Povodeň

Příslibem jsou samotní tvůrci: režijní tvorba Jiří Stracha je vyrovnaná a má vysokou úroveň a Jiří Pelant většinou dokáže ve svých scénářích odrazit celkem věrohodně realitu. V Povodni je vykreslení charakterů dvou osamocených staších žen velice zdařilé. Navíc lepší protagonistky tvůrci těžko mohli vybrat. Spojení Jiřiny Bohdalové s Jiřinou Jiráskovou jednoduše funguje. Jednoduchá výchozí situace související s povodněmi se postupně dostává do obecné, ale stejně závažné roviny. (31.10.2009)

Tady jsem skoro i váhal, jestli nedat plný hodnocení, ale nakonec ne. Přecejenom jsou tu pasáže táhlejší a technicky to kdovíjaká podívaná není. Ale čtyři hvězdičky to jsou sakra poctivý, Povodeň pro mě byla velkým překvapením. 😮👌 Především díky dalšímu skvělýmu výkonu Jiřiny Bohdalový, které zdatně sekunduje druhá z Jiřin (byť z týhle dvojice hraje jasně druhý housle 🎻), i milé roli Pepy Somra. A pak je tu samozřejmě zajímavej, neotřepanej, až dechberoucí příběh, kterej mě bavil od první chvíle a gradoval až do samotného finále. Režii těhle malejch českejch filmů má Strach zmáknutou na jedničku, tohle byla přesně záležitost, kde se musel cejtit jako ryba ve vodě. A víte co? Já tam tu pětku nakonec bouchnu. ⭐⭐⭐⭐⭐ (27.08.2020)

Konečně ta omšelá fráze přesně vystihuje dění na obrazovce. Koncert je skladba pro sólový nástroj nebo skupinu nástrojů, které doprovází orchestr. Toto byl herecký koncert. První housle - Jiřina Jirásková dokonale zahrála s obrovským rozsahem pěkně napsanou roli. Viola - Jiřina Bohdalová stejně dokonale zahrála part o něco jednodušší. Kontrabas - Josef Somr přesně basoval. Orchestr na pozadí už tak dokonalý nebyl, ale zase byl na pozadí, takže tolik nerušil, s výjimkou několika vstupů Dvořákovy rodiny ve stylu amatérského vystoupení prvního ročníku ZUŠ, obor dechové nástroje. 70%. (03.03.2011)

Další herecké spojení Jiřina+Jiřina náramně vyšlo. Posmutnělý příběh o osamělosti a nedorozuměních diváky ke konci skoro až dojímá a hlavně Jiřina Jirásková tu předvádí naprosto uvěřitelnou roli zahořklé důchodkyně, která má akorát silnou slupku, pod níž se skrývá její skutečná osbnost. J. Strach je prostě nová naděje českého filmu. (12.06.2007)

Příběh o tom, že bez rozdílu vzdělání, životní úrovně, zájmů a společenské vrstvy můžeme žít osamělé životy, které vyplňujeme důstojně- koncerty vážné hudby a jinými povznášejícími zájmy, nebo plným doznáním tíhy osudu a životních proher a méně důstojnou reakcí na ně. Ale v našich bezesných nocích jsou myšlenky stejně bolestné, ať zvolíme jakoukoli cestu vyrovnání se s osudem. Každému člověku je dána touha uniknout osamění a tak dramatická událost, jakou je přírodní katastrofa, umožní setkání dvou žen, které by si jinak jistojistě minuly a jejichž životy by tak byly, alespoň na čas, chudší o jeden rozměr. Příběh však vypráví i o tom, jak snadno může být zaměněna příčina a následek a proto by rozuzlení příběhu nemělo být vůbec překvapivé: většina by pronajala byt pro zisk a z nouze hledala útočiště u cizích. Zde tomu bylo naopak... (03.03.2011)