Pleasantville: Městečko zázraků

Snímek disponuje kvalitním hereckým obsazením, zajímavým námětem, ještě zajímavějším provedením a scénářem, který tak trochu zápolí s logikou. Ale co, drobné nedostatky se nasčítaly a stály film jednu hvězdičku, takže už byl potrestán a nebudu se v tom dál šťourat. Když jsem viděl tuto záležitost před lety poprvé, byl jsem přesvědčen o tom, že jde o kritiku rasové segregace a rasismu jako takového. Ale, jak by řekl Roland, svět se hnul, a já jsem nabyl dojmu, že má tento snímek významnější přesah. Dnes už vnímám tu podvratnou barevnost v černobílém světě jako samostatné (a tedy nebezpečné) myšlení (i když to tak možná tvůrci nezamýšleli, co já vím). Tento film je dnes mnohem aktuálnější, než jak tomu bylo v době jeho vzniku. Svět stále více ovládají tupá stáda, takže se už zase zakazují knihy, filmy a seriály (a u nás málem i divadelní hra, že pane D.?) za nadšeného skandování davů (jen v nich místo bílé převládá černá), presumpce neviny se stává neznámým pojmem a vše směřuje více či méně nápadně k diktatuře. Teď se dopustím přiznání. Nemám rád Ukrajince, nikdy jsem je rád neměl a ani je mít rád nebudu, protože jejich předkové svého času masakrovali s nadšením a kreativitou všechno neukrajinské (včetně volyňských Čechů), k čemuž se dnešní Ukrajinci hrdě přihlásili tím, že si z příslušníků Ukrajinské povstalecké armády udělali národní hrdiny. A přesto jim dnes držím palce, protože se Rusové chovají jako Japonci těsně před oficiálním vstupem do druhé světové války- taky zprvu zabrali "jen" Mandžusko, Koreu a část Číny. Ale proč tohle vůbec píšu? Protože jsem zjistil, že když budu kritizovat naši převelice schopnou vládu (viz. burza) nebo dokonce premiéra, dopustím se podpory Ruské federace. No, to je skvělé, totalita se vrací, jen mě místo kontrarevolucionáře a přisluhovače západu prohlásí rusofilem. A o tom pro mě tento film je. O zvůli. / Poučení: Chceš dobře zapadnout? Kolébej se a buč v souladu s ostatními. (21.10.2022)

Na spíďu s blondýnkou mi po Městečku Pleasantville nezbývá než pět chvalozpěvy. Reese jim to tam pěkně zavařila, ale dyť to ty chudáci potřebovali. Dělali každej den jenom, co měli naučený, barev neznaje a pak jim tam přijde kráska "zvenku" a najednou je růže červená, z obličejů se ztrácí šeď a všechno je eště zajímavější než na začátku... (12.08.2008)

Městečko Pleasantville je druhý film režiséra Garyho Rosse, který jsem viděla a v obou případech mi neskutečně sedl jeho styl. Ačkoliv je každý film úplně jiný, natočen úplně jinak, tak jsem měla úplně stejně hřejivý pocit. Městečko Pleasantville je strašně milý, přirozený a zábavný film, který dokáže vykouzlit úsměv ve tváři. Obsahuje pěknou myšlenku a pointu. Ocenit musím hodně nápaditou a zajímavou vizuální stránku filmu a skvělé herecké obsazení. Prostě příjemný filmový zážitek. Nic víc a nic míň. (08.03.2012)

Parádní příklad nápadité, nenudící režie, bombastického scénáře (s ním jde ruku v ruce perfektní nápad!) a vytříbeného hereckého umění, které v tomto snímku zajišťují zvučná jména v čele se spider-manem Tobeyem Maguirem. Na Pleasantville se kouká tak pěkně, jako na žádný jiný podobný film, a to nejen díky originálnímu prolínání černobílého světa s tím "pravým", barevným. (08.10.2009)

Wau. Že pálenie kníh? Že odsúdenie po odhryznutí si z jablka v rajskom prostredí? Že snaha zničiť všetko, čo je iné a čo rozvracia predstavu ideálneho sveta? Originálna myšlienka (u mňa takmer na úrovni Truman Show) a silné myšlienkové posolstvá, Preboha, veď tie šťastné úsmevy a Macyho "Honey! I´m home!" boli priam desivé. Scény "sfarbovatenia sa" Pleasantvillu boli pastvou pre oči a zaujal aj Daniels vo svojej nenápadne nápadnej úlohe. Výborné, 5 * (31.05.2011)