Velká červená jednička

Snědeno a vychutnáno v jednom dechu. Četař ( Lee Marvin ) je veterán z 1. sv. války a vede partu nováčků ve 2. sv. válce. Hned po prvním boji je zmasakrují a zůstane jich i s četařem celkem pět. Projdou si všechny hlavní bitvy ve válce a zažijí vtipné, smrtelné i absurdní příhody. Přestřelky, porod, koncentrační tábory, blázinec atd. Zní to přehnaně, ale všechno je podáno velmi normálně bez nějakých heroických proslovů či akcí. Všichni chtěli přežít. Lee Marvin - drsňák každou kapkou na svém upoceném čele. (24.09.2010)

I CAN'T MURDER ANYBODY. WE DON'T MURDER, WE KILL! IT'S THE SAME THING. THE HELL IT IS, GRIFF. YOU DON'T MURDER ANIMALS, YOU KILL'EM! Pan Marvin a Mark Hamill ve filmu hodně potěšili, i když se film jako takový moc nepovedl. Snaží se toho vyprávět až příliš a tak mi přišlo, že chvílemi se strašně spěchá a přeskakuje a narušuje to konzistenci. Navíc akce ve filmu není příliš nápaditá a ani napínavá. Tedy kromě trubkové nálože na pláži Omaha. (21.08.2018)

Rekonštruovaná verzia, dlhšia o cca 45 minút oproti donedávna uvádzanej 112 minútovej, obohatila vojnový epos o putovaní nezničiteľnej (!) americkej vojnovej jednotky zo severu Afriky do Nemecka o zopár epizodických príbehov najmä v záverečnej hodine filmu. Film sa stal ešte drsnejším, ale nudné chvíle skrátenej verzie to nijako neovplyvnilo. Film nevypovedá len o utrpení, ale i o radostiach, o humore a sexuálnom apetíte, ktoré si bolo nutné uchovať, pretože vo vedomí vojakov sa iste objavili myšlienky možného blízkeho konca. Scenár filmu opisuje konkrétne miesta bitiek, doslova historicky kopíruje postup fontu, v čom sa čiastočne líši od vojnových filmov pracujúcich s úplne vymysleným scenárom, no zároveň ukazuje, že aj počas vojny, kde sa situácie temer nepretržite opakovali, musela byť napriek neustálemu stresu a napätiu, niekedy poriadna nuda. Kríž s dreveným Kristom, miesto sĺz roniaci krv je symbolicky zasadený na začiatok i koniec filmu. 70% (04.02.2005)

(1001) Pro mě Velká červená jednička patří k těm působivým válečným filmům. Po filmové stránce je sice takový... nejspíš musím říct naivní a zastaralý, respektive je prostě zřejmé, že Sam Fuller ještě patří k tomu starému Hollywoodu a mezi kinematografií začátku osmdesátých let takhle vedený film působí prostě jako zjevení z dob minulých. Při sledování jsem si vzpomněla na italský film Velká válka, který je z roku 59, a tam někam bych Jedničku asi pocitově zařadila. Navíc rámuje a proplétá vyprávění humorem, i tak ale dokáže stavět z velmi silných surových obrazů a autenticky dýchajících detailů. Oproti jednoduchému voice-overu mluví velmi důrazně mimoslovně a to ve mě vyvolává divácký zážitek takového kalibru, že jsou všechny ostatní nedostatky nebo námitky s gustem zameteny pod koberec. Navíc bych řekla, že to bude moje nejoblíbenější role Leeho Marvina, i když mám v jeho filmografii zatím ještě mezery. A stejně mi přijde šílené, že on i režisér tady pro kamery inscenují, čím si reálně prošli. (24.02.2019)

Původní verzi Velké červené jedničky, kterou jsem kdysi několikrát viděl v televizi, jsem si pamatoval jako poměrně dobrý, ovšem místy dost nudný a nesmrtelností pětice hlavních hrdinů tak nějak přehnaný film. Jak může být o čtyřicet minut delší sestřih lepší? Nečekaně snadno. Možná to tehdy bylo televizním oříznutým obrazem, dabingem a mým věkem, ale určitě nejen tím. Ve velké červené jedničce toho totiž tolik chybělo! Na DVD je film rázem mnohem lidštější, emotivnější a působivější... Řada scén, které do něj přibyly, je doslova nezapomenutelných, válečné peklo ukazují místy jako pořádně absurdní, ale rozhodně ne ničím odlehčený zážitek, a když člověk vidí neustále padat k zemi ty většinou bezejmenné vojáky, najednou se už ústřední postavy nezdají tak neprůstřelné. Obzvlášť závěrečná hodina pak patří k tomu nejlepšímu, co kdy v (proti)válečných filmech vzniklo Jediný kaz na kráse - Němci mluví anglicky. Ale i tak čtyři a půl. (02.06.2013)