Velký Gatsby

Co si budem povídat, není to zase až tak zdařilé. Vykreslení doby přebíjí příběh i charaktery, možná až příliš, protože samotný příběh tady zdaleka nepůsobí tak věrohodně jako v knížce, což je škoda. Velký Gatsby není špatná adaptace (čím víc graduje, tím je lepší - závěr se povedl i v této filmové verzi), jen ji nemůžete odpustit to, že není tak dobrá jako kniha, což vzhledem k ne úplně dobře zfilmovatelnému námětu asi není úplná chyba tvůrců. Za juknutí to stojí, ale doporučuji spíš knížku brilantního F.S. Fitzgeralda. 65% "Chodili na ty večírky se slaboduchostí, která byla sama o sobě pozvánkou." (15.09.2010)

Fuj, to bylo ale nijaké... romantika postavená na vlajících závěsech Gatsbyho honosného domu a dekadentní výstřednost opulentních večírků, rámovaná dobovou hudbou a zběsilým tancem, nemohla odměnit dvě a půl hodiny divákovy trpělivosti, a to ani snahou o dodání třpytu a lesku brilantinou pánů, očí dam a reklamy na zubní pastu Thymolin, kterou evokoval každičký úsměv obsazených - při orion hvězdičce zlášť povedených vycenění jsem bystřila, zda neuslyším ono pověstné "cink". Bohužel, i obsazení mě nechávalo zcela chladnou, nevyhledávám žádného z hlavních herců a tímto snímkem nedošlo ke změně, jen Mia Farrow mě utvrdila v názoru, že umí zahrát pouze a jen neurotické mimózy... (16.09.2010)

Jsem hodně ráda, že jsem si počkala s definitivní projekcí až po Luhrmannovi. Tohle jsou 20. léta podmíněná estetikou 70. let a z nějakého důvodu bylo pro Claytona ze všeho nejdůležitější zdůraznit zasazení příběhu do léta roku 1922. Takže všichni jsou tu valnou většinu času orosení, upocení, umaštění a horkem naprosto zmožení. Nicméně je poměrně milé procházet se po Gatsbyho sídle, poslechnout si ten stereotypní výběr z Irvina Berlinga a jít zase o dům dál. Anachronismus se neprojevuje jen v účesech a líčení, ale některé lokace a auta poněkud také předbíhají svou dobu, ať už v rámci 20. let nebo jdou ještě mnohem dál. Nicméně poznat ikonické role Redforda a Farrow má svoji hodnotu. (25.05.2013)

Tento komentář je společný pro všechny tři existující filmové verze, dopustím se v něm jejich srovnání a může se tak spolu s hodnocením ještě několikrát měnit. Verze 1949: Mělo to být velké, ale není. Škoda exteriérů, které příliš smrdí ateliérem. Gatsbyho minulost je tu flashbackově zobrazena ve stylu gangsterky, postava vypravěče Nicka se s Gatsbym pere o divákovu pozornost a tříští sympatie, o které scénáristům, ořezávajícím slavnou literární předlohu k obrazu svému, zjevně dost šlo (důkazem je poslední záběr na Gatsbyho ruce, pomalu sklouzávající do bazénu, a tady se zase nabízí paralela s DiCapriovým Jackem z Titaniku :-). Poválečný Gatsby není zklamáním, ale ani výhrou. Verze 1974: Téměř hodina stopáže k dobru proti poválečné verzi je znát, z knížky se tak do filmové adaptace dostalo víc, a ruku na srdce, i fakt, že představitelé hlavních postav jsou známí (přinejmenším Redford a Farrow), hraje ve prospěch Claytonovy režie. Samotný Gatsby (Redford) se ve filmu objeví mnohem později než Alan Ladd v roce 1949. Na druhou stranu, téměř dvě a půl hodiny udržet pozornost prakticky nejde, tempo vyprávění proto kolísá, je tu příliš mnoho zpocených čel. Překvapivý prostor dostává Karen Black v roli nevěrnice Myrtle Wilsonové, výtečný je Bruce Dern, moc pěkná Lois Chiles. Verze 2013: Ne ne, spektákl už byl definován Moulin Rougem a je krajně nevhodné se k němu vracet. Umělejší je snad už jenom domeček pro Barbie od Mattela. Více v mojí externí recenzi pro kult na konci května. (12.05.2013)

Daisy je v tej svej nevinnosti taková mrcha, vhůů, to Cruella de Ville proti ní byla bezvadná žába, považte, přestože chtěla na kožich ta roztomilá flekatá štěňátka. Aspoň se u toho netvářila jako ta hodná. Chudák krasavec Gatsby žil svůj život jen pro ni, plnně se jí obětoval a naservíroval jí své srdce na stříbrném podnose. A co udělá ona? Lepší se neptat! Teda kdybyste se zeptali, tak vám to stejně nepovím, protože by to rozhodně zavánělo spoilerem, to nechcete. Pusťte si raději na gramci svou oblíbenou jazzovou desku (cédéčka ni mp3 se nepočítaj), já jedu tu od Irvinga Aaronsona, zatančete si charleston, a pak se z pohodlí svého sofa koukněte na tenhle film. Ale to jen v případě, že váš soused nepořádá elegantní mega párty s orchestrem, tím nejlepším šampaňským a ohňostrojem, to pak nahoďte oblek či šatečky a jděte to prožít, swingujte, děti, swingujte. (10.10.2014)