Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert

"Ale v-vona je p-práce pěkná, když se to u-umí šikovně." - "Mlč, hňupe! Neagituj!" Tak především je nutno upřesnit, že se jedná o pohádku jen co do prostředí, postavy popleteného koktavého čerta a trocha slabomyslnějšího humoru. Nečetl jsem Drdovu předlohu / neviděl žádnou divadelní verzi, ale z filmového zpracování to spíš vidím na "veselohru k pobavení sprostého lidu, kurva" (konec konců samo dílo se označuje za "televizní inscenaci"). Hlavním (diskuzním) tématem vinoucím se celou dějovou linkou je soulož a věci s ní spojené, na "pohádku" v opravdu nebývalém množství. K tomu se pak divák dočká několika výtečných postav výtečně zahraných výtečnými herci a kupy geniálních hlášek s kultovním potenciálem (což je na studiovou TV tvorbu opravdu nevídané). Na druhou stranu je třeba zkousnout přestřelenou stopáž a s ní související postradatelné a zbytečně natahované scény, debilní scenáristické berličky a můstky i, vzhledem k zajímavě rozehrané čertovské šarádě, dosti nevýrazné zakončení. Silné tři hvězdy. (03.02.2012)

Drdovu první adaptaci, s úžasným obsazením z roku 1961 jsem bohužel neviděl. Ale jako malý jsem si užil verzi 1976. A jako pokročilý dospělý si možná užívám kreace všech těch národních herců i trochu víc. On ten Drda uměl psát a oni hrát. ......PS komoušům hra nevadila, vypadala, že je proti kléru, ale tam toho bylo víc, peklo je vyloženě bolšánské. (05.01.2021)

O tom, kterak se z Trepifajksla stal Matěj ... Plajznerčinej - a o všem, co se souběžně událo ... v jedné hříšné vsi zvané Dalskabáty, kde falešný farář dává dobrou noc - nebo spíš nedává, neboť něco takového by jaksi nekorespondovalo s jeho pravým posláním. Vpravdě nezapomenutelná pohádka, jedna z nejsprávnějších ... primárně určená pro nás dříve narozené, je až po okraj naplněná znamenitými scénkami s trefnými dialogy. Po právu hrdá na své ryze české komediantství, sází výhradně na ČLOVĚKA ... ani na vteřinu nespoléhá na kouzla a čáry, což je neobyčejně odvážné - až riskantní, leč pochopitelné řešení, neboť odpovídá jejímu naturelu ... i jejímu světonázoru. (03.01.2017)

Takže po dvaceti letech tu máme další drdovštinu (zkrachovalá čertovská destinace, zápaďácké peklo, rázní, hrdě negramotní lidoví hrdinové, faktor biologických hodin), přičemž z druhé strany lze přiřadit o další čtvrstoletí mladší (už nedrdovskou) Lásku rohatou. Podrobné srovnání všech tří pohádek by nebylo nezajímavé, Novotného Dalskabáty jsou však nesrovnatelné. Celé ty dvě hodiny jsem se ptal, pro koho tento film vlastně je. Pro děti jistě ne a pro dospělé, to snad taky ne. Jedna odpověď mě napadla a když teď vidím, že ho v roce své smrti natočil třiasedumdesátiletý autor řady nikým neviděných tv filmů, zdá se, že se nemýlím. Tím spíše mě udivuje při pohledu na hodnocení a na komentáře, že ten divnej jsem já, sám proti všem, s canakjou na jedné lodi. (Z mých oblíbenců jediný duddek šel pod tři hvězdičky.) Jak si to mám vysvětlit? Snad onou metodou "soustředěného nátlaku" na bázi "experimentální psychologie", jak ji zde propaguje svůdce Větrovec. Takřka první, co vidíme, jsou Paulové kozy, v dalším průběhu se střídající s Fialové kozami v nekončícím závodě "čí koza dřív vyskočí ven". To jako zdařilá ilustrace "nemravných řečí" táhnoucích se celým filmem - že tedy režisér Novotný točil své opus magnum pro své starší kamarády, o tom nemůže být pochyb. Při scéně "poklekni, pokoř se" čekám opravdu s napětím, co bude následovat, obzvláště když akt "zpověďi" je zde předkládán jako rozhodující moment dominantně-submisivní komplexity. Když brzy poté nutí Plajznerka smradlavýho čerta v divokém reji "na všecky štyry", aby předvedl bezhlavýho psa, napadá mě něco o kompenzaci. Dostáváme se však k tomu hlavnímu: Mates. Veškeré podbízivě lidové motivy (submisivní dobrák, debilní čert, buchty, koně, dragouni, láska k lidem) se v Moučkově podání stávají skutečným fetišem (srov. též jeho řehtání nebo autokastraci), čímž jeho postava poskytuje základ k dekonstrukci české televizní pohádky, již Dalskabáty mistrně provádějí. Viz celou tu dalskabátskou hahaha hříšnost (ozývající se ještě v Lásce rohaté, když se Navrátil vyznává ze svých "hříchů" Mádlovi), do které stačí vnést jedno verbováníčko za dvě stě zlatek: Že by Honza kovářskej mlynářku zabil (případně obšťastnil), o tom lze pochybovat právě tak málo jako o tom, že by kovářka... no a tak dále. Poznámka k peklu: inkviziční soudce pan Boblig jako kníže pekel, to docela sedí no a Větrovec coby farář - ďábel je dosti přesvědčivý. Ostatně nejde tu ani tak o nějakou zlovolnou proticírkevní propagandu jako spíš o upřímné lidové hnojňáctví. Přece jen ale nutno uznat, že i tady (podobně jako v Hrátkách s čertem) má peklo jistý smysl pro theologii, což (spolu s vizí úplně černýho bělouše) oceňuji hvězdičkou. (13.03.2012)

Bezchybné, co k tomu psát víc. Jaroslav Moučka se pro Trepifajskla snad doopravdy narodil, Jiřina Bohdalová Plajznerku hraje chvílemi velice příjemně "nebohdalovsky"... A ty vedlejší role! Květa Fialová, Josef Větrovec, Josef Bláha... Bezvadné! Dalskabáty jsou víc než pohádka, je to především skvělá televizní inscenace s perfektními hereckými výkony, u které se vždycky pobavím. (28.11.2010)