Nebezpečné myšlenky

Hodně dlouho jsem se nemohl rozhodnout mezi čtyřmi nebo právě třemi *****. Nakonec jsem se přiklonil ke třem. Důvodem je zejména provařenost tématu. Možná, že v době vzniku tomu tak ještě úplně nebylo, ale dnes filmů s podobnou tématikou najdeme bezpočet. Byť tento má velkou oporu v Michelle Pfeifer, která do úlohy učitelky s velkou touhou předávání vědomostí dále, padla dokonale. Byla uvěřitelná. To se přiznávám jsem úplně neočekával. Pfeifer je zde po pohovoru o práci v místní škole, kde jsou jak lidé europoidního původu, tak i afroameričané (nevím jak lépe to nazvat, aby to bylo v současné době korektní), hozena trochu nevědomky do nejhorší třídy. Každý normální člověk by se za těch pár šupů za tu práci na to vykašlal. Ale ona díky své potřebě vzdělávat a vychovávat druhé, to nevzdá a naopak díky svým praktikám ignorující didaktické zásady a osnovy školy, se jí podaří z odepisovaných studentů udělat něco “víc”. Ano, příběh a jeho klíčové obraty jsou již provařené až běda. Ale je to fajn natočené, herci taktéž dobří (ikdyž studenti už pár let tedy jako studenti nevypadají, ale nu což). Snímek sice nejde příliš do hloubky, ale díky své střídmé délce a pro mě bližšímu tématu to uteče rychle a i to pobaví. 6/10. (03.02.2021)

Výchovný přesah z 90. let zůstal, akorát realita už se posunula. Nebezpečné myšlenky se v zobrazení problémových žáků ze sociálně slabých poměrů či vyloučených komunit drží nohama na zemi, tudíž to nejsou kriminálníci nebo nezvladatelné živly, chtějí chodit do školy (učinili tu volbu); vzdělávat se, pokud je dobrosrdečná, empatická učitelka zaujme, motivuje a poupraví osnovy. Bývalá mariňačka, výborná Michelle Pfeiffer, se mnohými naivními klišé (docela si říkajícími o parodii – nějak jsem tu Bláznivou školu nemohl dostat z hlavy :)) rozhodit nenechá. (06.02.2023)

V pubertě mě tento film doslova uchvátil, chytil za duši, možná i ovlivnil. S odstupem více než 10 let mě prudce zklamal. Zase ta myšlenka, kdy se bílé učitelce podaří zcela nemožné, oslovit a zkrotit národnostně smíšenou a sociálně slabou třídu. Je jednou z mnoha či jednou z mála? USA opět o sobě podávají falešný obrázek, diskriminují a zase diskriminují. Zákon ulice je víc než zákon psaný. Holý život je víc než středoškolské vzdělání. Samotným teenagerům v celém filmu chybí motivace, jejich inteligenci udusává chudoba ekonomická a emoční. Michelle Pfeiffer z nevědomosti naráží na překážky, než zjistií, že je třeba nějakým způsobem pozitivně oslovit kápa celé třídy, který však ke konci filmu umírá. Mohl žít, kdyby splnil základní pravidlo a to že na dveře ředitele se klepe. On nezaklepal a vešel. Nebyl vyslyšen pro porušení onoho pravidla a možná proto zemřel. Každý má možnost volby, jak deklaruje film. Hudba je asi na celém snímku to nejlepší, Gangstar´s Paradise nemá chybu, stejně tak pouliční taneční přehlídka černošského komparsu. (10.02.2008)

Pravděpodobně jsem četl knižní předlohu, nebo prostě knížku se stejným námětem a jmenovala se tuším "Peklo před tabulí"?? Ať mě místní Janové Erudové kdyžtak opraví :-) Dobře zpracovaný námět, bytelný scénář a Michelle Pfeiffer dělají z toho snímku nadprůměrný film, zasazený do školského prostředí, aneb kterak flinkovská omladina k rozumu přišla.....................moje hodnocení = 8 z 10. (02.11.2014)

Tak trošku předělávka klasického filmu z 60. let Panu učiteli s láskou, ovšem předělávka velmi dobrá, byť je příběh ze zcela pochopitelných důvodů přizpůsoben létům devadesátým. Zásadní rozdíl proti původní verzi je ten, že tehdy byl učitelem černoch v problémové třídě bělošských dětí, teď je učitelkou běloška v problémové třídě černošských dětí. Děj si je místy podobný, ale přesto ten novější už je jaksi syrovější, protože, co si budeme nalhávat, 90. léta už byla o něčem jiném. (30.07.2002)