Afrika aneb Češi mezi lidožravci

Kdo by neznal Divadlo Járy Cimrmana, skoro jako kdyby neznal u nás divadlo žádné. Tohle už stará česká klasika, kterou musí mít snad každý rád. Tvůrci Svěrák a Smoljak si tu střílí prakticky ze všeho inteligentním způsobem a vtáhnou tak diváka do děje dříve, než by stačil mrknout. Ač se jednotlivé díly liší kvalitou, vždycky je dobrá podívaná, co stojí za to. (04.03.2014)

Dialog o jmelí zná snad každý, ale teprve v Africe je oficiálně osvětlen. Dědové měli asi strach, že už se moc opakují a tak zbytečně zabředávají do moderních témat typu internet. A je to skutečná škoda, protože jeden z aspektů, který DJC, dle mě, dělá unikátním, je téma národnostní, připomíná Čechům, na co v historii máme být hrdí, dnes to skončilo u fotbalu a ledního hokeje a takový jsem z téhle hry měl tak trochu dojem. Hra 'Afrika' má lacinější humor a celkově je nevýrazná a slabá. Když jsem ji poprvé viděl, zpátky o zhruba dva a půl roku, choval jsem tehdy DJC v největší úctě a tak jsem jim sežral cokoliv. Ale, očividně, nové tisíciletí už pro cimrmanovce nebylo tak plodné, nebylo to to pravé ořechové. Jedna hvězda jde dolů. ____ (2002) 65% (03.03.2015)

Buďme rádi za to, že Cimrman byl a že je stále kde objevovat jeho nové hry ("Hrom sáhl do police" a "jako blesk z čistého nebe stál u dvěří Hrom"). Skvělá přednáška o počátcích internetu srovnatelná snad jen s vynálezem Cimrmanova disku (zkratka CD je jasná - "Cimrmanův disk", problémy dělá zkratka ROM). Cimrmanův informační telefonní stan napadly viry. Měnší problémy měly s koktavým profesorem Weberem, který se do telefonu vždy hlásil "WéWéWéWeber". Rekonstruovaný vtip ze Švestky ("Vy jste Pulec? Já jsem znal doktora Žábu, nejste vy jeho syn?"). Takže ačkoli vtipy na senilitu a problémy s pamětí se množí (např. univerzální text Jmelí), pořád zůstává dost prostoru pro hrátky s češtinou (Svěrák) i s historií (Smoljak). Takže i když se jedná už o několikrát převařenou kávu, buďme za toto národní bohatství vděčni, protože přijde čas, kdy již nové hry Cimrmana nikdo objevovat nebude... (27.12.2005)

Další z těch děl, které má silné a velmi vtipné chvilky, ale celkově je slabší. Dozvídáme se o Járovi Cimrmanovi a jeho výpravách do Afriky, kde také jeden rok pracoval jako přednosta stanice, dovídáme se o jeho obdivu k Josefu Václavu Sládkovi, kterému pomohl se závěrem jeho nejznámější básně. A vsuvka jmelí, kterou herci používají, když zapomenou text a nápověda usne hlubokým spánkem. Něco jiného je, když se zapomene i na slova o jmelí. Hra samotná se věnuje české výpravě do Afiky, mezi domorodce, lidožravce, navíc albíny. Výpravu vede Dr. Emil Žába (dobrý Zdeněk Svěrák), v doprovodu duchovního Cyrila Metroděje (dobrý Petr Brukner), mecenáše, který utíká před rodinou, barona Ludwiga von Úvaly u Prahy (Jaroslav Weigel) a strojník vzducholodě Bohuslav Puchmajer (Genadij Rumlena). Náčelníkem lidožravců je Líná Huba (dobrý Jan kašpar), který má vždy za zadkem Uku (Marek Šimon) a Leleho (Robert Bárta) a vyznačují se neobyčejně velkou dávkou úskočnosti proti členům výpravy. A zase kousavý humor a příjemná zábava, i když už ne tak jako předešlé kousky. Inscence je z roku 2004. (04.11.2010)

Musel jsem hodnocení zvednout na plný počet. Čím víc to vidim tím víc se směju. Jmelí je geniální, ale naprosto nelogické. Protože je nasazené, když hercům vypadne text a nápověda usne. Jenže když nápověda spí a pak jí oním jmelím vzbudí, tak přece nemůže vědět kde se zrovna ve hře nachází a jakou repliku má nahodit. (22.10.2023)