Bratři

Jaksi řízením osudu jsem se dříve dostala k americké verzi. Musím přiznat, že obě ve mně zanechaly hodně silný dojem, protože příběh, který popisují, je prostě sám o sobě silný. A opět jednoho napadá, jak je lidstvo ve spirále generací nepoučitelné... Veteráni válek vždy varují před přílišnou horlivostí mladých jít do další války... Možná by se veteránům mělo naslouchat nejvíce, protože většinou nejlépe vědí, o čem mluví... (18.03.2012)

Zdaleka nesdílím obecné nadšení z tohoto psychologického dramatu o bolestném vyrovnávání se s válečnou zkušeností a rozpadem manželství. Jednak mi nesedí zřetelný vliv Dogmatu 95, které jako každé dogma zplošťuje možnosti a zatěžuje schopnost výpovědi. Bez těchto omezení by snímek byl ne povrchnější nebo líbivější, byl by jednoduše zajímavější, diváčtější a výpravnější. Především mi ale vadí, že film selhává v tom nejdůležitějším. Je to nepřesvědčivá psychologie, protože aby se postavy chovaly tak, jak příběh předkládá, muselo se tam odehrát v zákulisí mnohem víc. Otevřeně řečeno, aby se rozpadl vztah mezi mužem a ženou, není potřeba, aby byl dotyčný prohlášený za mrtvého. K odcizení stačí dlouhodobé odloučení, např. během vojenských misí. Ale aby děti tak spontánně odmítly po návratu svého otce a daly přednost náhradnímu partnerovi, tak to je krajně nereálné. Podobný příběh by byl asi hodně ovlivněný ostatními členy rodiny, především rodiči, kteří by snaše i druhému synovi udělali ze života peklo. Zajímavý je pochopitelně námět a osobně bych upřednostnil tu válečnou část odehrávající se v zajetí v daleké zemi, cizí kultuře a nepřátelském prostředí. Dost velkou zkušenost s tím měli sovětští vojáci dlouhá léta věznění v 80. letech v Afgánistánu. Celkový dojem: 50 %. (02.06.2012)

Silné a opravdu skvělé, syrové a pravdivě působící drama, zdá se mi ještě opravdovější než americký remake z roku 2009. Jednoduše vyprávěný příběh bez komplikací lineárně sděluje všechno, co má být sděleno, aniž je třeba vysvětlovat něco navíc. Hlavní protagonisté jsou výteční a všechno je posíleno tím, že i dětské role jsou dobře zvládnuté. (14.04.2012)

Dánsky film Bratia, na základe ktorého vznikol remake v réžii J. Sheridana, je u nás zatiaľ nedostupný a neprávom leží v tieni novšej hollywoodskej verzie. Nechcem Sheridanovu verziu zhadzovať, pretože jeho remake je vydarený a takmer do bodky totožný s originálom. Každá z týchto verzií má niečo do seba. Americká má hviezdne obsadenie a pokojnú kameru, no naštvať môže trochu ten ich neodmysliteľný patriotcizmus, ktorým to tu trošku smrdí. Dáni dokázali z látky vyťažiť maximum. Je vidieť, že na triky peniaze neboli, zostrelený vrtuľník je vybavený za 5 sekúnd a roztrasená kamera mi tiež trochu vadila.To sú dôvody pre ktoré dánska verzia nedostala plný počet. Inak sa ale opreli do vzťahov a hlavne aj u nás známa Connie Nielsen podáva skvelý výkon, rovnako ako obidvaja bratia. Veľmi dobre pôsobí hudba, ktorá dokonale vtiahne do deja a celkovo film pôsobí podstatne civilnejšie, reálnejšie i smutnejšie ako americký remake. Kto bude mať možnosť, nech dá dánskemu originálu šancu aj napriek tomu, že americkú verziu videl, tak ako ja, pretože vás napriek tomu dostane a potvrdí starú známu pravdu, že ak dvaja robia to isté, nie je to to isté. Veľmi silné štyri hviezdy.80%. (07.10.2011)

Oproti stejnojmennému americkému remaku Jima Sheridana z roku 2009 dánský snímek používá trochu jiné výrazové prostředky. Je do určité míry uzavřený sám do sebe, ale vyvolává stejně silné emoce: Prostý, úsporný, pomalý a mírně melancholický ... snímaný velice flexibilní kamerou, s potemnělými okraji obrazu ... prokládaný záběry volně se vlnící trávy, svobodně plynoucí vody, vánkem přesýpaného pouštního písku ... podbarvený tichou, trochu tklivou, ale zároveň zjitřenou hudbou ... vypráví příběh, který přináší válka. Příběh zoufalství, bolesti ... a viny, kterou nelze odčinit ani přenést na ty, kteří zůstali doma - v bezpečí ... viny za skutek, který nemůžete jen tak striktně odsoudit. Co byste ve stejné situaci udělali VY ? P.S.: Ani jeden z filmů se přímo nevyjadřuje ke značně diskutabilní válce v Afghánistánu, oba jen ukazují její důsledky. O žádném z nich nemůžu s čistým svědomím říct, že by byl lepší, ale hluboko v srdci mám zapsanou novější americkou verzi, která mě svou naléhavostí a bezprostředností dostala na lopatky během okamžiku, rychle a nekopromisně - na první pokus. A na tom se prostě a jednoduše nedá nic změnit. (23.03.2012)