Velký Gatsby

Jsem hodně ráda, že jsem si počkala s definitivní projekcí až po Luhrmannovi. Tohle jsou 20. léta podmíněná estetikou 70. let a z nějakého důvodu bylo pro Claytona ze všeho nejdůležitější zdůraznit zasazení příběhu do léta roku 1922. Takže všichni jsou tu valnou většinu času orosení, upocení, umaštění a horkem naprosto zmožení. Nicméně je poměrně milé procházet se po Gatsbyho sídle, poslechnout si ten stereotypní výběr z Irvina Berlinga a jít zase o dům dál. Anachronismus se neprojevuje jen v účesech a líčení, ale některé lokace a auta poněkud také předbíhají svou dobu, ať už v rámci 20. let nebo jdou ještě mnohem dál. Nicméně poznat ikonické role Redforda a Farrow má svoji hodnotu. (25.05.2013)

Točit film podle slavné románové předlohy je vždy o hubu. Právě tento snímek se prostě moc nepovedl. Ne že by byl úplně špatný, ale režisérovi se nepovedlo vykreslit, resp. navodit tu správnou atmosféru, která na Vás dýchá, když čtete román. Většina diváků má asi problém s náhledem na film, když nejdřívě četli románovou předlohu. Celkový dojem max. za 3. (27.03.2012)

Ne, mně to nepřišlo až tak hrozné, jak se tu píše. Možná proto, že neznám ani knihu, ani jiné adaptace a že se mi tu moc moc líbil mladičký Redford (už vím, komu se podobá Brad Pitt). Chápu, že měl tolik fanynek. Nevadil mi český dabing, líbily se mi kostýmy, lokace, celé mne to bavilo a ano, asi to mohlo být drama, asi to mohlo mít větší hloubku, ale nedostatek toho všeho odpouštím. Vždyť je to jakási klasika, na kterou se dá i po víc než 30 letech velmi dobře dívat a to se cení. (15.03.2011)

Tento komentář je společný pro všechny tři existující filmové verze, dopustím se v něm jejich srovnání a může se tak spolu s hodnocením ještě několikrát měnit. Verze 1949: Mělo to být velké, ale není. Škoda exteriérů, které příliš smrdí ateliérem. Gatsbyho minulost je tu flashbackově zobrazena ve stylu gangsterky, postava vypravěče Nicka se s Gatsbym pere o divákovu pozornost a tříští sympatie, o které scénáristům, ořezávajícím slavnou literární předlohu k obrazu svému, zjevně dost šlo (důkazem je poslední záběr na Gatsbyho ruce, pomalu sklouzávající do bazénu, a tady se zase nabízí paralela s DiCapriovým Jackem z Titaniku :-). Poválečný Gatsby není zklamáním, ale ani výhrou. Verze 1974: Téměř hodina stopáže k dobru proti poválečné verzi je znát, z knížky se tak do filmové adaptace dostalo víc, a ruku na srdce, i fakt, že představitelé hlavních postav jsou známí (přinejmenším Redford a Farrow), hraje ve prospěch Claytonovy režie. Samotný Gatsby (Redford) se ve filmu objeví mnohem později než Alan Ladd v roce 1949. Na druhou stranu, téměř dvě a půl hodiny udržet pozornost prakticky nejde, tempo vyprávění proto kolísá, je tu příliš mnoho zpocených čel. Překvapivý prostor dostává Karen Black v roli nevěrnice Myrtle Wilsonové, výtečný je Bruce Dern, moc pěkná Lois Chiles. Verze 2013: Ne ne, spektákl už byl definován Moulin Rougem a je krajně nevhodné se k němu vracet. Umělejší je snad už jenom domeček pro Barbie od Mattela. Více v mojí externí recenzi pro kult na konci května. (12.05.2013)

Je mi fuk, že je to podľa nejakej knihy. Z tohto filmu je cítiť akúsi obhajobu prehnaného bohatstva na úkor spoločnosti, akúsi mimoriadnu galantnosť a rozumnosť u bohatých ľudí, proste akúsi nadradenosť. Tiež tu akosi tie citové hľadiská sú príliš chladné a chlap sa tu nekresťanským spôsobom pokúša byť šťastný tým, že si uchmatne naspäť svoju bývalú lásku, ktorá nevie, čo chce a ktorá je akoby bez citov a len povrchná a výstredná žena. Redford tu má ozaj málo priestoru a tiež je to zbytočne pretiahnutý film a ani tá podľa mňa výrazne dobrá atmosféra doby tomu veľmi nepomáha, lebo scenár v spojení s dejom nie je nič romanticky výnimočné, či niečo na štýl tragédie ako Rómeo a Júlia. (12.07.2013)