Harry Potter a Fénixův řád

Jsou mi tak trochu záhadou uživatelé, kteří dokáží spolehlivě odlišit jednotlivé režijní styly a kvalitu dílů čarodějnické ságy z Bradavic, protože Harry Potter je podle mě typický příklad projektu, který výrazně potlačuje tvůrčí individualitu na úkor přání producenta a autora literární předlohy. Všechny díly, které jsem dosud viděl, měly velmi podobnou hodnotu a rozhodovaly vlastně jen detaily. Mé hodnocení se pohybuje někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Je to velkoryse natočená série s odpovídajícím rozpočtem, triky a celkovou výpravou, ale nikdy nešlo o filmový kousek, který by mě chytl za srdce. Jednoduše pohádka, za kterou stojí celosvětový úspěch literární předlohy. Pátý díl mě ale už začal unavovat a přikláním se k názoru literárních kritiků, kteří Rowlingovou obviňují z užvaněnosti a megalomanství. Může se holka utěšovat tím, že ke Steelové a dalším továrnám na knižní produkci má pořád hodně daleko. Mně by stačily tak čtyři díly, které by bohatě popsaly příběh Harryho Pottera bez vaty a hluchých míst. Celkový dojem: 65 %. (10.10.2010)

Nejlépe natočený Potter od Cuaronova Vězně z Azkabanu. Minimum hluchých míst, děj postavený tak, že se záhy chytne i naprostý HP analfabet, návrat Gary Oldmana a stále se lepšící Radcliffe, který chvílemi vykazuje i cosi jako charisma. David Yates má perfektní cit pro atmosféru a tempo vyprávění, ani mě nemrzí, že se vytratil humor. Jediné, co téhle sérii mohu zazlívat je, že každý díl je de facto o tom samém a konec v nedohlednu. Pokud se ovšem kouzelná kaše bude nastavovat s takovou grácií, nemám nic proti tomu si jí ještě 3x dát. Což nic nemění na tom, že lehce pokrčený nos nad nekonečným množstvím zrecyklovaných surovin (v originále lepší kvality) zůstává. Potter dobře čte filmové trendy, ale sám nic nového nepřináší. [75%] (12.07.2009)

Riskantní volba se Warnerům náramně vyplatila. David Yates uspěl. Z Pottera vydestiloval víc emocí než kdokoliv jiný. Dramatický potenciál knihy využil v mnoho mistrně zrežírovaných pasáží se žádaným pocitovým i atmosférickým obsahem. Z Pottera, pro mě původně matného jelita, se v druhé polovině konečně stala postava, která mě zajímá. Nepřeceňoval bych projev Daniela Radcliffea (jenž pořád nešahá Shiovi ani po kolena :-) ale je pravda, že v závěru se přehrál z malého Harryho v tahouna. Yatesova režie mě někdy až dojímala - to jak jistě svírá určité sekvence, jak do nich vtírá formální inovace a jak pokaždé dokáže nabít scénu nosným významem a svébytnou náladou. Absolutorium skládám hudbě, naopak velmi nepříjemně místy překvapily triky: Nic proti parádnímu zápasu Brumbál - Voldemort, ale kentauři nebo Dráp byli renderovaní otřesně. Kdybych posuzoval hlavně přínos Yatese, obhajobu Radcliffea a zmíněná pozitiva, bylo by to tak na 95% a nadšení od první do poslední scény. Jenže... Jenže je to Potter, proto musí film srážet zákonitosti celého Rowlingovského vesmíru, potažmo celé série - kvůli nim nedokážu ty filmy mít rád, stejně jako je nedokážu brát vážně. Ta sága má strašně malý dramatický tah. Strávit s Potterem osm let a ještě pořád, uprostřed pátého filmu(!), řešit jestli se Voldemort vrátil nebo ne, to mě prostě rozesmívá. Mimo jiné z toho vyplývá, že předchozí díly vlastně mají prachmizerný význam pro Potterův osud - klidně by se mohlo jet od pětky, přišli bychom jen o fanfrpál. S tím souvisí, že když už nekompromisně adaptovat tak ještě drzeji, bez skřítků, kteří ve filmu nemají pražádný smysl. A naopak, když už mají postavy ve vypjatém závěru odněkud vyskočit a vypomoci Brumbálově armádě, hodilo by se vysvětlit proč, odkud a jak... Ale popojedem: Čím dál tím směšněji vyznívá to, že se všechno děje během jednoho školního roku a že mají žáci o prázdninách pauzu (to si sakra bere Voldemort dovolenou, či co?). Filmaři by neměli dávat prostor těmhle uštěpačným poznámkám, když se jim daří skvěle šponovat atmosféru, měli by přitvrdit v předělávání knih, zahustit děj, smáčnkout v prostoru... protože čekat zas na další školní rok, zas na další klíčovou postavu na pozici učitele obrany proti černé magii, poslíouchat zas ten omezený počet kouzelných formulek... to odrostlejšího diváka myslím nebaví a neustále to devalvuje celou ságu na blbůstku ilustrující knihy. Dvě poznámky na konec: 1) Emma Watson je hrozná herečka, Cho Chang mě fascinuje svou unylostí, Lenku Láskorádovou jsem si naopak zamiloval. A Snapeův charakter je nejen skvěle napsaný, ale i ve filmu výborně uchopený Yatesem i Rickmanem. 2) Zdá se mi to, nebo Potter místy krutě vykrádá king Konga a hlavně Hvězdné války? Úplně jsem viděl ve voldermortově kůži Imperátora, kterak podněcuje Potterovu/Anakinovu/Lukeovu nenávist a vábí jej na temnou stranu Síly. 75% (20.07.2007)

No tak Yatesovi jsem vůbec nevěřil to se musím přiznat. Ani počáteční recenze mě moc nenavnadili, ale nakonec jsem to zkusil a dobře jsem udělal. Yates nám totiž všem vyrazil dech, natočil si to hezky po svém a posunul Potterovskou sérii tím správným směrem. Mrazivá, někdy až skoro komorní atmosféra a hlavně, už to není opravdu jen dětská pohádka (to už moc nebyla moc od trojky, ale tady není tuplem). Humorných scén je minimum, mrazivých dost. Hlavní Yatesův klad je ale práce s herci. Radcliffe poprvé v sérii opravdu hraje a je radost se na něj koukat. Ostatní dětští představitelé jsou taky v poho a hlavní britská herecká smetánka si taky nedělá ostudu. Hlavně je tady ale Imelda Staunton, která je opravdu perfektní a je největším záporákem filmu a to se může Ralph Fiennes snažit jak chce, ona ho prostě zastínila. Samozřejmě výtky by byly. Trochu mě totiž zklamalo trošku odfláknuté finále, hlavně co se týče smrti jedné z postav. To mi přišlo takové bez citu, prostě nijaké, prostě ho zabili a hotovo. Někteří herci se tam jenom mihnou (Thewlis, Glesson, Helen Bohnam Carter), ale s tím se dalo počítat. Už takhle si s tim totiž scénarista poradil na výbornou a nějaké oběti se přinést museli. Vcelku to je velké překvapení a těším se na Yatesovu šestku, doufám že mě zase překvapí. Konečně není trojka jediná vynikající. (19.07.2007)

Po Newellovskej rutinérskej a efektami nabitej štvorke mení Yatesov piaty diel notu na rádoby psychologickú konverzačnú drámu s prvkami kritiky diktátorského vzdelávacieho systému. Fenomén HP ide ťažko mimo mňa, napriek tomu si každý rok nájdem čas na to, aby som si pozrel na čom tá dnešná mládež fičí. Ale k filmu-Yates rozhodne natočil lepší film než bola vyprázdnená Ohnivá čaša, nanešťastie opäť plávame na vlnách lásky, dobra a spravodlivosti, ktorá vždy vyhrá. Istá snaha o vnútornú prepracovanosť charakteru hlavného hrdinu tu je, bohužiaľ momentov v ktorých si uvedomuje že svet ani ľudia nie sú dokonalí (terorizovanie mladého Snapea) je ako šafranu. Yates utlmil dve najvýraznejšie vedľajšie postavy Hermionu a Rona na úkor ostatných spolužiakov, ktorí za tento priestor vďačne prekrývajú známejších hrdinov. To platí najmä o predstaviteľke Luny Lovegood, Evanne Lynch, ktorej výstupy sú potešením pre oko i ucho diváka. Ide totiž o jednu z mála originálne a zaujímavo napísaných postáv v tomto filme. Omnoho viac diváckeho záujmu vzbudia postavy na strane Temného pána (ktorý stále vyzerá ako nedovyvinuté niečo a je skôr na smiech), a to Lucius Malfoy a sesternica Bellatrix Lestrange. Jason Isaacs tu konečne nepôsobil ako idiot (na rozdiel od Newellovho počinu) a akonáhle sa na plátne zjaví pani Burtonová (pardon, Helena Bonham-Carter) budete mať pocit, že Voldemort je len nastrčená bábka. Helena je skrátka skvelá a i za tie dve minúty čo je na plátne zatieňuje všetky ostatné postavy. Problém s piatym Harrym je ten, že sa snaží o ničo čím nikdy nemôže byť. Rozprávka o boji dobra so zlom pre mňa nikdy nebude plnohodnotnou drámou, pri ktorej by som si hrýzol nechty ako to celé dopadne. Neakčné prvé tri štvrtiny filmu nám naservírujú len pár zaujímavých scén ( opäť sa vraciam k Lune Lovegood, či scénam so Snapeom), zbytok je len balast priemerných dialógov. Čo ale stojí za to je záverečná štvrtina v Oddelení záhad. Tu Yates rozpútal výborné magické akčné peklo, na ktoré môže byť hrdý. Čo mi však na Harrym nekonečne lezie na nervy je to, že vždy keď má veľký problém (tj. vždy v závere každého dielu), spomenie si na svojich rodičov a priateľov a nie je toho, kto by nad ním vyhral. Sorry, ale z tejto „originálnej“ ilúzie som vyrástol asi v šiestich rokoch. 8/10 (06.08.2007)