Nadja

zaujímavý vysoko artový a hlboko nezávislý romantický upírsky príbeh s hororovými prvkami z produkcie davida lyncha (ktorý si tu vystrúha aj cameo) má silný (skoro až nepatričný, pretože je mainstreamový) soundtrack plný dobrých skladieb, zvláštnu ľahko surealistickú atmosféru (alebo sureálno expresionistickú, akoby sme sa nachádzali vo svete, ktorý je bratrancom sveta kabinetu doktora caligariho), veľmi netradične riešenú formálnu stránku (rozkockovaný obraz v pasážach upírčenia), pozoruhodný casting a niekoľko nesmierne vydarených režijných a režisérskych nápadov - nohužiaľ však scenár je akýsi kostrbatý a má niekoľko zásadných chýb; napriek tomu veľmi dobrý film s upírskou tematikou a pozoruhodná adaptácia/variácia/interpretácia (hlavne po genderovej stránke a tak trochu možno aj po freudovskej) draculu, hlavne keď si vezmeme, že v tom istom roku vzniklo interview a dva roky predtým coppola; (19.08.2013)

Tak tohle je naprosto netradiční pojetí upírské legendy. Nemůžu říct jestli se mi to líbilo nebo ne. Není to film který bych musel vidět po druhé. Nicméně to nebrání tomu že výsledný dojem je více než zajímavý. Černobílá kamera, tmavé prostory tomu filmu dodává maximálně depresivní náladu. K tomu změna filtru kamery mi přišla hodně vhod. A třešnička na dortu byl Lynch v márnici. Asi moje nejoblíbenější scéna z celého filmu, do kterého Lynch hodně přispěl, ale na filmy jeho režie to ani zdaleka nemá. nemohu hodnitit jinak. (07.08.2010)

Možno je trochu symbolické, že som pred NADJOU zhliadol ZÁVISLOSŤ ( THE ADDICTION ). Oba snímky uvedené v rovnaký rok, len mesiac medzi nimi. Mal Abel Ferrara večeru s Davidom Lynchom, alebo naopak? NADJA na to išla romantickejším a nostalgickejším spôsobom, kým ZÁVISLOSŤ trochu pridala na bizarnosti. Oba snímky sa ale môžu pochváliť tajomnom a neotrelým pohľadom na upírčinu. (19.02.2023)

Může být nějaká představa ještě víc vzrušující a sexy než je skloubení pojmů "David Lynch" a "vampýrismus"? Lépe tenhle snímek snad ani nelze popsat. Postmoderní snová záležitost ze současného světa, v němž se pohybuje upíří rodina s výstřední upírkou Nadjou (dokonalá kráska rumunského původu Elina Löwensohn) a taky roztržitý van Helsing (kdo jiný než Peter Fonda, mimochodem díky takto zvolené roli a postavě mi tenhle film nevím proč nějakým způsobem částečně odkazoval a připomínal Wendersův opus Nebe nad Berlínem), jeho synovec s jeho manželkou Lucy a další. Film není zase tak surreálný jako díla mistra Lynche (však jej také nerežíroval, pouze produkoval), má mnohem víc narativní strukturu, což ale vůbec není na škodu. Nosným prvkem je černobílá dokonalá vizuální stránka (spolu s výborně zvolenou hudbou, Portishead sednou), která převádí temné reálie ve filmu znázorněného světa do mimořádně přitažlivé roviny a je úžasně zvrhlým umocněním celého dekadentního vyznění. Ano, svět ukázaný v tohle filmu je mimořádně temné, vyprázdněné, tiché a depresivní místo, které je ale tak přitažlivé a vzrušující, že mu žádný správně dekadentně založený divák neodolá. Spojení s temnotou zde vyvolává pocit hlubokého uspokojení a vnitřního klidu. Takže u mne jednoznačně plný počet. Jedná se ovšem o vysoce niternou a pocitovou záležitost, takže hodnocení můžou být ledajaká, záleží na rozpoložení a nátuře každého diváka. Jinak se divím, že tenhle snímek nemá mnohem kultovnější status, protože předpoklady pro to má víc než dokonalé. 10/10 (28.03.2011)

Marek Dobeš svoji recenzi v Ikarii před lety trefně nazval NUDJA. Nadju produkoval David Lynch a je to na filmu znát. Pěkné černobílé coolové obrázky podbarvené výbornou psychedelickou hudbou, ale chybí tomu to nepopsatelné "něco", kvůli čemu na Lynchovy filmy nechápavě zíráme s otevřenou pusou. Proto jsem u Nadjy většinou pouze nechápavě zíval s otevřenou pusou. (11.08.2007)