Střelba na psy

Prirovnávanie k oscarovému filmu 'Hotel Rwanda' je z pohľadu námetu na mieste, ale zároveň je aj trošku scestné, pretože tento filme je technickou, hereckou a aj režisérskou úrovňou na podstatne nižšej priečke, napriek tomu sa k divákovi dostáva naozaj krutá výpoveď vtedajšieho masakru. Výpovedná hodnota je veľmi vysoká, niektoré momenty mi znova dlho rezonujú v hlave a záver je zvládnutý celkom pekne, i keď niekomu to môže vyznieť trošku prvoplánovo. 75%. (07.07.2009)

Shooting Dogs je celkem syrově a bez příkras natočený film, který nutí k zamyšlení. Mám trochu pocit, že si západní divák "vystačí" s filmy o Holocaustu, a genocidy odehrávající se za hranicemi Evropy ho až tak nezajímají. Proto si myslím, že je důležité točit filmy jako je tento. Dobře to vystihla postava novinářky, která prohlásila něco v tomto smyslu: "Při reportážích o masakrech v Bosně jsem každou mrtvou ženu obrečela, ale tady je to jiné. Tam mi každá mrtvá žena připomínala mou matku, protože byla bílá". Trochu cynické, smutné, ale asi pravdivé. Jinak souhlasím s komentářem uživatele Enšpígl. (26.04.2016)

Hotel Rwanda, Někdy v dubnu (Rwanda), Poslední spravedlivý (Rwanda), Poslední skotský král (Uganda - Idi Amin), Střelba na psy (Rwanda). Všechny filmy jsou o tomtéž, každý udělaný trochu jinak. Utrpení bezbranných, genocida za účasti vojsk OSN, boj hrstky statečných s větrnými mlýny. Bravo, civilizace. (08.04.2014)

Nerozumiem tomu, prečo by som mal po Hoteli Rwanda a Shake Hands with the Devil pozerať ešte Streľbu na psov. Je to stále o jednom a tom istom. Hranice v Afrike sú zväčša zle stanovené, náboženské sa nekryjú so štátnymi, bývalé ríše sú zle rozpadnuté a výsledkom je, že sa ľudia mydlia hlava nehlava. Raz Tutsiovia Hutuov a neskôr sa ich úlohy vymenia. V takej situácii je potrebná sila, ktorá týchto potenciálnych súperov odtláča od seba. Ale zdôrazňujem "sila" a nie tí šaškovia z OSN. Na nich sa hodí Stalinova otázka, keď mu niekto rozprával o veľkom vplyve Vatikánu a on sa opýtal: "A koľko divízií má ten Vatikán?" OSN bude aj naďalej zbytočnou organizáciou pohlcujúcou značné peniaze. Nemiešať sa do sporov, aj keď sú vyzbrojení a vycvičení, to musí byť ponižujúca úloha tých chudákov s modrými prilbami, ktorým šéfujú anonymní a nikomu sa nezodpovedajúci úradníci z budovy na brehu Potomacu. Niekedy sa hanbím za príslušnosť k tejto časti ľudskej civilizácie. (21.01.2021)

Plytkost sekulárního humanismu, který tváří v tvář genocidě pod vlajkou OSN na celé čáře selhává , je konfrontována se skutečnou nadějí. Zpřítomňuje ji otec Christopher, který i uprostřed temnot zůstává prostým služebníkem Boha, jenž se "v podobě člověka ponížil a v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži." Zůstává věrný svému povolání navzdory armádám Mordoru, jež se kolem stahují. Dává naději, že tichý chvalozpěv lásky nakonec přehluší všehna nenávistná hesla těch, kdo třímají mačety, i cynické vytáčky mocných tohoto světa. Už jen pro postavu tohoto kněze bych snímek nejraději zasypal hvězdičkami, ač se Hotelu Rwanda po umělecké stránce nevyrovná. Režisérských kiksů a kiksíků je tu však příliš mnoho. (04.02.2007)