Pleasantville: Městečko zázraků

Na spíďu s blondýnkou mi po Městečku Pleasantville nezbývá než pět chvalozpěvy. Reese jim to tam pěkně zavařila, ale dyť to ty chudáci potřebovali. Dělali každej den jenom, co měli naučený, barev neznaje a pak jim tam přijde kráska "zvenku" a najednou je růže červená, z obličejů se ztrácí šeď a všechno je eště zajímavější než na začátku... (12.08.2008)

Pokud hledáte příjemně plynoucí snímek, právě jste narazili na jeden z nich. Ve své podstatě nenáročný příběh plný zázraků vás přinejmenším zaujme. Netradiční pojednání o dobách dřívějších takřka v přítomném čase… Pojednává o sourozencích, kteří se jakousi souhrou náhod ocitnou v roztomile, černobíle vyhlížejícím seriálu z časů našich pradědečků. Jak už nám samotný námět napovídá, tito docela rozdílní mladí lidé vnesou do poklidného městečka „nový vítr“. Jak? Sami uvidíte… Obyvatelé žijí ve světě plném pravidel, zákazů, konvencí a všudepřetrvávajícího stereotypu. Jedou v zajetých kolejích, nepřekračují hranice, nebouří se. Jen každý den dělají stejné bez jakékoli změny. Ve filmu je nastíněna spousta symbolů, kdy se nám tvůrci snaží naťuknout danou dobu, která zdaleka ne všem něco říká. Poselství jako : „Není třeba vidět svět černobíle“, či „Nebuďte rasisty“ jsou do příběhu vsunuta velmi jemně a citlivě. Oceňuji způsob ztvárnění, jelikož způsob postupného zbarvování na plátně mne fascinoval. Nelze nepřipomenout herecké výkony, kde se do popředí staví můj oblíbenec Tobey Maguire, jenž ani nyní nezklamal a následuje ho mladičká Reese Witherspoon, které se zdařilo odškatulkovat se mi z hlavy coby Pravá blondýna. 80% díky nezdařilému zakončení celého filmu. (21.07.2008)

Film jsem si moc neužil, za což vděčím hlavně svojí hyperaktivní makovici, která se celou dobu snažila přijít na to, do jakého seriálového kultu bych se chtěl nechat transportovat já. Do Ulice radši skočím z okna, na Pojišťovnu štěstí nebudu nikdy dost smutný, do růžové zahrady bych nevkročil ani na rande, natož za doktorem, no a Cesty domů znám i bez nápovědy. Ze zahraničních připadá v úvahu třeba takový Dr. House, protože bych mohl být jízlivý, sarkastický, krutý, protivný a stejně milován, dále Kobra 11, poněvadž na rozdíl od Semira bych po vystoupení z auta viděl aspoň přes svodidla, a napadl mě i Útěk z vězení, jelikož při zachování současného životního stylu by se mi tyhle zkušenosti jednou mohly hodit. Nicméně, po dvou hodinách usilovného přemýšlení můj testosteronový supermozek nedokázal přijít na nic hodnotnějšího než na Beverly Hills a Pobřežní hlídku... (31.10.2013)

Ohromna spousta narazek. Rasismus ve forme cernobilych a jednoduse barevnych. Kritika americkeho snu a strednich vrstev. Originalni a proti tvrdohlavemu konzervatismu (pri kritice vseho noveho jsem si jen predstavila kdysi davno nenavidene impresionisty). Jenom skoda te prehnane magicnosti na konci - mozna moje chyba, ale uz jsem se v tom vsem nedokazala orientovat. (28.02.2009)

Príjemný, pohodový film, ktorého invencia sa vyčerpá ďaleko pred záverečnými titulkami. Nerozplývam sa nad originalitou nápadu, pretože som pred niekoľkými desiatkami rokov videl Jasného Až přijde kocour a pomerne nedávno aj Truman show. Obaja hlavní predstavitelia sú údajne slávni, ale filmy, v ktorých hrajú nepozerám, takže ani oni nemohli prispieť k môjmu vyššiemu hodnoteniu. A narážky na stupídnosť televíznych seriálov, na životné stereotypy a na rasizmus sú síce niekedy vtipné, ale podané tak jednoducho, aby si ich všimli aj notorickí sledovači stupídnych televíznych seriálov. Celkovo veľmi ľahký nadpriemer. (03.04.2011)