Vzpomínky na lásku

Som rád, že svoj 1000. komentár môžem venovať práve tomuto filmu. Mnohým dnešným namysleným fiflenám by táto romantická dráma mohla pomôcť pochopiť podstatu šťastného vzťahu. Love story medzi finančne dobre zabezpečeným dievčaťom a tesárom, ktorý má vo vlasoch večne nejaké piliny a každý deň drie na stavbe, mi pripadala obzvlášť zaujímavá, pretože rovnako ako on, v stavebníctve pracujem. Síce ako odborník neviem, čo na stavbe riešil so stavbyvedúcim a budúcim svokrom, pretože debnenie je na betonáž buď pripravené alebo nie a žiaden dážď debneniu nemôže uškodiť, ale ok. To iba tak mimochodom. Mal som šťastie vidieť director´s cut, takže netuším, čo všetko v kratšej verzii chýba. Na tomto filme by som nemenil nič. Možno pre niekoho prehnaný gýč, vykalkulovaný doják a neviem čo všetko, ale je mi to fuk. Ten príbeh ma fakt dojal k slzám a to som si pred vzhliadnutím povedal, že sa pokúsim, aby ma film nezlomil. Zlomil ma ako golem zápalku a od ich prvého vtipného stretnutia som hltal každú minútu. Tak dojímavé scény a pritom tak jednoducho obyčajné... Záverečná scéna v ústave, kde hlavný hrdina skrýva svoje slzy cez úsmev a slnečné okuliare ma fakt dostala. Neuveriteľne dojímavá love stroy, ktorá trhá srdcia na kúsky a v žánri romantická dráma len veľmi ťažko nájde premožiteľa a bezkonkurenčne jej patrí miesto number one i moje plné hodnotenie. Chlapom možno postačí rukáv, či papierová vreckovka, no a baby moje... vy si pripravte rovno uterák. 100% (26.12.2011)

Tak tohle opravdu dovede emocionálně zapůsobit (a že si člověk myslí, že po desítkách shlédnutých romantických filmů už ho jen tak něco nerozhodí...). Krásný romantický příběh, který se mnou dlouhou dobu vlastně nic moc nedělal, ale pak najednou jako bych dostala ránu palicí. Nevzpomínám si, kdy mi naposled po skončení filmu tak dlouho trvalo, abych se zvedla a šla dělat něco jiného. Tady opravdu nemá smysl vyzdvihovat a popisovat něco jako scénář, herce nebo režii, u Nae meori sogui jiugae se nejlíp hodí mluvit o vlastních osobních pocitech z filmu. (15.05.2009)

"Odpuštění je obětování malého kousku srdce na oltář svojí nenávisti." Já jsem velký romantik, ale nedá se to poznat. Také jsem hodně odolný, možná jen zabržděný, vůči vyvolávání emocí a nesnáším citové vydírání. Ve prospěch snímku, jehož originální název 내 머리 속의 지우개 mi učaroval, musím konstatovat, že jsem z něj necítil kalkul. Nicméně ždímání emocí probíhalo na příliš vysoké otáčky, které mi nebyly moc příjemné. Abych však jen nehaněl, tak musím vyzdvihnout Ye-jin Son, která dokázala z očí vykouzlit lásku, radost, smutek i prázdnotu a když se k těm očím přidal zbytek herečky, tak to byla docela síla. Já jen nejsem tím pravým divákem pro tento druh filmů. (15.04.2016)

Výborný film. Je to romantický, srdceryvný a téměř bez chyb. Snímek je celý postavený na emocích. Má působit na divákovy city, má dojímat. Nutno říci, že se mu to daří velmi dobře, jak s ohledem na mou vlastní zkušenost, tak s ohledem na místní komentáře. Je příjemný, že se snímek vyhýbá běžným klišé, kterých jsou plné hollywoodské filmy. Hollywoodské mantinely tu nejsou. Pravděpodobně jsou tu místo toho mantinely asijské, které zatím pouze nepoznáváme, a tak nám nevadí. Resp. já je nepoznávám. Celý příběh tak plyne s podivuhodnou lehkostí, kdy se z jednotlivých střípků skládá koktejl pro vypjaté finále, které nechalo klidným asi málo koho. Je to dojemný a s tím do toho autoři šli. Dalo by se říci, že cíl splnili. Ale faktem zůstává, že normální život takto nefunguje a právě toto odtržení od drsného reálného světa film ve výsledku sráží. V jistém smyslu jde o pohádku, která nám říká, že láskou se dají překonat všechny potíže. Inu věřme tomu alespoň chvíli. Je to příjemné. (viděna režisérská verze) 85% (11.08.2011)

Ok, jsem připravený, že teď si to slíznu za to, jak hodnotím tenhle film, ale nechte mě to vysvětlit (nebo se o to alespoň pokusit). V době, kdy jsem se registroval na tento server, jsem prakticky neznal jiné filmy než ty americké (aby taky ne, když mi bylo… to raději ani nebudu zveřejňovat…) a když jsem se zde začal rozhlížet, upoutaly mě čtyři asijské filmy, které jsou podle mnohých špičky ve svém (asijském) oboru. Sedm samurajů, My Sassy Girl, Old Boy no a ještě tento snímek. (Snímky jsou v pořadí, v jakém jsem je viděl za sebou). Sedmi samurajům jsem dal (i přes stopáž) plný počet, protože mě tento snímek bavil. Filmu My Sassy Girl jsem dal tři hvězdy, protože jsem nepochopil, co na tom všichni vidí (navíc mi přišlo, že ten film musí mít tak čtyři hodiny, jak mě některé části nudily). Snímku Old Boy jsem dal za čtyři, protože jsem byl překvapený a nebyl jsem připravený na něco takového (a navíc už tenkrát jsem věděl, že si ten film ještě jednou dám znovu). No a konečně se dostávám k A Moment to Remember. Jak rád bych napsal, že mě tenhle film přesvědčil o výjimečnosti asijské kinematografie, ale nejde to a musím říct, že tento snímek je pro mě (co se týče zklamání) stejný, jako právě My Sassy Girl. Tentokrát jsem alespoň pochopil, co na tom všichni vidí, bohužel ale, se mnou tenhle film neudělal prakticky nic. Ano, bylo tam pár silnějších scén, to uznávám. Ale nic, při čem by mi projel mráz po zádech nebo při čem bych začal slzet. Navíc mi přišlo (za tohle to schytám, ale napsat to musím) že hudba a některé dialogy zněly jako z nějaké (pod)průměrné argentinské telenovely. Možná je to tím, že jsem neviděl Director's Cut, ale normální verzi, to nevím, ale jedno vím jistě. Nebudu se obtěžovat sháněním si DC verze, tenhle film mě nepřesvědčil o tom, že bych mu měl věnovat ten čas a myslím, že ta necelá půlhodina s tím filmem zas moc zázraků neudělá. 60 % s tím, že od asijských filmů od této chvíle už nečekám nic. Tak a teď hurá do mě, kameny pěkně do ruky a dál to znáte… :-) (18.07.2011)