Bratr Slunce, sestra Luna

Nuda k uzúfaniu. Naviac v doprovode s prehnanými, meditačnými a zasnenými výrazmi hlavnej postavy, ktoré zaujmú možno tak na 10 minút, ale pozerať sa na to 2 hodiny, tak to už si žiada šňupanie octa, aby človek úspešne prišiel až na koniec snímku. Film sa venuje hlavne prvým etapám Františkovho života, ale ani v tomto smere nie som moc nadšený. V mnohých smeroch sa výrazne odkláňa od historických udalostí, prípadne ich zjednodušuje. K tomu treba ešte prirátať príšernú hudbu a pohroma je na svete. Zaujali ma len kostýmy, ale to je na celkový pozitívny dojem pramálo.40/100 (25.12.2014)

Napadá mě jedna absurdní myšlenka, jak by asi film dopadl, kdyby se natáčel v hollywoodském stylu starších náboženských filmů? Na tomto filmu je právě krásná emotivní bezprostřednost lyrického dramatu. Režisér Franco Zeffirelli zde záměrně použil a vložil zcela nestandardní výrazové prostředky ke ztvárnění života Františka z Assisi, který dobrovolně se vzdal všech materialistických požitků a pomáhá těm nejchudším. Podle mého to byl na svou dobu ojedinělý experiment, který promlouvá o životě a duchu, okořeněný skvělou muzikou. Poselství Františka z Assisi z tohoto filmu vyzývající k lásce, prostotě, pomoci a přátelství všech živých bytostí, bylo hlavně určeno generaci holek a kluků sedmdesátých až osmdesátých let a taky hnutí hippie. Ten kdo pochopí význam poselství, které je nepopiratelně vůdčí myšlenkou filmu, tak se určitě nebude nudit. A kdo zná dílo a život Františka z Assisi, si musí být vědom, jak je velmi těžké ztvárnit příběh života tohoto muže, který umožňuje mnoho forem vyjádření a jeho příběh dodnes neztratil inspirující sílu pro mnohé, včetně milovníků zvířat a toto hodnotím přednostně. Pochopit ho lze jen srdcem a láskou. (Několik slov k obsahu tohoto filmu Bratr Slunce, sestra Luna. Byl vytvořen v mém uživatelském profilu mou maličkostí z dobré vůle spíše v beletristickém duchu. Není od nikoho opsán a byl použit na oficiálních obalech DVD.) (29.07.2007)

Nevedel som o čom je tento film a tak som bol dosť zaskočený. Život sv. Františka z Assisi ani iných svätých ma nezaujíma a tak som na filme obdivoval najmä výpravu, kostýmy, Donovanovu hudbu a niektoré myšlienky. Nemohol som sa zbaviť dojmu, že ide o nejaký propagačný film, v každom prípade sa však skláňam pred profesionalitou s akou bol nakrútený. (29.04.2012)

Kdoví ... možná v oněch dávno zavátých časech, nezřetelně vystupujících ze stínu zapomnění, mohli dojít opravdového štěstí jen blouznivci a snílkové, nicméně ... nejsem si úplně jistá, zda bylo opravdu nutné vylíčit svatého Františka z Assisi a všechny kolem něj jako partičku pomatenců. Neboť drobný zpěvný opečenec dozajista nemusí sít ani sklízet: Vystačí si s několika bobulemi, aby - nasycený - náledně směle vzlétl k nebi a zpíval tam k větší slávě Boží. (Nezapomínejme přitom, že může být poháněn i o poznání přízemnějšími a jaksi pragmatičtějšími důvody, jakými jsou kupříkladu vytyčení hranic vlastního území nebo upoutání pozornosti téhož opeřence opačného pohlaví.) Nicméně lidstvo by s takovým přístupem k životu z větší části vymřelo, léčba malomocných by dodnes spočívala v omývání jejich ran kontaminovanou vodou a nebylo by kde a z čeho upéct jim chléb náš vezdejší. Na druhou stranu mé osobní názory, jakkoli nekorespondují s vyzněním příběhu, nemají tentokrát vliv na moje hodnocení, neboť kompozice vyprávění je úchvatná a dává mu vyšší smysl i řád. Kromě toho: Pravdivé vyobrazení čistě materialistických základů, na nichž stála (a stojí) církev svatá i všechna světská moc, je vpravdě k nezaplacení. (03.01.2019)

Nu, předpokládám, že každý máme v sobě nějakého toho svého mystika. Ten můj vnitřní mystik je takový, že miluje ze všeho nejvíc právě tenhle film. Nechci rozhodně tvrdit, že svatý František byl takový jak v tomhle filmu. Po pravdě, nejspíš nebyl. Ale pro mě je v něm přítomna esence františkánského poselství světu. Je plný lásky k obyčejným věcem a odporu k těm váženým, při čemž ona láska, nebo spíše prostě jen radost, v něm vždy převažuje nad oním odporem. O tom, že je ve filmu, tak nějak nad františkánský rámec, cítit taky čas hippies a generační vzpoura vůči rodičům asi nelze pochybovat. Třebaže ta paralela má své logické meze, nikdy mi to osobně při sledování nebylo na překážku, ale právě naopak. (11.08.2014)