Režie:
Ivan RajmontKamera:
Vratislav DamborskýHudba:
Miki JelínekHrají:
Miroslav Donutil, Karel Pospíšil, Jana Janěková ml., Petr Pelzer, Vilém Udatný, Miluše Šplechtová, Alexej Pyško, Jan Novotný, Hana Igonda Ševčíková (více)Obsahy(2)
Miroslav Donutil v hlavní roli Goldoniho komedie o tom, že sloužit dvěma pánům je věc velmi ošidná. Jedno z nejpopulárnějších představení Národního divadla. Děj se odehrává v Benátkách, kam přijíždí Beatrice v převlečení za svého mrtvého bratra. Hodlá ve městě najít svého snoubence Florinda, který naneštěstí v souboji jejího bratra zabil a musel uprchnout. Beatricin sluha Truffaldino se ve městě potká s Florindem, o jehož totožnosti nemá ponětí, a dá se z vypočítavosti do jeho služeb, protože dva platy jsou víc než jeden. A záměny, převleky, komické střety a gagy mohou začít… Premiéra dnes už legendární inscenace Goldoniho Sluhy dvou pánů se konala v Národním divadle v roce 1994 a hrála se s velkým úspěchem přes dvacet let. Titulní roli mazaného a vychytralého sluhy Truffaldina tehdy vytvořil Miroslav Donutil. V průběhu času se hit proměnil ve stálici a v rekordmana v dějinách Národního divadla. A zatímco v mnoha rolích se už změnilo obsazení, Truffaldino byl stále týž. Když Miroslav Donutil se svým Truffaldinem začínal, bylo mu 43, a když po šedesátce končil, stále ho jeho trochu zmatený a trochu vypočítavý sluha nepřestal bavit. Stejně jako diváky. Slavné a divácky veleúspěšné představení skončilo šestistou reprízou v prosinci 2016. V České televizi jej měli diváci možnost poprvé vidět 15. 12. 2001. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (342)
Záznam inscenace klasické hry Carla Goldoniho s Miroslavem Donutilem v hlavní roli. Přesně takhle vypadá komediální herectví, přesně takhle vypadá hra, která dokáže být živá a neskutečně vtipná i po necelých třech staletích. 1) Nevím, jak je to možné, ale role Truffaldina vypadá, jakoby byla Donutilovi psaná na tělo, i když je Goldoniho komedie stará něco kolem tří set let. Nevím jak je to možné, ale je to tak. 2) Scéna s pudinkem je to nejvtipnější, co jsem na divadelních prknech, reprodukovaných i reálně viděných, zatím viděl. 3) Sama Goldoniho hra, když ji čtete, nebo vidíte / slyšíte v jiném obsazení, není nijak zvlášť vtipná. Tak úžasnou ji činí právě geniální provedení. 4) Prostě takhle nějak by mělo vypadat komické herectví. P. S. Sluha dvou pánů není commedie dell'arte, jak se tu snaží tvrdit někteří komentující. Commedie dell'arte je celá improvisovaná (proto taky název - komedie umění, míněno umění improvizace). Goldoniho význam tkví právě v tom, že commedii dell'arte v italském divadle definitivně zlikvidoval a nahradil ji normálním dramatem s pevně daným textem. Druhá věc, která mi přijde trochu paradoxní je, že tak mistrovského oživení klasiky se dočkal právě Goldoni, který klasiku na divadelních prknech zatlačoval do pozadí s tím, že "mladé víno se musí nechat dozrát dřív, než staré zkysne". ()
Viděl jsem v ND ještě v době, kdy páně Donutil byl slavný hlavně díky jeho na kazetách vydávaných vzpomínek Pořád se něco děje (které jsem coby nucený posluchač na pokoji na intru nesnášel) a Nikoly Šuhaje, kterého jsem zbožňoval. Herecký výkon Donutila byl opravdu skvělý. Je škoda, že se toto stalo pomyslným odrazovým můstkem k budoucímu totálnímu zahlcení jednoho kanálu veřejnoprávní televize jeho osobou... To už si ale nechá říkat mistr... Tři pudinky. * * * ()
Naprosto perfektní divadelní hra. Má nejoblíbenější... Kdykoliv mám náladu se zasmát, okamžitě po ní sáhnu a směju se znova a znova těm výborným vtipům a hláškám. Miroslava Donutila jsem neměla moc ráda do té doby, než jsem uviděla tuto hru v televizi. Ale poté jsem ho začala jako herce, hlavně v komediích, brát. Předvedl zde naprosto excelentní výkon. Samozřejmě i ostatní herci byli skvělí. A musím dát poklonu i pánům muzikantům. Nejlepší scéna se dá těžko vybrat, protože nejlepší jsou všechny. Ovšem pudink ala pudlík a ratlík je nezapomenutelný... "No krásně to stojíte, opravdu grandiózně. Já se vám do toho nechci vkládat, ale kdyby tudy náhodou nedejbože šla bouřka, dejte ten kord takhle." Někdy jsem měla pocit, že M. Donutil improvizoval podle reakcí ostatních herců, což ale hru dovedlo k dokonalosti. Nejlepší divadelní hra a hned po ní následuje Matka v režii Františka Laurina z roku 1985. ()
Goldoniho komedie mají co říct i po staletích. Pokud k tomuhle sdělení přidáte ještě vynikající herce, je o zábavu postaráno. Tohle by se mělo pouštět lidem, kteří u čehokoliv, co je starší roku 2000, ohrnují nos. Nadčasové. JÁ ALE PŘECE NEMŮŽU SLOUŽIT DVĚMA PÁNŮM NAJEDNOU....TO PRECE NEJDE... NE. CO? A PROČ BY TO JAKO NEŠLO? ()
Vzhľadom na to akú to má fenomenálnu povesť som od toho čakal väčšiu srandu. Donutil je síce fantastický. Celý čas tam poskakuje jak králiček Energizer. Proste vidno, že zo seba vydáva maximum. Ale čakal som od toho vtipnejšiu a prepracovanejšiu zápletku. Ale dobre, stále je to nadpriemer, ktorý som rád videl, keďže mám Donutila rád. Takisto ma potešilo vidieť hrať niektorých hercov, ktorých poznám len z dabingu. S výnimkou Alexeja Pyška, ktorého hlas mám tak silno spjatého s Willisom, že som ho nedokázal vnímať samostatne a zakaždým keď prehovoril, tak to na mňa pôsobilo rušivo, lebo som mal divný pocit, že sa tam objavil Willis. 6/10. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (3)
- Premiéra se uskutečnila 22.9.1994, s úspěchem se hraje dodnes a představení se stalo nejúspěšnějším v historii Národního divadla v Praze s více než 500. reprízami. (kosticka7)
- V představení docházelo během let k častým změnám v obsazení, od samotného začátku až do druhé poloviny roku 2011 zůstal jenom Miroslav Donutil v roli Truffaldina a Jan Novotný jako Brighella. (kosticka7)
Reklama