Poslední dny

Je jasný, že to není film, kterej si pustím s kámošema, až se budu nudit, vlastně to není film, kterej si vůbec s kámošema pustím, protože na tohle je nejlepší se dívat v osamocení. Podle zdejších reakcí jsem očekávala ještě míň dialogů a i když hlavní hrdina kromě "hmm" a pár nesrozumitelnejch žbrblání neřekne nic, mluví se tam nakonec docela dost. Je pravda, že aby ty dialogy někomu dal, tak tam Van Sant napasoval pro děj (jestli se tomu tak dá říct) naprosto zbytečný postavy a opět si tam protlačil (taky dost zbytečnej) motiv homosexuality. Mě to ale bavilo, do dekadence vtáhlo a emocionálně, při jeho skoro - závěrečným hudebním vystoupení, se to ke mně dostalo. Je fakt, že Kurt byl, je a bude moje modla, na kterou mi není radno sahat (a jelikož Pittův xicht je vidět tak jednou a hadry i brýle jsou Kurtovy, jeden má pocit, jakoby to byl Cobain sám, nehledě na to, že zbytek je smyšlenka...). (25.06.2010)

Závěrečný díl tzv. trilogie o smrti. Gusi Van Santovi byly tentokrát inspirací poslední dny legendárního Kurta Cobaina. Těžko říct, kde se stala chyba. Třeba pasáž, kde Michael Pitt zazpívá song Fetus a kamera se nejenže nepohne, ale ani se neobjeví střihový zásah. Bohužel tohle už zavání samoúčelností. Má to sice pořád něco do sebe, ale pokud máte po ruce geniálního Slona, sáhněte raději po něm. (25.05.2010)

Tenhle film by se dal definovat jako nevyužitý potenciál. Film, který lehce naznačuje, že se jedná o příběh Kurta Cobaina si jde spíše svou vlastní ztřeštěnou cestou. Zvláštní je, že ty scény, ve kterých se vůbec nemluvilo a nebo celkově se nic nedělo byly nejlepší. Prvních patnáct minut v celku nadějný materiál, pak už to bylo skoro celý na jedno brdo. Tenhle film zase dle mého není rozhodně tak špatný, jak ho popisují, ale ani to není kdejaká úžasnost. Doufal jsem, že budu takovej ten cápek, který vystoupí z davu a řekne, že ten film byl ve skutečnosti super, ale ono ne. Ten film mi skoro nic nedal. (09.03.2016)

Tragický příběh v čele s přesvědčivým Michaelem Pittem v roli Blaka, jehož poslední dny života připomínají osud grungeové legendy Kurta Cobaina, tragicky zesnulého frontmana kapely Nirvana. Sugestivní ponor do zpěvákovy rozervané duše. Nihilistický pomník, z něhož čiší bezmoc a nepochopení společností. ~ Pře o faktografickou (ne)správnost van Santova uměleckého ztvárnění osudu jednoho talentovaného ztroskotance mi přijdou dosti scestné. Dívejme se na toto dílo, prosím, nikoli jako na životopisný filmový medailon, ale jako na svébytný, nezávislý počin, který chce divákovi sdělit nějakou obecnější myšlenku. A který se navíc údajně Cobainovým sklonkem života pouze nechal inspirovat. Jsem však spíše názoru, že negativní reakce skalních fanoušků kapely i samotné osoby zpěváka mají příčinu v nepřijetí a snad i nemožnosti pochopení zvolené řekněme artovosti snímku (spolu se zidealizováním zpěvákova kultu). Ruku na srdce – živočišný grunge a zdánlivě pomalý, nezáživný art nejsou stejná krevní skupina. ~ Excelentní umělecký pohled na tělo bez duše. (+ Vynikající volba úvodní a závěrečné hudby – La Guerre od The King's Singers.) ~ ~ Nevím, proč jsem. (13.02.2012)

Dotyk temného pasažéra, který se skrývá i v nás, jen nesmíme zvolit špatnou cestu. Cesta z které není návratu. Hlouběji a hlouběji se dostávám pod kůži Blakea (Kurta) i druhý den po projekci. Vynikající statická kamera, která nutí diváka zamyslet se nad peklem uvnitř Blakea. Závěrečný odchod z těla je nezapomenutelná záležitost. (21.11.2015)