Posedlost Ayn Randové

Mirren jsme takhle viděli už x krát. Peter Fonda skvělý. Stejně úžasná Julie Deply, která do podivného filmu televizního střihu vnesla příjemné teplo, bohužel smutné, v roli dívky, jejíž životní roli bych tedy nechtěla ani za nic. Eric Stoltz je vizuálně hnusný chlap, v roli magnetu na ženy neměl co pohledávat. Nejen že je obřidlivý, ale navrch i nesympatický, prostý charismatu, čili toto jsem nepochopila. Film je to divný. Má nás obeznámit se slavnou filosofkou, která pohnula myslí světa svým rozpracovaným objektivismem, na kterém by možná zas až tolik výstředního nebylo, neboť mozek by vládnout měl, nicméně v tomto počinu jsem se dívala na sebestřednou, arogantní, dominantní, manipulativní, bezohlednou, hysterickou, mstivou, hádavou štěknu, která pro své rozmary v klidu zlikviduje, dle její terminologie "slabšího jedince", který je vůči ní uctivý a slušný. Zničí mu život, přičemž mu ze svého piedestalu ani neudělí stejně férový prostor. Zůstat v tomto je čistý masochismus, regulérní lidské ponížení a tohle všechno ona označuje za učení. Tak nevím. Uznávám spíše učení, která podobné manýry člověka dokáží zmírnit nebo dobře, pokud to vyhovuje oběma, prosím. Ale na tento film v této formě se tedy dobře koukat nedalo. (28.10.2020)

Film trpí tradičním neduhem amerického životopisného filmu: přízemní kronikářskou popisností. Když už je přinucen dodržovat fakta, ulpívá na nich s až hlemýždí přilnavostí a důkladností vnějškové reprodukce nahrazuje hlubší vhled do duše, psychiky, podstaty zobrazovaných událostí či pojednávaných osobností. Velké plátno se tak stává lépe či hůře zvládnutým plakátem, který více oznamuje a nabízí, než skutečně dává a opravdu obohacuje. Na druhou stranu výkon ruskoanglické herecké hvězdy v nejlepším slova smyslu Helen Mirren (Jeleny Mironovy) je mimořádný; její hrdinka je především vyprahlou, lidsky nešťastnou a vlastním životem nenaplněnou ženou, která vlastní nepotlačitelný žal a zoufalství destruktivně přenáší do svého lidského okolí. Standardní jsou i další herecké výkony. O objektivismu jako filozofickém směru se ve filmu z důvodů, které jsem naznačil, příliš nedovíme. Otázka, zda Mirrenino pojetí je nosné a verifikovatelné pro skutečný život této Rusky, zůstává nezodpovězena. A konstatované zmatení filmového diváka neuzavřeno a neuspokojeno. (09.12.2011)

Dva mladí lidé navštíví známou spisovatelku (už nevím v jakém žánru). Chlapec jí je pohlcený, ona, zralá osoba jím též, neb si při něm přehrává své dřívější roky. Holčička odstrouhá, neb není tak zajímavá pro chlapce jako tato zralá žena. Ona i nadále pracuje, on studuje, a dochází mezi nimi k běžným přiblížování se a vzdalování se. Jeho přítelkyně je u toho jako páté kolo u vozu. A to se jí pochopitelně nelíbí. Ti dva to mají ale na háku, a dál jsou jeden druhým okouzlováni a dávají životu toho druhého co nejvíc potřebuje. Tou osobou, která udává tón je známá spisovatelka. Film končí ale pro mě nepříliš chytře. Spisovatelka přednáší a pak řekne, aby jí kladli studenti otázky. Ti jí kladou otázky na úrovni běžných studentů. Ona na ně odpovídá a domnívá se, že vtipně. A není to nic trefného, nic chytrého, ba naopak trapárna. Tu pozoruje a tenhle pocit má jen divák, který už takové příběhy někdy zažil či viděl...! Kladem filmu je, že netřeba si vše polopaticky vysvětlovat. Že jde o tah lidských potřeb, a jejich uspokojování! (23.06.2010)

Neznám ji, nikdy předtím jsem o ní neslyšela, a tak nemůžu říct, jaká byla spisovatelka. Ovšem pokud se její příběh zakládá na pravdě, byla v první řadě obratnou manipulátorkou, která se vždycky, za každých okolností řídila jenom a pouze svým vlastním prospěchem - a přitom se schovávala za pokryteckými, rádoby intelektuálními řečičkami, které při pohledu (a poslechu) zvenčí vyhlížely TAK interesantně. Sama citově vyprahlá, nepříliš spokojená s vlastním životem, bez výčitek využívala každého, kdo se ocitl v její blízkosti, a v případě (ne)potřeby ho bez rozpaků odhodila jako starou veteš, která už dosloužila. Charakter jejího mladého milence nehodlám rozebírat, zato při jeho okouzlující ženě jsem stála po celou stopáž, nejenom tehdy, když se zrovna ocitla na scéně. Vlastně je to JEJÍ příběh ... příběh Barbary Brandenové - vyprávění staré jako lidstvo samo ... o lásce a zradě ... a zase o lásce - empatické a zainteresované, přesto nestranné ... za 5*, jasných a zářivých, bez poskvrnky. (05.11.2020)

Príbeh známej americkej filozofky ruského pôvodu, zastávajúcej pozície vypätého egoizmu, antikolektivizmu, kapitalizmu a antialtruizmu, jej utiahnutého manžela, a páriku nadšených obdivovateľov. Zaujal svojím dejom, presvedčivým obsadením a výkonmi najmä hlavnej hrdinky v podaní Helen Mirrenovej - na zahodenie nebol ani Peter Fonda v úlohe manžela navonok sa starajúceho len o svoje kvietky, fajku a kľud v kresielku. Obdiv mladého psychológa k myšlienkam a dielu ženy o 25 rokov staršej sa častým stretávaním postupne mení na milenecký vzťah s vopred vyžiadaným súhlasom partnerov oboch milencov. Príbeh sa mi už menej páčil spracovaním - až veľmi tradičným, ba priam televíznym. (02.08.2004)