Psí poslání

Mám-li si vybrat mezi kočkou a psem, vždycky volím psa. Je sice trochu hloupý, že v Psím poslání psi představující hlavnéího hrdinu hrajou lépe než lidi, taky mezi nimi není známější jméno vyjma Dennise Quaida - který má roky největší slávy dávno za sebou -, ke škodě je až moc dlouhá stopáž, ale jinak nemám námitek. Režisér udržel humorné vložky na uzdě stejně jako dojímavé scény. Ne tedy, že by se divák nedojímal, to ani náhodou, ale Psí poslání nesklouzává k patosu, na tento typ filmu si počíná poměrně střízlivě. Hrozně mě bavily hrátky s časem, zobrazení 60. i 80. let, jak nenásilně, bez nějakého tlačení, jen v náznacích příběh časově posouvají dál. Jo, Psí poslání je jen hezkou pohádkou, vale pohádkou veskrze pěknou, naplněnou optimismem, vkusně, citlivě a opatrně natočenou pro celou rodinu. Byla by hloupost po takovém filmu chtít víc. Já se bavil i dojímal a v závěru si utíral slzy. (02.03.2018)

Pustiť sa do filmu, kde psí život komentuje zo svojho pohľadu samotný pes, chce odo mňa veľkú odvahu. Napriek tomu musím priznať, že sa mi tento príbeh páčil a jeho spracovanie bolo na slušnej úrovni. Teda, pokiaľ neprišla polovica filmu, kde sa dej zastavil a začal odznova s iným psom... Dramaturgická blamáž bola na svete, všetko sa totiž podriadilo podivne nastavenej myšlienke reinkarnácii ďalších psov v príbehu. Záver síce vracia film k "prvej" poviedke, je však ušitý veľmi horúcou ihlou. Pritom vôbec nejde o zlý snímok, Lasse Hallström je síce dojič sĺz ale prácu s emóciami zvláda dokonale, hlavne že neprekračuje únosnú mieru. Mnoho ľudí však bude hodnotiť film nie ako film ale ako svoju oddanosť k psíkom, čo hodnotenie skresľuje. (01.08.2018)

Tak nějak rodinná pohoda na sobotní večer. Zaujme určitě lidi s láskou pro psy. A příběh? Pes, který dožene hlavu rodiny, otce, k alkoholismu svým chováním, několikrát si zemře, nechá mě plakat, aby se zase narodil, usmál diváka, no a nakonec se dostaneme do emeriky a její vítězného ražení v sentimentalitě. (14.06.2017)

-4* berte toto hodnocení hooodně subjektivní, protože psa máme a navíc zlatého retrívra ;-). Je pravda, že hraje hodně na city, takže nezaujatým tím může hezky brnkat na nervy a ani nenarazíte na žádný nový příběh. Ale když zaběhané scénáristické postupy hezky zaobalíte do příběhu o psích reinkarnací, tak máte doják pro pejskaře na světě. Nebudu teda ani doporučovat, protože jak říká moje drahá polovička, je to film pro masochistu s kapsami plné kapesníků ;-) ... a pusťte si ho jen na vlastní nebezpečí. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (25.12.2017)

Uf, tak takovou citovou vydíračku už teda sakra dlouho nepamatuju. Nutno ale říct, že nejde o žádný kýč, jak by se to mohlo zdát po těch podprůměrných ohlasech z USA (jsem ale přesvědčený o tom, že to zapříčilo i zveřejněné video ze zákulisí). Neříkám, že je to filmařsky nějak mega výrazné a že není občas scénář lehce vyumělkovaný, ale rozhodně bych tomu nedal 40 % jak nějakému béčkovému rodinnému TV filmu. Mně se to naopak moc líbilo, byl to samozřejmě doják jak prase, brečelo celé kino... no dobrá, i já jsem měl párkrát co dělat, abych se tam hystericky nerozbulel hihi... :) (31.01.2017)