Nesvatbovi

Hodně zábavná romantická komedie s dobrým scénářem a skvělým ústředním duem, výborný byl též Christopher Walken, kterého mám čím dál radši, hezkou roličku měl Will Ferrell. Škoda jen, že po velmi našpláplé první půlce trochu opadne tempo. Na pět to podle mě nebylo, třeba Lásku nebeskou mám o moc radši, ale 4**** tomu s klidem udělím. Obvykle tento žánr moc nesleduji, ale tohle byla romantika i pro kluky :D:D:D:D:D (10.08.2008)

Má se obecně za to, že komedie jsou komediální a dramata jsou dramatická. Že prostě platí nějaký formy, a ty se dodržují. Problém je, že to není tak docela pravda, a třeba Nesvatbovi jsou toho dobrým příkladem, protože komediální je hlavně první půlka, zatímco druhá je spíš dramatem. Film se zhruba uprostřed zlomí a sled rozverností a zábavných flirtů najednou vystřídá celkem seriozní romantické drama. Místo svateb se začnou navštěvovat pohřby a vůbec je to najednou takový až nepřiměřeně melancholický. Zajímavý je, že úplně obráceně je tomu u dramat, který na začátku obvykle nastolí nějakou závažnou situaci, která působí celkem věrohodně, ale řešení té situace je často dosti komiksové jak z nějaký burlesky, asi nejlepším příkladem toho jsou mnohé akční filmy, kde se hlavní postavy napnou k nereálným výkonům, ale platí to pro spousty dramat obecně, kterým nezbyde než se z vážné situace vykroutit nějak filmově, nadsazeně, nevážně a šťastně. Komdie tudíž začínají jako komedie a končí jako dramata (s morálním ponaučením, proto skutečně velcí moralisti jako Tati nebo Chaplin točili komedie), zatímco dramata začínají jako dramata a končí jako komedie (se šťastným koncem a nutnou diváckou katarzí). Existuje ale pak něco jako skutečná komedie a skutečné drama? Existuje a pozná se jednoduše tak, že se uprostřed nezlomí, ale dovede věci z první půle do konce a ještě je v druhé půli vystupňuje. Příkladem takové komedie je podle mě Project X, kde se soukromá party vymkne kontrole a film místo nějakého obratu neustále nabírá obrátek, a hlavní hrdina je za celou věc dokonce ještě pochválen otcem, který měl za to, že je jeho syn loser. Co do dramatu je možný zmínit třeba to, co dělá Nolan, který používá tzv. snowball techniku, kdy nabaluje jednotlivé linky a střípky na sebe do neustále se stupňující a vzrůstající hroudy, která se valí kupředu. Je to samozřejmě riskantní strategie, protože hrozí, že se divák vyčerpá a semele to i jeho. Je to ale cesta ke skutečnému drama. Závěr z toho je ten, že i když mají Nesvatbovi status jedné z nejlepších komedií dekády, o skutečnou komedii nejde. Je to pseudo-komedie. (24.04.2013)

Pohodová, příjemná, veselá, nápaditá, originální a hlavně zábavná komedie, která mě i teď po třech letech dostala. Může za to opravdu sympatická dvojka "nesvatbů" a svižné tempo nastolené od začátku do konce. Pár hlášek a situací jsou unikátní a na své si přijdou i citlivější povahy, ve smyslu romantickém :-). Svatba nebo pohřeb? Co vy na to...? :-) 85% (02.11.2008)

Plakátová, pastelově barevná, reklama na povrchní přístup k životu. Typicky hollywoodské spotřební zboží. Pěkně zabalená teenagerská komedie plná toho nejprimitivněji vystavěného humoru podle zaručeně ověřeného receptu - stavme na stereotypech, když už zkarikujeme důchodce, tak z něho udělejme naprosto cvoklou starou brécu, když homosexuála, tak podivínského geeka-pseudoumělce, když dámu v letech, tak nadrženou paničku, když soka v lásce, tak ukázkového záporáka, když donchuána, tak ujetého a z mama hotelu, když snobský život, tak okázale výstavní a prázdný...prázdný jak tenhle film. Možná bez toho povinného hollywoodského konce, kdy happyend je signalizován někdy od desáté minuty příběhu a absurdní veřejně vedený rozhovor narušující řeč oddávajícího na svatbě přítele popře všechny zákony zdravého rozumu, bych ještě byl ochoten akceptovat a přistoupit na pravidla žánru. Takhle jsem ovšem díky ulítlé hollywoodské romanci ztratil téměř 2 hodiny života. Naprosto prázdný a nudný film... (11.04.2010)

začíná období svateb. John a Jeremi před sebou mají 3 náročné týdny. 17 svateb, poznají spoustu krásných žen, které svatba dokáže pořádně rozpálit. jsou to profíci a ke všemu sympaťáci. a nedokážou chvilku mlčet. asi pro to na mě působili příjemně, vesele, jako bych je znal. když tančí, když jí, když pijí, když ..., prostě dokázal bych si představit, že tam jsem s nimi. až do konce. pak však poznají rodinu ministra financí Clearyho. roztomilá babička s bílýmy vlasy, teplej bratr, nymfomanská dcera Glorie, magor Sack.... . a tady to svatbou nekončí. nebo jo? tato komedie nemusí stavět na hereckých výkonech. je zde dost situací, při kterých jsem se smál. párkrát i hodně. výhradu mám jen ke sklouznutí do všeobecného klišé romantických komedií. když to ale člověk nebere tak vážně a dokáže se nad prkotinama povznést, určitě se může dobře bavit. až do konce. (10.04.2006)