Poslední dny

Tohle byl snad ten nejdepresivnější film, který jsem kdy viděla. Michael Pitt opět nezklamal, myslím, že to snad ani nehrozí. Do této role se nikdo nehodí víc. Naprosto odzbrojující. "Fetus" Michaela Pitta byl zkrátka boží a finální poslední hit před Cobainovou smrtí "Death To Birth" mě dostal na kolena. Film Guse Van Santa je jednoznačně skvělý. Stejně jako všechny ostatní jeho filmy ani tento nepostrádá potřebné drama, melancholii a melodramatické prvky stejně jako v jeho předchozích filmech jako byli např. "Restless" a "Elephant". Jednoduše chytá za srdce každého fanouška Kurta Cobaina. (01.01.2015)

Zde nejde ani o trpělivost. Bránit Santa jen kvůli tomu, že mám jeho styl rád nebudu. A argumenty typu antikomerční, nedivácký, náročný atd tomu nic nepomůžou. Mám rád nedivácké filmy, ale tento si k nim NIKDY nepřidám. Vydržel jsem to do konce, ale natřikrát. A přesto se mi ničeho nedostavilo. Nuda k zesrání. Nic jiného tu opravdu není. (08.05.2012)

Dotyk temného pasažéra, který se skrývá i v nás, jen nesmíme zvolit špatnou cestu. Cesta z které není návratu. Hlouběji a hlouběji se dostávám pod kůži Blakea (Kurta) i druhý den po projekci. Vynikající statická kamera, která nutí diváka zamyslet se nad peklem uvnitř Blakea. Závěrečný odchod z těla je nezapomenutelná záležitost. (21.11.2015)

Závěrečný díl tzv. trilogie o smrti. Gusi Van Santovi byly tentokrát inspirací poslední dny legendárního Kurta Cobaina. Těžko říct, kde se stala chyba. Třeba pasáž, kde Michael Pitt zazpívá song Fetus a kamera se nejenže nepohne, ale ani se neobjeví střihový zásah. Bohužel tohle už zavání samoúčelností. Má to sice pořád něco do sebe, ale pokud máte po ruce geniálního Slona, sáhněte raději po něm. (25.05.2010)

Tragický příběh v čele s přesvědčivým Michaelem Pittem v roli Blaka, jehož poslední dny života připomínají osud grungeové legendy Kurta Cobaina, tragicky zesnulého frontmana kapely Nirvana. Sugestivní ponor do zpěvákovy rozervané duše. Nihilistický pomník, z něhož čiší bezmoc a nepochopení společností. ~ Pře o faktografickou (ne)správnost van Santova uměleckého ztvárnění osudu jednoho talentovaného ztroskotance mi přijdou dosti scestné. Dívejme se na toto dílo, prosím, nikoli jako na životopisný filmový medailon, ale jako na svébytný, nezávislý počin, který chce divákovi sdělit nějakou obecnější myšlenku. A který se navíc údajně Cobainovým sklonkem života pouze nechal inspirovat. Jsem však spíše názoru, že negativní reakce skalních fanoušků kapely i samotné osoby zpěváka mají příčinu v nepřijetí a snad i nemožnosti pochopení zvolené řekněme artovosti snímku (spolu se zidealizováním zpěvákova kultu). Ruku na srdce – živočišný grunge a zdánlivě pomalý, nezáživný art nejsou stejná krevní skupina. ~ Excelentní umělecký pohled na tělo bez duše. (+ Vynikající volba úvodní a závěrečné hudby – La Guerre od The King's Singers.) ~ ~ Nevím, proč jsem. (13.02.2012)