Šrámy

Někteří sociálně slabší a společensky neadekvátní jedinci kopírují postoje svých otců načež i přes veškerou snahu tento vzorec změnit stále kopírují své vzory a zvyk je železná košile a mnohdy se z rádoby chyb svých rodičů nepoučíme a pak ty chyby děláme sami. Samozřejmě, že si z toho odneseme jen ty špatné vzpomínky a svoje rodiče div nezatratíme s kecama: "Já takový jako vy nikdy nebudu a svoje děti v životě mlátit nebudu"! Jasný, říká to každý a skutek utek. Zřejmě při mé výchově něco zanedbali, asi mě měli víc mlátit, protože já na své dušičce moc psychických šrámu nemám. (19.02.2015)

Tento komentář věnuji uživateli cinefob, neboť má rád genetiku. Komentář také obsahuje SPOILERY, i ty má cinefob rád: Přetrhni molekulu DNA, pohřbi svého otce a vylez z temné jeskyně do prosvětlených hor. S pomocí pravé lásky, ne státu (učitelka) či institucionalizovaného boha (kněz), to snad dokážeš... Ale trochu vážněji... Výtečné vykreslení vztahu despotického otce a týraného syna, ve kterém strach nebudí respekt, ale pohrdání, ve kterém se občasná vstřícnost setkává s oprávněnou nedůvěrou, ve kterém jsou projevy lásky ubity tresty, ve kterém pocity vinny zůstavají uzavřeny ve "vinících". A samozřejmě je tu i Láska jako protipól k Neměnným Pravidlům. Samozřejmě to jde nasadit tak, že Láska = Bůh Nového Zákona, Pravidla (tresty) = Bůh Starého Zákona, jde koukat i na symbolickou změnu režimu z komunistického k demokratickému, ale nemyslím, že by to vnímání filmu nějak výrazně prospělo. (09.02.2010)

Polovina filmu představuje dětství Wojteka narušené jeho psychopatickým otcem. Není dne, aby chlapce nebil a nenadával mu do gnojów a podobně. Denodenní ponižování a týrání na chlapci zanechalo nesmazatelné stopy. Jakmile vyrostl, začal se chovat podobně jako jeho otec. A možná by tak zůstal, nebýt jedné odhodlané dívky. (14.03.2020)

Musim pochvalit autorku, ze premyslela nejen o pribehu samotnem, ale i o detailech jako je volba jmena hlavniho hrdiny. Co konkretne mam na mysli, se na tomto miste neslusi prozrazovat. Michal Zebrowski konecne zahral neco normalniho, snad je to konec jeho Zaklinacum. Jan Frycz v roli otce je neuveritelne kruty. Na prvni pohled skromny, ale ve skutecnosti mimoradne citlivy film, ktery v sobe nese i spoustu nevyrceneho. (26.08.2006)

Psychologicky velice uvěřitelný film, který má schopnost zasáhnout každého vnímavého diváka. Snímek je rozdělen do dvou polovin, na dětskou a na dospělou, přičemž ta první na mě udělala o něco větší dojem (zásluhou mrazivých střetů mezi otcem a synem). V druhé části mi přece jen už něco málo chybělo, především vinou scénáře, který nedokázal dostatečně věrohodně vykreslit začátek vztahu mezi hlavním hrdinou a jeho přítelkyní. Samotný konec je pak lehce uspěchaným, ale převelice působivým vyvrcholením filmu, který je nabitý emocemi, ale nesnaží se citově vydírat (!). Silné téma, silný zážitek. 8/10 (12.08.2009)