Immortal17

Možná někdo zapomněl do žánru uvést sci-fi? Ale ok. Holka co adoptuje pavouka z vesmíru co se zpočátku zdá jako roztomilá pískací hračka, dá mu roztomilé jméno, nejen, že ho zpočátku krmí sama, on se postupem času začne obsluhovat sám. Tomu říkám domácí mazlíček, postará se o sebe sám. Rád prolézá ventilační šachty činžáku stejně jako jeho panička a dostane se téměř všude kam zrovna chce a kde uvidí cokoliv chutného k snědku. Chvilkami mi přišel děj celkem dost absurdní. Nevím čím to je, že většina hororů obsahující hmyz, bývá většinou zklamáním. Přitom jsou pavouci jedny z nejzajímavějších tvorů. A abychom těch pavouků neměli málo, pak zrovna v kině běží další pavoučí párty, tentokrát ve Francii s názvem "Vermines" (Havěť).

Myslím, že na prequel "The Omen" ze 76', jsme byli zvědaví všichni co jsme viděli všechny předchozí díly. Jak jde čas, čekala jsem, že se ničeho nového nedočkáme, ale pár jump scarů, několik nechutných a děsivých scén, se tu přeci jen našlo, a na to jsme všichni čekali. Možná je to jeden z nejlepších hororových filmů se satanskou tématikou jaký byl za poslední roky natočen. Především nerozumím dle jakých kritérií někteří diváci hodnotí film. Co jako čekáte? Na to, že již bylo tolik dílů na The Omen natočeno, byl to jeden co vše dovršil a poukázal na zrození antikrista doslova ve svém úplném zárodku. Pár hereckých obsazení mě ve svém vystupování celkem zklamalo, ale možná je to proto, že to byli herci, kteří se mi do tohoto žánru úplně hodí. Přesto smekám, že i po tolika letech, mě děj "The Omen" dokázal posadit na prdel. Oproti jiným filmům s podobnou tématikou, tento za poslední roky překvapil. Proto 77%, šlo z toho vyždímat víc, ale dopadlo to víc než obstojně.

Přenechte výklad karet vždy zkušeným lidem. Správně byste měli vlastnit jedny tarotové karty pro výklad druhým a jedny tarotové karty pro svůj vlastní výklad, a co je hlavní - nikdy byste neměli používat karty někoho cizího, jelikož na sebe zvoláte jedině smůlu a prokletí. Pokud s tím tedy nemáte zkušenosti je lepší dát ruce pryč. Jako majitel několika těchto tarotových sad a dalších pomocných karet pro výklad jako jsou andělské karty, karty moudrosti duše nebo moudrost čaker (existuje toho mnohem víc), uznávám, že je vždy nutné chovat se k výkladu s úctou. Zpracování snímku se mi tedy líbilo z pohledu fantastického - skvělý děj, skvělé masky, skvělé speciální efekty, myslím, že jen tohle všechno tento snímek posouvá o příčku výš. A nejen to, během filmu se jeden vážně nenudí, i přesto, že divák ví už z úvodního výkladu tarotu co se stane, tak nepřestává být zvědavý ani po zbytek trvání filmu. Děj má rozhodně znatelný nádech mystična, malou výtku ale přeci jen mám, a to jen v malinkém bodě - je to prostě celé fikce. Ale sakra, lidi, má to být horor, a myslím, že tvůrci filmu své poslání splnili jak nejlépe mohli. Není to možná úplně žánr podle gusta všech hororových fanoušků, ale jak znám hororové fanoušky, nenechají si ujít sebemenší příležitost vidět něco nového tohoto žánru když jim dochází filmový repertoár, a pak jsou strašně překvapeni, že v tom nenacházejí ani kapku něčeho co by je nadchlo když očekávají pokaždé brutální krvák, i přesto, že horor může mít mnoha tváří, a krev toho nemusí být nutně součástí. Protože mě tento film příjemně překvapil a čekala jsem klasickou nudnou duchařinu, ráda ho ohodnotím 4/5.

Jsem krapet překvapena, že "No Way Up" byl ohodnocen jako podprůměrný. Otázka zní - proč se tak stalo? Úvodní sekvence troskotajícího letadla celkem ohromila, proč mi to jen připomnělo "Nezvratný osud"? Chmmmm. Co je horší, že diváci si od dějové linie pravděpodobně slibovali více akce, ale mezi námi, ono se pod vodou v potápějícím se letadle toho příliš dělat nedá. Po pravdě ani nerozumím, co se vám nezdá na množství žraloků? Podle mě nic se nemá přehánět, děj se tak jevil alespoň trochu realisticky. Co jste čekali? Obří akci s hejny žraloků? Od toho máte nesmysly jako Sharknado a další béčkové blbiny. A teď opravdu nekritizuji nikoho, chápu, že někteří takové braky vyloženě vyhledávají. Nebo jste čekali obřího megalodona? Od toho byl přeci natočen MEG. Co mě trochu zaráží je, že veškerou práci ve filmu odvede ženská. Tak sakra, nic proti, chápu, že téměř celá zbývající mužská posádka byla handicapovaná, ale jeden nezraněný tam přeci jen byl, ale jen čekal s rukama založenýma v klíně. Docela mě ten fakt pobavil. Na mém průměrném hodnocení to však nic nemění a říkám, že jsem oproti "No Way Up" viděla horší snímky, které mě zklamaly mnohem víc. Především vidím, že mezi komentáři se najdou jedinci co dávají na rady druhých a nemají vlastní názor a nebo neumí volit vlastní slova a rádi věty jen opisují z dřívějších komentářů. Na zabití dlouhé chvíle určitě není špatnou volbou. 6/10 si určitě zaslouží.

Nejsem si zcela jistá faktem kolik % lidské populace se zajímá o historii a dějiny Koreje a Japonska, ale jeden se rád něco nového dozví. Možná by čsfd mělo malinko poupravit žánr, na horror/thriller/fantasy. Ale nebudu na to příliš pohlížet. Protože, kurva, jo, zase to byl pořádný odvaz! Zůstává mi záhadou, proč Korea naprosto perfektně ovládá tyto žánry a pokaždé dokáže příjemně sladit všechny žánry tak aby to diváka nepřestalo bavit. První polovina filmu malinko zaostává, ale to vůbec nevadí, protože od druhé poloviny snímku nastane překvapující obrat, a to, co přijde potom, předčí úplně všechno a rychle zapomenete, že jste ještě před pěti minutami hledali hlubší smysl ve zmateném ději plném exhumace a šamanismu. Již ve chvíli, kdy se ve scénáři objeví lišky, by divákovi mělo být jasné, že do hry vstoupí kus historie Japonska. Nechci, a nebudu, toho příliš prozrazovat, ale zpestřilo to můj filmový večer nečekaným způsobem, při kterém mi skutečně párkrát tuhla krev v žilách.

Tento snímek mě zajímal v první řadě z hlediska psychologie sériových vrahů. Ejhle, jaké ale překvapení, že za celou stopáž Chevalier sedí pouze za sklem a nepromluví ani slovo. Během trvání filmu je na něho záběr možná tak pětkrát. Ale co je nakonec zajímavější je příběh hlavní postavy Kelly Anne, která od prvního dne byla pouze zvědavá a rozhodla se navštívit soudní proces vraha nazývaného The Demon of Rosemont, který unesl tři mladé dívky ve věku 13, 14 a 16 let, krutě mučil a týral zmiňované dívky ve svém sklepě a následně zdokumentoval a odvysílal v tzv. Red Roomech na dark webu. Na soudních procesech se jeden setká s mnoha tvářemi a reakcemi. Například s reakcemi obětí rodin. Kolik bolesti a bezmoci si tyto lidé museli vytrpět? Obzvlášť matka Camille, které chybí důkazní video materiál smrti své dcery. A jako kdyby toho nebylo málo, na soudním procesu se objevují i fanaticky zamilované osoby, které věří v nevinu obžalovaného. Říká se tomu hybristofilie. Otázka ale zní, kdo je vlastně Kelly Anne? Již na první pohled se zdá jako velmi zvláštní člověk. Spoustu času zřejmě tráví hraním pokeru a to v takové míře, že spoléhá na vlastní štěstí. Osamocená bez přátel tráví svůj volný čas často na internetových stránkách. Penězi z modelingu a penězi vyhranými v pokeru si může dovolit nejmodernější technologie. Je to počítačový genius, co si vytvořil svůj vlastní hackerský systém, díky kterému dokáže zjistit co chce a dostat se kam chce. Zjistit adresu bydliště osob z procesu, hacknutí jejich profilových účtů, emailů, kódů od chytrých dveří? Hračka. Směry a cíle hlavní postavy mi zůstávaly dlouho záhadou. Avšak jako sledující lidskou psychologii tvrdím, že musí trpět obsedantně kompulzivní poruchou. Sama snažíc se najít důkazy o vrahově vině nebo nevině, se vrhá do šílených akcí, kdy si divák musí myslet jak šílená vlastně je. Omyl. Ona není šílená. Naopak, je tak chytrá, že porazí nakonec všechny stejně jako v pokeru. Je totiž posedlá vyhráváním? Vydraží na aukci na dark webu pomocí vyhraných bitcoinů v pokeru poslední důkazní materiál smrti Camilly, který v noci tajně propašuje do domu poslední vrahovi oběti, matka tak může konečně bolestně uzavřít kapitolu, jako anonymní dárce důkazního materiálu a vlastník hackerského systému, na to nikdo nepřijde, převeze tím vraha, který se přizná k vině a umlčí tím konečně i osobu věřící ve vrahovi nevinu. Film je těžký psychologický koncept, který nemusí sedět každému, obzvlášť, když je natočen tak trochu technikou Davida Lynche. Kdo ale takové dějové linie má rád, určitě si tento film nenechte ujít.

Po shlédnutí Halloween Parku (Karusell) mám smíšené pocity. Nějakou dobu jsem na tento snímek s nadšením čekala. A to hned z několika důvodů. Jedním z těch důvodů samozřejmě byla halloweenská tématika, další pak, že se jedná o další slasher, který jsem nutně potřebovala vidět (jak jinak, už zkrátka jiná nebudu) a v neposlední řadě proto, že Švédsko je známé pro svou tak trochu vlastní tvorbu hororových filmů. Například to perfektně předvedli ve filmech jako jsou "Midsommar" a originálu "Let the Right One In". Jako fanoušek slasher žánru musím podotknout, že mám dvojí pocity co se týká hodnocení. Z pohledu děsivé temné atmosféry v zábavném parku bych snímku ráda mrskla 4/5, už jen z pohledu svého, že mít poblíž takový park tak skáču radostí dva metry do stropu (to pěkně kecám, protože do výšky jsem nejvíce skočila 1,10m, což je na moji výšku fakt výkon a na střední škole jsem to dokázala až na 4. pokus) jsem však malinko zklamaná ze závěru filmu. Nechci toho příliš prozrazovat, ale však pro ty co si užívají sledování hororových filmů a dochází jim filmový repertoár tohoto žánru, rozhodně je to skvělý krváček na pohodovou chvíli a slušným průměrem nikoho neurazí.

Nechci znít jako masochistka (i když vím, že tak zním i přesto), ale je to anime přesně podle mého gusta. Spoustu fanoušků anime v tomhle vidí obyčejné shōjo anime, já v tom vidím hluboký náhled do lidské psychiky. Rozchody, rozvody, smutné rodinné okamžiky které modelují charaktery svých dětí psychickými traumaty natolik, že se uzavírají před světem, nemají potřebu přátel ani vztahů. Rádi tráví čas v osamění. Proč je to tak? Protože život nám dává cenné lekce jako například v první řadě "nikomu nevěř, jen sám sobě". Tohle bylo možná nejjasnější vyzobrazení situace kdy se rodiče v dětství rozvedli a syn následně ztratil naprosto důvěru ve vztahy. Proč sem tam ale nezabít "dlouhou chvíli"? Psi jsou přeci nejvěrnější stvoření na světě a neobrátí se k Tobě nikdy zády. Milují bezprostředně jen svého pána a nikdy Tě nezradí. Pardon, mluví ze mě opět masochistka, často partneři hrají hru pána a psa nebo kočky. Přijde vám to k smíchu? Nikoliv. Takové vztahy skutečně existují. Možná znáte dokonce někoho z nejbližšího okolí. Lidská psychika je mocný nástroj se kterým lze celkem snadno manipulovat. Ono takové to "občasné týrání" tvoří pevná pouta v mysli druhého člověka, kdy v něm probudí pocit, že jeden bez druhého nemůže žít. To obnáší jak odměnu tak i potrestání. Tohle byl také úmysl Kyouyi, i když se vám na první pohled zdá jako nevinný slušný kluk, dřímá v něm temná minulost. Nejen, že je chytrý, ale je pěkně mazaný. Cílená dohoda vyšla přesně tak jak si přál. V obou případech to dopadlo přesně jak mělo. Ani ten nejchladnější člověk totiž neskryje své pravé pocity. V první řadě je to přeci vždycky žárlivost, která nás bodne u srdce, skrz kterou si uvědomíme, že nám byl někdo něčím blízký a že toho člověka ve svém životě nějakým způsobem postrádáme. Někdy je ale dobré nechat někoho odejít, abychom zjistili zda se vrátí nebo musíme zabojovat. Pod tvrdou slupkou se přeci jen nachází vždy měkké jádro. Krásné anime, které vyvolá těžké pocity jedině v někom kdo ujíždí na stejných věcech a plně si uvědomuje počínání v dějové linii. Za mě to jasných 5/5.

Od Willyho Wonky z 71' a od Karlíka a továrny na čokoládu nám filmové plátno opět přihrává nové zpracování Dahlovi knižní předlohy. Stejně jako předchozí dva snímky je i tento svým vlastním způsobem krásný a vynalézavý, není v něm absolutně žádná souvislost s Burtonovou ponurou atmosférou jak si pamatujeme z Karlíka a továrny na čokoládu, "Wonka" je příběh o chlapci co má sen, přišel s ničím a odešel se vším, je to příběh o důvěřivosti, zradě, přátelství a splněných snech, je to příběh mladého Willyho Wonky a jeho cestě ke slávě. Primitivní podání muzikálových stop jsou naprosto famózní, silně oceňuji, že se tu nedbalo příliš na perfekcionismu, v jednoduchosti je přeci jen krása, aneb méně je někdy více. I tady se opět potvrdilo, že ne vše musí být dokonalé aby se dokonalé jevilo. Celé herecké obsazení bylo vskutku bravurní a Chalamet, ačkoliv jsem s tím počítala, předvedl opět fantastický výkon, v hlavní roli Willyho Wonky si nepochybně získal spoustu dalších dívčí srdcí a já jsem zase a znovu Wonkou přímo okouzlena.  „Every good thing in this world, started with a dream. So you hold on to yours.“

Nevzpomínám si, kdy jsem se naposledy u anime tak upřímně a ze srdce zasmála a kdy mi tekly po tváři pravé slzy. Je v tom něco ze života. Myslím, že by se v tom tak trochu našel úplně každý. Spoustu romantických anime pracuje s představou, že chceme vidět zkreslenou realitu něčeho co ve skutečnosti málokdy funguje. Tady to tak ale není. Tohle je tvrdé vyzobrazení skutečnosti. Někdo miluje někoho kdo nemiluje jeho, všechno trvá příliš dlouho, někdo neumí vyznat city druhému a nakonec to skončí tak, že zůstane s tím s kým ze začátku nechtěl být. Jedno to však společné má, že protikladné povahy se téměř vždy přitahují jako magnety. Víte čím to je? Tím, že ten jeden má něco co ten druhý ne, je to především o tom se doplňovat a učit se od sebe navzájem. A tak vzniká teprve láska. Fyzická přitažlivost k danému člověku? Ta totiž přichází až po té fázi kdy si to uvědomíš. Je to jiná přitažlivost než ta když někoho vidíš na první pohled a řekneš si "Jo, ten vypadá dobře!"  Je to fáze kdy Ti je na omdlení, nemůžeš pomalu ani dýchat, cítíš se nejistě jako nikdy a najednou je z Tebe úplně jiný člověk jakmile se k Tobě daný člověk jen přiblíží. Je to hezky řečeno zrovna i v tomhle anime. Díky těmto realistickým postojům se mi tohle opravdu líbilo.