Povodeň

Další příjemné překvapení od ČT a Strachova týmu. Asi nemá cenu psát, že kvalita je obsazením dam Jiráskové a Bohdalové zaručena. Příběh je o nejhorší přírodní katastrofě všech dob - stáří, s jeho osamělostí, zdravotními problémy, odcizenými dětmi, finanční nejistotě, už jen samotná linie přátelství dvou osamělých a odboje proti depresi důchodového věku by vystačila na příjemný film, ale život je svině a tvůrci na to díkybohu nezapomněli. (02.11.2009)

Paní Gabriela (Jiřina Jirásková), zaslechne v rádiu zprávy o povodních, které zasáhly pražskou čtvrť Karlín. Vzhledem k tomu, že po smrti manžela žije sama ve velkém bytě, rozhodne se pomoci. Přes rádio nabídne ubytování jakékoliv starší ženě, kterou postihly povodně. O pár dní později přijíždí svérázná Jiřina (Jiřina Bohdalová), a brzy se s obou žen stanou kamarádky. Ale jen do okamžiku, kdy paní Gabriela odhalí tajemství paní Jiřiny... Fakt nevím jak to Jirka Strach dělá, ale tohle byl opět zásah do černého. Zní to hrozně jednoduše - vzít vcelku jednoduchý námět (scénář Ivo Pelant) a pár hereckých jmen (kromě Jiřiny a Jiřiny, i Josef Somr či Jiří Dvořák), ale jen Jirka Strach z toho dokáže udělat film (byť v televizní produkci), který prostě stojí za podívání. Spousta skvělých hlášek (pravda, většina z nich pochází od Josefa Somra), nádherně zahrané postavy obou dam i překvapivý (a vlastně i smutný) závěr. A jedna hluboká pravda (z úst paní Jiřiny Bohdalové) - Život je jako žebřík do kurníku, krátkej a posranej... (31.07.2013)

Pro mě je Jiří Strach osobní záležitost. Je to král mezi televizními režiséry a jako mála jsem ho sledovala s obdivem v každé pohádce. NA Povodeň jsem se tedy těšila od doby, co jsem otevřela televizní program. Nezklamal mě, tak jako Brainstorm, měla Povodeň skvělé herecké obsazení. Obě dvě Jiřiny mám moc ráda ať už v jakémkoliv filmu, zejména spolu mi dělají radost. Zažila jsem nostalgii k Fany a potěšení jak se to povedlo. (02.11.2009)

Nějak nechápu, jak je možný, že mě tento film tak dlouho míjel. Protože musím říct, že mě tento totální herecký koncert dvou legend českého filmu naprosto dostal. Trošku jsem si přitom vzpomněl na Fany, kde je podobné rozdělení rolí, Jirásková hraje postavu seriózní dámy a Bohdalová roli výrazně prostší. Film je to sice smutný (zejména jeho závěr - i když s překvapivou pointou), ale jinak neuvěřitelně lidský a opravdový. A některé hlášky typu "někdy mám pocit, že jsem neporodila syna, ale záznamník" nebo "život je jak žebřík do kurníku, tak krátkej a taky tak posranej", nemají chybu. Hodně souhlasím s názorem, že je strašná škoda, že to zůstalo jen coby televizní film. Kdyby to Jiří Strach točil později, asi by už do toho šel. Ale tady byl přeci jen ještě v roli spíše začínajícího režiséra. (05.02.2017)

Konečně ta omšelá fráze přesně vystihuje dění na obrazovce. Koncert je skladba pro sólový nástroj nebo skupinu nástrojů, které doprovází orchestr. Toto byl herecký koncert. První housle - Jiřina Jirásková dokonale zahrála s obrovským rozsahem pěkně napsanou roli. Viola - Jiřina Bohdalová stejně dokonale zahrála part o něco jednodušší. Kontrabas - Josef Somr přesně basoval. Orchestr na pozadí už tak dokonalý nebyl, ale zase byl na pozadí, takže tolik nerušil, s výjimkou několika vstupů Dvořákovy rodiny ve stylu amatérského vystoupení prvního ročníku ZUŠ, obor dechové nástroje. 70%. (03.03.2011)