Skafandr a motýl

Julian Schnabel, zatím mně neznámý zručný režisér a vypravěč, tu zrekonstruoval život člověka, který se stal vězněm svého vlastního těla když kompletně ochrnul od hlavy až k patě. Snímkem provází zajímavá kamera dokreslujicí a dokonale spolupracujicí, u které je krásně vidět pochopení kameramana dané látky. (23.12.2008)

Dojemný a "neuveritelne skutočný" príbeh človeka, ktorý napísal román len mrknutím oka. Prvá hodina je priam dychvyrážajúca a úžasná, v tej druhej nastala určitá monotónnosť bez silnejšej emocionálnej katarzie. Každopádne to čo predvádza kameraman Janusz Kaminski sa inak ako genialita nazvať nedá, spolu s režisérom Schnabelom invenciou rozhodne nešetria. Citlivo natočený, umelecko vysoko kvalitný film a viac než dôstojne vzdaný hold jednému zaujímavému a v podstate obdivuhodnému človeku. (18.03.2008)

překvapení od francouzských filmařů, jež jsem nečekala. Výborným způsobem zpracovaný skutečný příběh, který je ve své podstatě tak děsivý, že vlastně nelze jeho tragický konec považovat za tragický, nýbrž vysvobozující. Velmi příjemně mě překvapila kamera, ačkoli vždy dávám ve filmu přednost příběhu, scénáři, Zde si nešlo nevšimnout, jak kamera trefně napomohla divákovi vnímat dění očima hlavního hrdiny. Poselství je jasné a trochu klišé, ale vzhledem k tomu, že tento příběh se opravdu takto stal, nutno jej přijmout a opravdu nad ním zapřemýšlet. Filmařsky skutečně povedený snímek a divák si jasně uvědomí, že i tyto neuvěřitelné věci se stávají, jeden den jsi plný života, zdravý a života si plnými doušky užívající,nebo ho marnící a druhý den se z tebe stane jen monitorující mozek v těle, které neovládáš, necítíš, nemůžeš pohladit vlastní děti a jsi vydán na pospas třeba televizní znělce, když ji někdo zapomene před odchodem z pokoje vypnout. Neskutečné muselo být trpělivé učení nové komunikace, díky níž se nakonec povedlo napsat knihu. Osobně si vůbec nedokážu představit, že bych vydržela donekonečna poslouchat a soustředit se na opakující se abecední řadu. Ale co taky jiného v takové situaci dělat, pokud člověk úplně nerezignuje a chce ještě něco světu sdělit. Pokud chcete, sdělte to raději teď, případně se podívejte na tento film, ať víte, jak obtížné může být říci někomu mám tě rád, když se vám přihodí malér. (11.08.2011)

O románe, ktorý sa stal predlohou tohoto festivalového filmu, sa hovorilo, že je nesfilmovateľný. Niekedy sa vďaka onomu prvku, ktorý je príčinou tejto frázy, stane hlavná devíza filmu. V prípade Skafandra máte skutočne pocit, že sledujete niečo výrazne originálne a že sa jedná o látku, ktorá si navzdory pochybám o sfilmovanie priam hovorila. K plnému prežitiu mi dopomohlo jeho vzhliadnutie v kine, v televízii síce nebude zážitok iba polovičný, ako radi kritici upozorňujú v mnohých prípadoch, ale pokiaľ máte možnosť film vidieť v kine, tak ju využite! Zaujímavé je film porovnať s príbuznou Mojou ľavou nohou, vďaka mierne odlišnému prístupu režiséra k hlavnej postave. Pre chlapov má tento film pridanú hodnotu v tom, že sa na nás neustále zblízka a starostlivo pozerajú pekné oči zdravotných sestričiek a lekárok. Kto videl, chápe. (04.02.2013)

Námět versus forma. Z filmařského hlediska, hlavně za tu geniální práci s kamerou, bych tomuhle filmu udělil metál. Všechny ostatní vizuální hrátky záleží na tom, jak velké empatie si dokážete k hlavnímu hrdinovi vytvořit. Opravdu nedokážu posoudit, kam kvality tohoto snímku sahají. Jednu chvíli mě uchvacuje Amalricovo minimalistické herectví, které dokáže obyčejné srdceryvné scény povznést na zcela novou úroveň, ale zároveň samoúčelné artistní výlevy na skafandry a motýly na mě působí docela chladným, ne-li zbytečným dojmem. Každopádně zvolený "cynický" úhel pohledu je v tomto žánru docela nevídaný. Za tuhle odlišnost patří Schnabelovi jednoznačné plus. 85% (18.09.2010)