Mrtvá nevěsta Tima Burtona

Mrtvá nevěsta mi strašně moc připomíná Ukradené Vánoce, sice se mi líbila víc, přesto jsem z ní nebyl nijak ohromen. Můžu jen zopakovat víceméně stejné klady a zápory jako u výše zmíněného filmu, tj. jako plus vidím animaci, fantazii, originalitu a částečně hudbu, ale to jen tu instrumentální (klavír), protože zpěv postav byl mimo (nebo mě Sweeney Todd tak moc namlsal?), šlo stejně jako v případě Ukradených Vánoc spíš o rap. A minus? Vše ostatní, tzn. nudný, za vlasy přitažený příběh, minimum humoru (zasmál jsem se přesně jednou u narážky na živé rodiče), hlavní hrdinové, ke kterým jsem si nedokázal najít vřelejší vztah, trapné vedlejší postavy...Průměr, Burton ve mně mít fanouška zkrátka asi nikdy nebude. (04.12.2011)

Tim Burton to dokázal, minulý rok jsme mohli být svědky příchodu dvou dokonalých filmů na stříbrná plátna, které spojuje právě jeho jméno na režisérské stoličce. Ten druhý, Mrtvá nevěsta, je originálním muzikálem zdařile kombinujícím komediální a hororové prvky. Výsledný mix však není nesmyslný, jak by se mohlo zdát, ale právě naopak. Netradičný námět, který by sám o sobě vydal spíše na jednu krátkou epizodu hororového seriálu je brilantním způsobem rozpracován v celovečerní film, a rozhodně k tomu nedošlo nastavováním kaše. Příběh se odehrává v utopickém světě, kde je život chápán jiným způsobem, než jak je tomu zvykem. Dostáváme se do Země živých, která je až příliš fádní a život si v ní plyne stále stejným směrem, a Země mrtvých, která je jejím pravým opakem. Tento kontrast však není jen pouho pouhou kulisou, ale důležitým prvkem příběhu, neboť hlavní hrdina je nucen vybrat si, ve kterém světě bude chtít nakonec zůstat. Diváka si však film získá spíše vynikající výtvarnou stylizací a perfektním hudebním doprovodem Burtonova dvorního skladatele Dannyho Elfmana, který dodává většině scén ten pravý ''šmrnc''. Rozhodně nejkrásnější pohádka, jaká kdy byla natočena. (07.04.2006)

Určitě horší než Nigthmare before Christmas a to nezmění naprosto nic. Už jen námět je jasně slabší a jde o předělání takové temnější pohádky do podoby, kterou preferuje Tim Burton. Hlasy hereckých hvězd jsou příjemným spestřením a Deppův dabing je opravdu slušná zábava. Bohužel se neopakuje zázrak NBCH. Hudba je tu krásná, ale ne tak magická a dokonalá jako ve zmiňovaném snímku. Scéna s klavírem je však jedna z nejhezčích a mrtvá nevěsta by si zasloužila být živou. (10.03.2006)

Půjdu rovnou na věc. Je s čím srovnávat? Napadá mě jediné: "The Nightmare Before Christmas". Celkově o něco méně originální, nápadité, snad opravdu až příliš krátké. Velmi mi zde chyběly propracované charaktery postav. Divák by rád věděl a prožil více, ale má smůlu. Tohle se TNBCh při stejné stopáži povedlo o něco lépe. Stejně tak Danny Elfman nepřekonal svou nápaditost a instrumentaci ze zmiňovaného muzikálu. Čím mě Nevěsta nadchla? Svými technickými finesami a zpracováním. Propojení loutkové animace s počítačovou je nenásilné a velmi působivé. Jen mám pocit, že kvůli spádu děje, který je tentokrát opravdu velmi řídký, Burton zapomněl (nebo kvůli dětem vystřihl?) velkou část poetiky, která podle mě v tomto příběhu citelně schází. Možná můj komentář vyznívá velmi kriticky, ve skutečnosti je to krásná a barvitá pohádky, které atmosféra ani humor nechybí. Kdyby to bylo mé první seznámení s režisérem, bylo by to určitě za 5*****, já ale vím, že Burton umí chytit za srdce daleko víc. (21.12.2005)

Nádherně ztvárněná fascinace smrtí, ke které se sám Burton doznává jako k jednomu z velkých témat své tvorby. Mrtvá nevěsta je dekadentní pohádkou, kterou jakoby odrodila baudelairovská estetika hnusu, zároveň požehnaná typickou Burtonovou cituplností a empatií. Výsledkem je výtvarně neobyčejně zralý snímek, kterému obrovský kus práce odvádí famózní hudba Danny Elfmana, výteční herci, kteří dávají postavám duši a samozřejmě padnoucí legendistický příběh, který si Burton vyložil po svém – až kabaretním žonglem s různými žánry. Možná je trochu nespravedlivé pomíjet Mika Johnsona, ale Mrtvá nevěsta je Burtonova družka až za hrob, dýchá to z každého detailu, z každého precizního slovního i vizuálního gagu, z pitoresknosti míst, z typického sousedství světa racionality a iracionality, na jejichž pomezí nachází hrdina své pravé já. Je to film poetický, strhující, překrásný... A nemá slabého místa, pokud tedy člověk přijme trochu konveční konec. (28.11.2005)