Bratři

Pěkně "ručkou" natočené home video, jehož největší slabinou je, že nemá žádný závěr. Super tragický film, v němž se na konci nikdo neoběsí, nikdo nikoho nezastřelí, ale ani se nikdo neponaučí, nic se nedá dopořádku. Film končí někde v půli děje, který šlo uzavřít, ale nestalo se tak. Bratři obsahují několik velmi silných momentů, ale také spoustu hluchých míst, kdy jsem se vysloveně nudil. Bonus navíc: pěkná hudba. (13.12.2006)

Brierovej najrozporuplnejší film z tých, ktoré som videl (Otvorené srdcia, Po svadbe). Tvári sa príliš realisticky, je ale životne nepravdepodobný a autorsky málo rafinovaný, resp. príliš predvídateľný. Tak extrémne sitiuácie, ako nám predkladá Brierová, nemožu vedľa seba kompatibilne fungovať a vzbudzujú v divákovi len nepochopenie a zmätok. Najzaujímavejším preto ostáva Sárina ambivalentnosť (Connie Nielsen) - charakterová potažmo i herecká, ktorá je (i) z týchto dovodov najväčším pozitívom filmu..ako píše marigold: niekde medzi dogmatickým naturalizmom a klasickou melodrámou.. (20.02.2010)

Zdaleka nesdílím obecné nadšení z tohoto psychologického dramatu o bolestném vyrovnávání se s válečnou zkušeností a rozpadem manželství. Jednak mi nesedí zřetelný vliv Dogmatu 95, které jako každé dogma zplošťuje možnosti a zatěžuje schopnost výpovědi. Bez těchto omezení by snímek byl ne povrchnější nebo líbivější, byl by jednoduše zajímavější, diváčtější a výpravnější. Především mi ale vadí, že film selhává v tom nejdůležitějším. Je to nepřesvědčivá psychologie, protože aby se postavy chovaly tak, jak příběh předkládá, muselo se tam odehrát v zákulisí mnohem víc. Otevřeně řečeno, aby se rozpadl vztah mezi mužem a ženou, není potřeba, aby byl dotyčný prohlášený za mrtvého. K odcizení stačí dlouhodobé odloučení, např. během vojenských misí. Ale aby děti tak spontánně odmítly po návratu svého otce a daly přednost náhradnímu partnerovi, tak to je krajně nereálné. Podobný příběh by byl asi hodně ovlivněný ostatními členy rodiny, především rodiči, kteří by snaše i druhému synovi udělali ze života peklo. Zajímavý je pochopitelně námět a osobně bych upřednostnil tu válečnou část odehrávající se v zajetí v daleké zemi, cizí kultuře a nepřátelském prostředí. Dost velkou zkušenost s tím měli sovětští vojáci dlouhá léta věznění v 80. letech v Afgánistánu. Celkový dojem: 50 %. (02.06.2012)

Jaksi řízením osudu jsem se dříve dostala k americké verzi. Musím přiznat, že obě ve mně zanechaly hodně silný dojem, protože příběh, který popisují, je prostě sám o sobě silný. A opět jednoho napadá, jak je lidstvo ve spirále generací nepoučitelné... Veteráni válek vždy varují před přílišnou horlivostí mladých jít do další války... Možná by se veteránům mělo naslouchat nejvíce, protože většinou nejlépe vědí, o čem mluví... (18.03.2012)

Hodně silný příběh o krutém lidském neštěstí, o tragédii jež šíří mezi lidmi válka a ta si své oběti s nějakými ohledy nikdy nevybírá, stejně tak jako ve filmovém příběhu o Michaelovi, majorovi dánské armády, který se sice vrátí šťastně z bojové mise v Afghánistánu, ale natrvalo je poznamenaný utrpením prožitým v zajetí, vrací se v době, když už je považovaný za mrtvého, nikdo totiž nepředpokládá, že mohl havárii sestřeleného vrtulníku někdo z posádky přežít, do rodiny se mezi tím místo něho zapojil mladší bratr a pomáhá manželce i se věnuje jeho dětem, prožívají společně šťastné chvíle a chtějí zapomenout, ale právě návrat vše mění, nevrací se totiž člověk, kterého oni dobře znali a měli rádi, ale vrací se bohužel psychicky narušený člověk, který by sice chtěl zpět svůj bývalý, klidný život, ale nedokáže to, naopak jen šíří rodinou nezadržitelně své osobní neštěstí, rozkládá ji svou nepotlačitelnou agresivitou a tvrdostí, odcizuje se dětem i manželce, všichni, které tolik miloval jeho přítomností jen trpí, dramatický závěr už je jen očekávatelným vyvrcholením jeho narůstající frustrace, opravdu drsný příběh, hořce věrohodný, že právě tak se to nezřídka může v některých rodinách válečných veteránů odehrávat. (22.10.2012)