Nebezpečné myšlenky

Drama o tom, že jestliže učitel chce (a dělá svou práci s nadšením a vizí), může studenty motivovat k úvahám o tom, že jejich život nemusí končit jen v pouličním gangu. Jde o to umět najít ve studentovi to dobré, dodat mu sebedůvěru a přesvědčit jej, že může být stejně dobrý jako student z lépe situované rodiny. (13.01.2014)

Tak pisnicka z tohoto filmu byla ve sve dobe neskutecny hit. Pamatuji si, ze v te dobe jsem moc chtel film videt. No, povedlo se temer za ctvrt stoleti a musim rict, ze za tu dobu me americke filmy predevsim z devadesatych let zacaly strasne nudit. Spoustu nametu se zaobira tim, jak Afroamericane a Hispanci vlastne vubec nejsou spatni a jak staci malo, aby sli skoro prikladem. Vse s nejakym hereckym esem na titulni strance, citelny scenar, dobre natocene, nic moc dramatickeho, happy end... A presne takovy film Nebezpecne myslenky jsou. (30.12.2019)

Hodně dlouho jsem se nemohl rozhodnout mezi čtyřmi nebo právě třemi *****. Nakonec jsem se přiklonil ke třem. Důvodem je zejména provařenost tématu. Možná, že v době vzniku tomu tak ještě úplně nebylo, ale dnes filmů s podobnou tématikou najdeme bezpočet. Byť tento má velkou oporu v Michelle Pfeifer, která do úlohy učitelky s velkou touhou předávání vědomostí dále, padla dokonale. Byla uvěřitelná. To se přiznávám jsem úplně neočekával. Pfeifer je zde po pohovoru o práci v místní škole, kde jsou jak lidé europoidního původu, tak i afroameričané (nevím jak lépe to nazvat, aby to bylo v současné době korektní), hozena trochu nevědomky do nejhorší třídy. Každý normální člověk by se za těch pár šupů za tu práci na to vykašlal. Ale ona díky své potřebě vzdělávat a vychovávat druhé, to nevzdá a naopak díky svým praktikám ignorující didaktické zásady a osnovy školy, se jí podaří z odepisovaných studentů udělat něco “víc”. Ano, příběh a jeho klíčové obraty jsou již provařené až běda. Ale je to fajn natočené, herci taktéž dobří (ikdyž studenti už pár let tedy jako studenti nevypadají, ale nu což). Snímek sice nejde příliš do hloubky, ale díky své střídmé délce a pro mě bližšímu tématu to uteče rychle a i to pobaví. 6/10. (03.02.2021)

"Že chceme umřít? My chceme, abyste Vy umřela."  Jsem pozitivní člověk, takže přeju všem budoucím členům pouličních gangů, aby zemřeli s vědomím, že umí psát, počítat a přečíst si Vergilia v originále. Nicméně jsem tak trochu realista, takže bych s těmito "akademiky" neztrácel čas. Lou Anne se však rozhodla pro trnitou cestu k Nobelově ceně za mír a já jsem jí za to fandil. Její zarputilost se mi totiž líbila a ona vlastně docela taky. Jen toho mariňáka jsem jí tak úplně nevěřil. Jinak samozřejmě souhlasím s panem ředitelem, že klepání na dveře je důležitější než život. To dá rozum. (19.07.2021)

V pubertě mě tento film doslova uchvátil, chytil za duši, možná i ovlivnil. S odstupem více než 10 let mě prudce zklamal. Zase ta myšlenka, kdy se bílé učitelce podaří zcela nemožné, oslovit a zkrotit národnostně smíšenou a sociálně slabou třídu. Je jednou z mnoha či jednou z mála? USA opět o sobě podávají falešný obrázek, diskriminují a zase diskriminují. Zákon ulice je víc než zákon psaný. Holý život je víc než středoškolské vzdělání. Samotným teenagerům v celém filmu chybí motivace, jejich inteligenci udusává chudoba ekonomická a emoční. Michelle Pfeiffer z nevědomosti naráží na překážky, než zjistií, že je třeba nějakým způsobem pozitivně oslovit kápa celé třídy, který však ke konci filmu umírá. Mohl žít, kdyby splnil základní pravidlo a to že na dveře ředitele se klepe. On nezaklepal a vešel. Nebyl vyslyšen pro porušení onoho pravidla a možná proto zemřel. Každý má možnost volby, jak deklaruje film. Hudba je asi na celém snímku to nejlepší, Gangstar´s Paradise nemá chybu, stejně tak pouliční taneční přehlídka černošského komparsu. (10.02.2008)