Letní bouře

Tento německý film by mohl být vzorem pro všechny teenagerovské komedie současnosti. Ne náhodou jsem si při jeho sledování vzpomněl na Rafťáky (tedy pouze v rovině základního náčrtku příběhu). I zde se najde několik uměle vykonstruovaných pasáží za účelem pobavit diváka humorem, ale film narozdíl od svých "soukmenovců" drží pohromadě, vkusně baví a ukáže i skutečné emoce, což je v žánru teenagerovské komedie věc nevídaná. Svůj podíl na tom má bezesporu především hlavní představitel Robert Stadlober. (03.11.2006)

Nejprve, než se pustím do hodnocení tohoto filmu, musím podotknout, že nemám vůbec nic proti filmům s homosexuální tématikou, ba naopak si je ráda i pustím. Německý snímek zavede diváky na soustředění veslařského oddílu, kde mají jednotlivé postavy možnost se plně projevit. Nemohu si pomoci, ale už od počátku mi film přišel trochu jako groteska, pokud takovýmto způsobem fungují různá sportovní soustředění, tak by mě nepřekvapilo, kdyby všechny závody prohrály. Jednotlivé scény na mě působily strašně prvoplánově, bez nápadu, člověk dokázal odhadnout, co přijde dále apod. Jako jediné pozitivum snímku hodnotím některé záběry kamery, které byly v několika okamžicích velmi povedené. (14.07.2011)

Dokonalá úsměvná romantika o dospívání, láskách a coming outu v souvislosti se sociálními rolemi v kolektivu vrstevníků, které dokáže obsáhnout všechny nabízející se stránky situace. Zatímco festivalové GLBT snímky se utápí ve strojené uondanosti a sebestřednosti, tento mainstreamově pojatý příspěvek žánru exceluje na všech frontách. (17.08.2010)

Před letní bouří je cítit ve vzduchu zvláštní elektrizující napětí a všechno okolo zhoustne, proto musí bouře přijít, aby se vzduch mohl vyčistit a mohlo se zase volně dýchat. Tak to samozřejmě není jenom v přírodě, ale i mezilidských vztazích, které dokážou být někdy strašně komplikované. Také to může být jedna z metafor, která definuje vnitřní pochody jedince. Kreuzpaintner citlivě natočil film na citlivé téma. Všechno tu působilo reálně, civilně a přirozeně. (21.09.2011)

V rámci současné německé kinematografie nepochybně výjimečné, ale rozhodně ne natolik, abychom skládali pocty na mezinárodních festivalech. Uvěřitelná je jen linie Tobiho coming outu, bohužel zabalená do tuctu nahodilých nesmyslů a ve výsledku se tříštící do nijakého závěru. Robert Stadlober sice není můj favorit, ale hrál dobře a koneckonců ta jeho kariéra taky někam směřuje, tak budiž. (17.03.2011)