Strýčkův sen

Narozdíl od mainstreamu nepovažuji Fjodora Michajloviče za zvlášť geniálního spisovatele a to i s ohledem na mnohem známější jeho díla. Ve své době určitě výjímečný byl, ale jeho knihy mi nepřijdou příliš nadčasové a díky tomu dnes v mnohém spíše nudí. Tak tomu bylo i zde, kdy nijak nevybočil s dlouhé řady hodně si podobných příběhů jiných autorů z časů staré ruské šlechty či těch, co si na ni svými způsoby hráli. Scénář to také příliš nevylepšil. Jinak byl ale snímek natočen, obsazen a odehrán poměrně zdařile. Tři hvězdy, ale s hodně odřeným hřbetem. (27.10.2020)

Veškeré pokusy dramaticky (divadlo, film, rozhlas) zobrazit velké romány F. M. Dostojevského končí ve slepé uličce, zpracovat tak košatá a rozevlátá témata nelze jinak než románově. U novelek je to zřejmě snazší. Bílé noci mají ze sebou několik zdařilých pokusů, Strýčkův sen je ve verzi Blažek/Tuček mimořádně dobrý. V porovnání se slovenskou rozhlasovou dramatizací (1972, režie Emil Kočiš) se autoři vyhnuli "italskému furoru" i zbytečnému zesměšňování (hlavně strýčka), celkové pojetí je mírnější, přehlednější, méně rétorické... Otázkou je také, proč se zde Dostojevský přiklonil k burlesce a parodii, když se jinak sarkasmům i ironiím převážně vyhýbá (logicky pro člověka, který strávil skoro 10 let v sibiřském vyhnanství). "Strýčkovým snem" je zřejmě vize společnosti stmelené přetvářkou, překrývající chamtivost, lenost a hloupost. A závěr? Skvělý! Ze zpatlaného těsta může vykynout jen zpatlaný osud. (03.02.2015)

Velice kvalitní brněnský Dostojevskij plný skvělých hereckých výkonů, nad nimiž nad všemi ovšem ční bezchybný Stanislav Zindulka v roli senilního knížete Gavrily. Dovedu si představit, že jiný herec by takovou postavu zahrál neméně působivě, ale výsledek by už nemusel být tak hluboce lidský, vzbuzující sympatie i soucit zároveň, zkrátka vše perfektně namícháno. Stanislav Zindulka to dokázal a můžeme mu za to děkovat, neboť právě kouzelně popletený kníže je jediným zdrojem humoru a odlehčení, kterého je v této dusivé a mrazivé satiře zapotřebí jako soli. Třeba jeho historka o setkání s Beethovenem: „Ano, byli jsme velmi dobří kamarádi. Věčně měl nos od tabáku, byl takový směšný.“ - „Beethoven?“ - „Ano, ano, Beethoven. Ostatně je dost možná, že to byl nějaký jiný Němec. Tam je totiž spousta Němců.“ (19.11.2014)

Dostojevskij byl génius a Strýčkův sen je satira, která funguje v jakékoliv době. Zazářila Vlasta Fialová a mlaďoučká Jana Švandová. Dobrá byla i věčně nacamraná Alena Hesová. Ke konci si nelze nepovšimnout Arnošta Goldflama, který ani nebyl uveden v titulcích. Zato je tam uvedena Libuše Šafránková, která mému pohledu však unikla a tohle měla to být její první filmová role. (03.07.2021)

Pana Karlíka bych málem nepoznal. Velká škoda, že se to po slibném začátku, kde jsem se občas i zasmál, začalo později brzdit zbytečným dialogem. A také nějakou tou retrospektivečkou. Takže jsem trochu ztratil zájem i koncentraci. Přesto jsem byl zvědav, jak to dopadne a díval se až do konce. A nebylo to zase až tak špatné, ale že bych to musel vidět zas, to tedy ne. (22.10.2019)