnou averzi k nim. Možná, že když jsem byl malý, měl jsem podobný manýry, každopádně teď mě to přivádí do hrobu. Měla štěstí, holka jedna zatracená, že se po roztřískání věcí mé milované Audrey Hepburn zklidnila, jinak by ji čekal vejprask v podobě vypnutí filmu v půlce. Což by mě mrzelo, protože atmosféra byla momentálně víc než motorovkou rozřezávající a Hepburnová hrála jako by jí šlo o život. Obrovská přednost Čekej do tmy spočívá ve scénáři, který zkrývá dokonalé momenty překvapení a děsu. Nejedná se o trapnou ukázku stupidního "běhání s dýkou po place", ale o hloubavý příběh dívky, který neví o co jde (heh). A jsem rád, že jsem měl tu čest být s Audrey bok po boku (alespoň v duchu, samo sebou). Děkuji za těch pár minut strachu.... ( © Ace Ventura). (28.08.2008)

V hlavní roli jedna malá panenka plná heroinu, jenž nečekaně vstoupí do života slepé Susy. Jejího handicapu využijí zločinci, kteří se chtějí panenky zmocnit a tak začíná spleť lží a intrik... Na komorní thriller skvělé, Audrey se své vážnější a méně usměvavější role zhostila opravdu věrohodně a navíc jsem byla celou dobu napjatá ( což dokazují moje okousané nehty:)) ). Na konci už jsem si skoro trhala vlasy a happy end jsem tedy uvítala. Co se týče těch do očí bijících chyb... tak ty se asi zkrátka musí přehlédnout. Co na tom, že stačilo, aby se Susy zamykala, ihned zavolala manželovi, nebo popřípadě utekla k sousedům zavolat o pomoc. Trochu to kazí dojem, takže na plný počet to není, ale musím uznat, že na tu dobu je to určitě skvěle mrazivý thriller. (17.08.2012)

Trochu překombinovaný, ale výborný komorní thriller pro jeden byt a pár skvělých herců, který svým minimalismem a ukecaností nezapře svoje divadelní kořeny. Alan Arkin se sugestivně zhostil nevděčné role nelítostného zabijáka, který terorizuje nevidomého miláčka publika Audrey Hepburn (Crenna je ale taky vynikající). (18.03.2007)