Příběh dušičkový

Příběh dušičkový je sice filmem z roku 1964, jde ale v podstatě o film pro pamětníky z období první republiky. Černobílá kamera, dobové zasazení, herecké obsazení, mile naivní příběh, dialogy a vůbec celá atmosféra. Sice nejsem žádným extra velkým milovníkem filmů pro pamětníky, nicméně Příběh dušičkový se nám doma trefil do nálady a společně jsme se u něj pobavili. Zejména obsazení a herecké výkony ústřední dvojky nám sedly. Pan oficiál (Jan Pivec) a pan revident (Jaroslav Marvan) si krásně vypravují o svých starostech, navzájem si radí a rozumují, jak je to na světě s těma ženskýma těžké. Jejich životní pravdy nás několikrát rozesmály. Je třeba připustit ten lehce naivní přístup filmu a nehledat v tom nic s extra velkým přesahem, s napětím, či promyšleným příběhem. Zkrátka jde o takovou pohodovou komedii z minulých časů. Osobně bych měl jen jednu výtku. Pohledy a promluvy herců do kamery nemám rád, vždy mě to vytrhává z příběhu a přijde mi, že tvůrci z diváků dělají hlupáky a je jim potřeba něco přímo do očí vysvětlit. Je už jedno, jestli tak mluví Jan Pivec, Michael Caine (Alfie), Paul Newman (soudce Roy Bean), nebo někdo jiný. Každopádně v Příběhu dušičkovém pozitiva převažují a rád přihodím i slabší čtvrtou hvězdu. (03.11.2023)

Kde vzít slova k vystižení tohoto skvostu, „ježišmarjá“ kde je vzít? Jak popsat výkon Jana Pivce, který tu pod krásným jménem Vavřinec Konopka ;-) připomíná zašlou slávu českého herectví, bez afektu a póz..? Jak mám hodnotit film, kde se mi sešli u jednoho stolu hned tři mistři z mojí herecké topky? Nikdo z nich mně totiž nechce z hereckého nebíčka poradit, jen se potutelně usmívají. To jsou celí oni! :-) Tak je tam pane režisére Filipe aspoň pozdravujte a dejte mi na ně pozor……a já zůstanu u tohoto patosu. Snad mi ho páni odpustí a zdejší kolegové taky. Každý má právo na slabší chvilku. :-) (18.01.2009)

Tento snímek má nezaměnitelné kouzlo starých časů/filmů, které na mě působí jako něžné pohlazení, vlídný úsměv, balzám. Velice si cením toho, že je tu jeden výborný herec vedle druhého a přesto si navzájem neubírají prostor, všichni jsou vidět a všichni si zaslouží velikou pochvalu, ovšem Dana Medřická, Jan Pivec a Josef Kemr dvě.. Chci jen neobratně napsat, že se mi ten jejich herecký koncert moc líbil, krásně jim to spolu ladilo. Ježíšmarjá, Konopka, za těch posledních deset minut dávám plný počet. (30.08.2019)

Pivec neopakovatelný ve své roztomile vyjukané roli, škoda, že jeho zralé herectví bylo využito jen minimálně. Další důkaz toho, že televizní tvorba šedesátých let je co do kvality plně srovnatelná s tvorbou filmovou a jen čeká na své znovuobjevení. Jsem rád, že už to ČT konečně pochopila a každou chvíli se objevuje nový a nový nečekaný klenot. (23.03.2010)

Toto dílo je na tom stejně jako Nerudovy Malostranské povídky, které se nehodí (nehodily) nikam jinam než do novin, kde plní (plnily) funkci čtivě povrchní zábavy pro spestření takových novin. Vydávání podobných děl v knižní podobě je stejné jako prodávat růžová prasátka z porcelánu k dekoraci. Učit se potom o podobně ubohých autorech a jejich dílech ve školách je směšné. Na uměleckých školách se také neučí o porcelánových prasátkách. (18.01.2009)