Sluha dvou pánů

Když jsem včera psal komentář k doktoru Martinovi, netušil jsem, že budu večer doslova donucen sledovat další donutilovinu. Co jsem ale mohl dělat? Na jiných televizních stanicích nedávali už vůbec nic, ostatně jako každou sobotu, dokonce i nikdy nezklamávající Tv Šlágr po odchodu Vratislava Měchury nestojí za nic. Mimochodem mám pocit, že včera na ČT art (!!!) pouštěli tu verzi z 2010, ovšem na druhou stranu, ty fotky zde v galerii odpovídají tomu včera viděnému, a csfd se snad nemýlí. No každopádně, protože se jsem rytíř bez bázně a hany, fouknu odpad a tenhle komentář k oběma verzím. Odpad je možná trochu nefér k ostatním účinkujícím, protože v těch chvílích, kdy ze scény zmizel šišlající a přehrávající Donutil, se na představení dalo relativně i koukat. Ovšem těch chvil bylo bohužel pomálu. Obecně mě fascinují lidé, kteří se považují za kulturní či za něco víc proto, že chodí do divadel. Já byl naposledy v divadle 19.8.2016 na Romeovi a Julii v rámci Shakespearovských slavností (kde jsem jako jediný na konci nezatleskal, chachá!) a pak jsem po pěti letech viděl tohle další přestavení. A musím říct, že jsem se ve svém názoru jen utvrdil. Ti, co chodí do divadla, jsou povětšinou pokrytci, kteří by tleskali i Babovřeskům, pokud by je Troška napsal jako jevištní přestavení. (14.02.2021)

Skvělá a inteligentní zábava. Donutil byl naprosto excelentní, geniální a jakmile vstoupil na scénu, tak jsem se téměř nepřetržitě smál. Je sice fakt, že jakmile na ní nebyl, tak se dostavila trošku nuda, ale vzhledem k tomu, že byl v záběru (a to doslova) skoro pořád, dá se to Sluhovi dvou pánů snadno odpustit. "Fuj a tenhle jedinej byl dur." (15.09.2010)

Donutil měl sral ještě víc, než jsem čekal. Nedokázal jsem to ani dokoukat. Jinak tyhle klasicistní komedie podle mě už dost zastaraly a nepřijdou mi vůbec zábavné. Navíc je jedna jako druhá, postavy jsou (nevím zda záměrně) většinou úplně hloupé a mají zvláštní potřebu se neustále za někoho převlékat. Nemůžu si pomoct, ale nechápu místní nadšení. (12.05.2010)

9.10.2007 v 18:00:00 v Národním divedle sem ještě netušil takřka co mě čeká, sice jsem měl určitý představy, ale nemohl sem vědět že se další 3 hodiny budu smát. Kam se hrabe film proti divadelní hře, to je umění...Zanechalo to ve mě silný zážitek, jsem si jistý že sem na tom nebyl naposled...neuvěřitelné a nezapomenutelné... (10.10.2007)

Dnes nastal další den reprízy tohoto představení v TV a já si pustila alespoň začátek, abych si osvěžila paměť z doby dávné, kdy jsem to viděla v ND hned po premieře, někdy začátkem 90. let ještě s M. Etzlerem namísto Pyška, v roli Clarice s B. Kodetovou a jako Silvia D. Matáska. Je vidět, že hodně vody uplynulo a pan Donutil se jaksi zakulatil, zestárnul a na roli mladého sluhy už jaksi nemá vizáž (a to je záznam 11 let starý, nechtěla bych to vidět dnes). Co se týče této divadelní látky, mám ji ráda a nemyslím si, že by byla zastaralá, jelikož dobře napsané komické situace a dialogy této a podobných her, myslím, nezestárnou a divák na ně rád bude chodit odreagovat se. Ale nemohu nevidět, že M. Donutil zde hraje jakousi estrádu, přehrává a někteří kolegové mu v tom zdatně pomáhají, viz. paní Šplechtová, Pyško a další mladí neznámí. Já opět opravdu nevycházím z údivu, čím si tento herec získal takovou popularitu a tolik obdivovatelů. Mrzí mě, že na takové scéně v dnešní době nehrají již naše největší herecká esa, bardi českého herectví, pár jich odešlo, jelikož nebyli spokojeni s tím, co se nyní v divadle děje a hraje a namísto nich nastoupily mladičké tváře, které pořádně nic neumí a od nikud je divák nezná. Dávám 2 hvězdy, jednu za předlohu a druhou svému tátovi v orchestru :-)). Herci, to je jedna velká křeč, nepřirozenost a neustálý řev. (09.02.2011)