Zlá krev

Již barevné pokračování rozsáhlé Neffovy rodinné ságy se z vlasteneckých salonů zvolna přenáší mezi proletářskou chudinu a jemně rýsuje rodící se dělnické hnutí. Seriál chronologicky pokračuje rokem 1881, kdy otevření Národního divadla znamenalo svého druhu triumf českého živlu v rakousko-uherské monarchii. Český národ ovšem nejen tím prokázal svou svébytnost, schopnost existence, schopnost rozvíjet nejen tradice národní. Prokázal v té době rovněž schopnost ekonomického soupeření s německou buržoazií. Ruku v ruce s rozvojem ekonomiky kráčel také narůstající sociální problém. Jestliže v první části ságy byl tento problém pouze naznačen, osmdesátá a devadesátá léta vtiskla dělnickému hnutí zcela jasný charakter. Neffovo vyprávění tak přirozeně přechází od obou gründerských rodin Bornů a Nedobylů k širšímu společenskému záběru a vykresluje bouřlivou atmosféru konce devatenáctého století. Do popředí se proto dostává Pecoldův věčně revoltující syn Karel i Bornův syn Míša, jehož vývoj patří v rámci literární předlohy i seriálu k nejzajímavějším. Osmnáctiletá pauza, dělící oba seriály, se podepsala - bohužel - na hereckých představitelích. I přesto se vedle zavedených bardů dokázali se stejnou suverenitou prosadit příslušníci mladé a střední herecké generace (Postránecký, Medvecká, Šafránková, Veškrnová, Vízner, Satoranský, Heřmánek, Marek Brodský). Zvláštní postavení zaujímají dvě postavy: fanatický komisař Kiesel Luďka Munzara a udavač Mrva famózního Jiřího Císlera. A jestliže lze dnes KRVI něco vytknout, tak je to záměrná zkreslenost revolučního hnutí, předkládaného jako jediný možný směr, kterým se česká společnost musí v dalších letech ubírat. Tehdy ještě žádný z tzv. socialistů nemohl předvídat únorové události, které se staly naplněním jejich ideálů. Protože i tak ušlechtilé ideály mají své chyby. O tom se český národ přesvědčoval dlouhých čtyřicet let. A právě o tom by mohla být napsána nová sága. Snad někdy. (17.05.2009)

O něco slabší než sňatky z rozumu avšak ani někteří noví herci nehráli vůbec špatně. Často je zmiňováno, že seriál byl přece jen trochu více poplatný době než bylo třeba - zde myslím ten ústřední problém dělnického hnutí. Je však třeba si uvědomit, že v čase, ve kterém se seriál odehrává, již vrcholí české národní hnutí (založení nár. divadla - konstituování občanské společnosti a právního řádu počítající alespoň s určitou formální rovnoprávností českého národa, v té době byla již také Praha zcela české město s převahou Čechů také na radnici). V serálu je tak prvek vlastenectví a národních snah alespoň obsažen v problému rostoucího velkoněmeckého nacionalismu (viz. Munzar a buršáci apod.). ....a zde se po roce 1870 setkáváme se sílícím dělnickým hnutím reagujícím na zásadní sociální problémy své doby - význam těchto momentů byl nezanedbatelný a proto i v seriálu tvoří často osu vyprávění (....samozřejmě že se jim to hodilo do krámu...co naplat taková byla doba). A mimochodem - skvělý L. Munzar !!!!! (04.07.2012)

Už to není ono - chybí skvostná černobílá i vypravěč Václav Voska. Krom toho to už není vlastenecké, jako byly Sňatky z rozumu, ale silně socialistické. Nad tím se ovšem dá přivřít oko díky znamenitým hercům - za zmínku stojí dokonalý padouch Kiesel v podání Ludvíka Munzara - a Filipově režijnímu vedení. (10.05.2009)

Názorná ukázka posunu české tvorby za dvacet let normalizace. Sňatky byly točené před ní, černobíle, zato s barevným náhledem na světem. Zlá krev je oproti tomu točená barevně, ale s ryze socialisticky černobílým viděním světa. Místy to byla agitka k smíchu, místy to bylo k blití ( jako při heftování dětí na konci). Filip dodržel svoji tradici, vymačkal z nóbl obsazení nóbl výkony a věk přitom neřešil, takže omladinu klidně svěřil hercům 40+. Což je ale mnohem menší chyba než svěřit Míšu Borna tragickému Krejčovi. (20.07.2018)

Velice slabé v porovnání s předchozí televizní sérií Sňatky z rozumu. Stejnojmenný román je minimálně o *jednu až ** dvě *hvězdičky nahoru, protože 1. Neff přichystal ve Zlé krvi Pecoldovi úplně jiný závěrečný osud, takže na Pecoldův život nahlížíme v úplně jiné rovině 2.V románu víc vidíme do Martina Nedobyla, do jeho životních zklamání a do jeho nenasytnosti a vidíme nenávist, kterou zrodil 3. víc se tam probírají problémy sociální demokracie a její program 4. Karel Pecold nemá charisma ani v knize, ale alespoň je tam víc rozvedeno jeho rebelantství 5. Vztah Míša Born a manipulátor Kiesel je taky lépe vylíčen v knize. A protože vidíme, co se děje v Míšovi, jaké má představy a jeho úspěchy v policejní práci. 6. únava a rezignovanost Háfnera, boj s vlastními ideály a s nemožností změnit politické poměry-to je pro mě v románu velice silný motiv 7. Silná epizoda- Pecoldův pobyt ve vězení a poslední setkání s Háfnerem 8. v televizním zpracování byl upozaděn Jan Born 9.v knižním románu nehraje Dagmar Veškrnová-Havlová Klady televizního zpracování- Jiří Vala, Luděk Munzar, Radovan Lukavský (19.10.2020)